Letní historicko-vzpomínkový teatrologický seriál Reflexu Co nám chybí – s různými autory jej připravoval Honza Dědek – obsáhl v číslech 28–35 tyto klíčové inscenace poválečného českého divadla: Shakespearova Hamleta s Radovanem Lukavským v Národním divadle (prem. 27. 11. 1959, režie Jaromír Pleskot), Romea a Julii na téže scéně s Janem Třískou a Marií Tomášovou (prem. 25. 10. 1963, režie Otomar Krejča), Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy s Jaroslavou Adamovou v Divadle ABC (prem. 16. 10. 1959, režie Miroslav Horníček), Erbenovu-Suchého-Havlíkovu Kytici s Jiřím Suchým, Josefem Dvořákem a Jitkou Molavcovou v Semaforu (prem. 14. 3. 1972, režie Jiří Císler), O’Caseyho Penzion pro svobodné pány s Josefem Abrhámem v roli Mulligana v Činoherním klubu (prem. 19. 6. 1965, režie Jiří Krejčík), Dürrenmattovy Fyziky v Komorním divadle (z jejich představitelů už dlouho nežije žádný, prem. 8. 5. 1963, režie Ladislav Vymětal), zahajovací představení Divadla Na zábradlí Kdyby tisíc klarinetů s Ivanem Vyskočilem (9. 12. 1958, režie Antonín Moskalyk), Neveuxovu Zlodějku z města Londýna v Divadle Komedie s Irenou Kačírkovou v titulní roli (vzpomínkou ji zastoupila Nina Jiránková, prem. 24. 6. 1962, režie Alfréd Radok). V závěrečné kapitole (Reflex č. 36/2007) vzpomínala Marie Tomášová na „Poslední léta Divadla za branou“ (posledním představením byl 10. 6. 1972 Čechovův Racek v režii Otomara Krejči).
Poznámky o vztahu filmu k literatuře a divadlu s mnoha odkazy na dnes už zapomenutá autorská jména a díla české literatury publikoval ve Filmu a době č. 2/2007 Jiří Brabec.
K velkým osobnostem české fotografie (Jan Lukas, Václav Chochola, Jiří Kolář, Eva Fuková, Jindřich Štreit, Jiří Hanzlík, Vilém Reichmann, Dagmar Hochová, Karel Valter aj.) je směrováno 3. číslo revue Umělecké besedy Život. Najdeme v něm i vzpomínku Pravoslava Rady na Jaroslava Ježka a jiskřivé vztahy mezi spolky Umělecká beseda a Mánes.
Na setkání s divadelníkem Georgem Taborim, který mj. spolupracoval na Broadwayi s Jiřím Voskovcem na úspěšném jevištním pásmu Brecht on Brecht a který zemřel 23. 7. t. r. ve věku 93 roků, vzpomínal v Divadelních novinách č. 14/2007 a v zářijovém Roš chodeš Arnošt Goldflam.
V Lidových novinách 8. 9. 2007 v článku k 50. výročí prvního vydání románu Jacka Kerouaka Na cestě uvedl překladatel Jiří Josek výši nákladu prvního českého vydání románu (v edici Světová četba v Odeonu) v roce 1978: jedenáct tisíc. (Reedice v roce 1979: čtyřicet tisíc.)
Sportovní motivy v díle Bohumila Hrabala je téma studie Michala Trunečky v časopisu Slovo a smysl č. 6/2006 (vyšlo v červenci 2007).
Monografii Vojtěcha Klimta o Karlu Krylovi Akorát že mi zabili tátu a knižní rozhovor Jaroslava Riedla s Jiřím Černým Kritik bez konzervatoře (oba tituly vycházejí podruhé v nakladatelství Galén) recenzoval v Katolickém týdeníku č. 34/2007 Jan Paulas.
František Knopp
Rakousko
Dvouměsíčník Morgen je vydáván odborem kultury dolnorakouské vlády se sídlem v Sankt Pöltenu. Jedná se o profesionální a elegantní propagaci spolkové vlády pod vedením hejtmana Erwina Pröla. Slovo morgen můžeme přeložit jako ráno, jitro či zítra. Dle vlastní charakteristiky chce být tento barevně tištěný padesátistránkový časopis svobodné fórum pro kulturní otázky, reprezentovat kulturní vývoj v Dolním Rakousku. Věda, kultura a umění jsou zde prezentovány formou esejů a obrazové dokumentace. Obsah periodika není určen senzacechtivému publiku. Redakce přináší zprávy o Dolním Rakousku, chce se především zabývat aktuálními uměleckými proudy a živou, pro dnešek inspirativní minulostí. Na několika úvodních stranách najdeme informace o právě probíhajících výstavách v tomto regionu. Nejvíce prostoru v letošním čtvrtém čísle je věnováno hudebnímu festivalu v Grafeneggu. Mezi prominentními účinkujícími najdeme i české reprezentanty, a to Českou filharmonii, a také polského skladatele a dirigenta Krzysztofa Pendereckého. Mnohým účastníkům festivalu jsou v časopise věnovány samostatné články, například rozhovor s vedoucím dolnorakouského souboru Tonkünster-Orchester Johanesem Neubertem a portrét pianisty a uměleckého šéfa grafeneggského festivalu Rudolfa Buchbindera. V článku vycházejícím pod titulkem Jsem poslední mohykán si můžeme přečíst názory a postřehy tradičního avantgardisty, skladatele, antikomunisty a náruživého zahradníka Krzysztofa Pendereckého. Je inspirativní dozvědět se, jakým způsobem tento uznávaný komponista uvažuje a jak hodnotí současnost a minulost. Navzdory osobním zkušenostem s bývalým komunistickým režimem a navzdory úspěchům v takto exkluzivním povolání daří se občanu Pendereckému zůstat oběma nohama na zemi. Skladatel popisuje nelehkou situaci současných tvůrců: „Uvádění nových skladeb v normálním koncertním programu je stále rarita. Jako příliš esoterická, komplikovaná nebo stručně řečeno neposlouchatelná se jeví mnohým lidem současná hudební tvorba. Na festivalech, jako je ten v Grafeneggu, je možné potkat lidi otevřené pro něco nového. Před deseti, dvaceti roky jsme měli v Polsku přibližně šest festivalů, dnes jsou jich více než dvě stovky… Nikdy jsem nezkoušel slovně rozebírat svou hudbu. Pro mne je snadnější zkomponovat symfonii. Jsem poslední mohykán. S výjimkou několika zcela mladých skladatelů nepíše téměř nikdo symfonie. Ale já zůstanu skladatelem této velké formy.“ V rozsáhlém článku Křídla umění se dozvíme mnoho postřehů a radu od abstraktního malíře Paula Rotterdama, žijícího v USA. Téměř sedmdesátiletý Rakušan popisuje svoji životní dráhu, zmiňuje své nelehké dětství tehdy tělesně postiženého chlapce. Dle vlastního vyjádření se teprve v devětadvaceti letech po příchodu do Cambridge stává člověkem. Dobře ví, že bez podpory několika sběratelů by se jeho život vyvíjel poněkud jinak. Přesto, anebo právě proto tvrdí: „Během malování čekám na okamžik, kdy se mé síly spojí. Dostanu se do transu, žiji ve světě pocitů, které chci vyjádřit. Proto mohu malovat maximálně deset obrazů za rok. Právě teď pracuji na jednom obraze půl roku.“
Martin Burian