Zastupitelé Starých Hradů se rozhodli, že definitivně přehlasují občanský odpor, který má původ v dlouhotrvajícím nesouhlasu s prodejem významné památky. Je dokonáno. Zámek je prodán, nicméně odpůrci tvrdí, že smlouva není platná.
V poloprázdném obřadním sále starohradského zámku začíná zasedání zastupitelstva. Sešlo se devět politiků a o něco početnější skupina obyvatel malé obce na Jičínsku. Nikoho nepřekvapí, když starosta Josef Miclík oznámí podepsání smlouvy o prodeji zámku. Odpůrci prodeje výsledek tušili dopředu, menší část ze 134 obyvatel se záměrem naopak souhlasí. „Na katastru nemovitostí je to už v pořadí třetí smlouva (tedy: smlouva o prodeji Rudolfu Sukovi) a pokud ministerstvo nebude rychle nárokovat své vítězství ve veřejné soutěži, tak to přepíšou na pana Suka,“ upozornil před pár dny aktivista Stanislav Penc, zakladatel sdružení Za záchranu Starých Hradů. Proti majiteli realitní kanceláře odpůrci nic nemají, vadí jim ale zvláštní politické manévry zastupitelů a jejich urputná snaha památku prodat přes trvalý nesouhlas většiny obyvatel. (O tom přinesl A2 kulturní týdeník reportáž v čísle 5/2007.) Mezitím zastupitelstvo zrušilo finanční komisi, jež měla za úkol kontrolu auditů a zjistila vážná pochybení v hospodaření s obecním majetkem. Nespokojenost části občanů však dodnes živí ještě jedna věc: vedení Starých Hradů slibovalo referendum, místo něj ale připravilo jen tři neplatné smlouvy o prodeji zámku Rudolfu Sukovi.
V první smlouvě byly za předmět prodeje označeny také nemovitosti, které v předloženém záměru obce chyběly. Druhá smlouva počítala s úhradami prostřednictvím splátek rozvržených na čtyři roky, což zákon o obcích nepřipouští (je to příliš dlouhá doba). Tyto nedostatky neopomněli odpůrci prodeje zastupitelům za jejich projevenou „vstřícnost“ připomenout a dokonce se obrátili na odbor ministerstva vnitra pro dohled nad obcemi. Uspěli jen napůl. Zastupitelé sice dle mínění ministerstva chybovali, nedostatky nicméně lze napravit. Ani druhá smlouva nebyla platná, došlo tedy na třetí. Obec uspořádala veřejnou soutěž, na níž museli zájemci zareagovat do patnácti dnů. Stroze, bez upřesnění podmínek projevil zájem i pan Suk. Vedle Františka Schlika, jenž se snažil na zámek uplatnit restituční požadavky, se o památku začalo zajímat i ministerstvo kultury. Ministr Václav Jehlička dokonce osobně zámek navštívil. „Stát byl ochoten udělat v případě Starých Hradů výjimku tím, že by objekt zrekonstruoval a spravoval,“ říká ředitelka archivu Památníku národního písemnictví na starohradském zámku Eva Bílková. V obci se rozhodlo, že zámek připadne tomu, kdo přijde s nejvyšší nabídkou.
Dva vítězové, jeden zámek
Argumenty, kterými napadají občané třetí smlouvu, jsou dosud nejzávažnější. Majitel realitní kanceláře Suk totiž na veřejnou soutěž reagoval bez udání sumy, kterou by byl ochoten zaplatit, a tak zůstává nejvyšší nabídnutou částkou symbolická 1 Kč od ministerstva kultury. „Manželé Sukovi nabídku 30 milionů korun sice uvedli na podzim roku 2006, nicméně tehdy oznámení prodeje vyvolalo v obci takovou vlnu nesouhlasu, že nabídku stáhli,“ vysvětluje advokát Františka Schlika Tomáš Těmín, proč má být vítězem soutěže ministerstvo kultury. Jenomže zastupitelé si myslí něco jiného a podepisují v pořadí třetí třicetimilionovou smlouvu s manželi Sukovými. Staré Hrady daly ministerstvu dopisem na vědomí, že kupní smlouva se Sukovými byla uzavřena. „Ministerstvo neztratilo zájem a napsalo v tomto smyslu obci dopis, koncipovaný ministrem Jehličkou a podepsaný jeho náměstkem. Na to bylo ministerstvo dotázáno obcí, zda to není falzifikát,“ vypráví ředitel Národního památkového ústavu Pavel Jerie. „Ministr kultury požádal pana starostu o vysvětlení jeho postupu a o sdělení, v jakém režimu probíhalo výběrové řízení na prodej zámku. Na tento dopis pan starosta dosud nereagoval,“ doplnil náměstek ministra kultury Milan Kupka. Dopisem coby údajným falzifikátem se Miclík nechtěl zabývat a stejný názor na věc má i devítičlenné zastupitelstvo. „Za ministra to může podepsat kdokoliv, kdo na to má oprávnění, tedy i jeho náměstek. Pokud si přejí komunikovat výhradně s ministrem, tak to už je hodně přitažené za vlasy,“ reagoval Schlikův právní zástupce.
Podle advokáta jsou všechny smlouvy neplatné. „Za deset let své advokátní praxe jsem nic takového nezažil. Smlouvy se neruší automaticky, musí k tomu být jednoznačný projev vůle,“ tvrdí. Prostory na zámku má v pronájmu do roku 2015 Památník národního písemnictví. Tato smlouva zatím platí. Některé indicie však naznačují, že se tato příspěvková organizace ministerstva kultury může rušit. „Ředitelka Wolfová v září svolala poradu, kde se ptala, jestli je někdo pro zrušení instituce,“ říká Eva Bílková. Změna majitele zámku, v němž sídlí archiv PNP, by na platnost současné smlouvy neměla mít vliv. Je spíše otázkou, na jakou dobu se v zámeckých pokojích zabydlí vyhlášený vítěz Suk a jestli se dobyvatelům památky podaří uspět s trestním oznámením. Pokud budou mít u pověřených institucí štěstí, oslaví v dlouhém boji svůj první úspěch.