Dán Jacob Holdt prorazil před třiceti lety drásavou knihou Obrazy z Ameriky natolik důkladně, že s ní stále ještě cestuje po světě. Šedesátku jeho fotografií nyní hostí pražská Galerie Langhans.
Galerie Langhans putovní výstavu profesionálního cestovatele spoluorganizuje a podílela se i na vydání alba, za něž je Jacob Holdt (1947) nominován na Deutsche Börse Photography Prize 2008 v Londýně. Právě rekvalifikace momentek v exponáty a jejich doceňování je mimořádně zajímavý posun. Především je ale třeba rekapitulovat, kde se vlastně celá ta podívaná vzala.
Osvětář
Obrazy z Ameriky byly knihou přeplněnou písmeny. Původně pestrobarevné záběry se do sazby vmáčkly v převážně černobílých reprodukcích. Svazek vznikal narychlo, neboť jej původní dánský nakladatel hodlal uplatnit na knižním veletrhu ve Frankfurtu. Časopis 100 + 1 zahraniční zajímavost přinesl výňatky z německého vydání (1978). Holdtovy texty se komunistické agitaci hodily jako voda na mlýn: „New York je studené, nelidské město. Člověk tu buď žije v odcizení, nebo zahyne.“
Osobně jsem si snímky zapamatoval kvůli sociální naléhavosti a optické syrovosti. Jejich vizualita inspirovala režiséra Larse von Triera k ladění filmů Dogville a Manderlay. Před třiceti lety by mě ovšem nenapadlo, že Holdt bude jednou komentován přičinlivou frazeologií o světelné výtvarnosti kompozic. Vždyť autor, který nemá – a sotva kdy postrádal – fotografické školení, nechce patřit k umělcům. Nefotografuje kvůli estetice. Ryze formálním napodobováním svého vidění přímo pohrdá.
Nevídaná důvěrnost
Holdt se zabývá bojem proti rasismu, vykořisťování, hladovění či bezpráví. Kniha je podle něj poněkud neosobní prostředek; často pořádá přednášky, protože mu jde o kontakt s posluchači. Zkrátka nezapře, že je synem pastora z vesničky Faaborg.
Jako mladý a zvědavý muž směřoval na jaře 1970 z Kanady do Jižní Ameriky. V USA uvízl bezmála šest let. Byl stržen protiválečným hnutím a zaujat Afroameričany, kterým se tenkrát říkalo v lepším případě černoši. Žil s bezdomovci v ghettech, okusil drogy, byl šestkrát přepaden a bujení kriminality poznal z intimní blízkosti. Vysvětloval si je zejména společenskými okolnostmi.
Jedinou jistotou stopaře bez peněz bylo putování. Holdt najezdil po osmačtyřiceti amerických státech něco přes 150 000 kilometrů. Domů psal dlouhé listy s tak neuvěřitelnými postřehy, až mu rodiče poslali fotoaparát. Po návratu do Dánska začal v polovině sedmdesátých let promítat komponovaná pásma diapozitivů s výkladem a hudbou.
V jednom z dopisů z Ameriky vyjádřil obavu, že se mu nikdy nepodaří zmírnit utrpení, jež fotografuje. Cítil, že jeho pouti dává smysl kontakt s osamělci a ztracenými existencemi. Nová kniha poskytuje tomuto emotivnímu proudu prostor v popiscích. Prvořadý zdroj poznání autorova naturelu je bohužel odstrčen za reprodukce, kamsi k doslovu.
Od fotoreportáží se Holdtův pohled liší tím, že jeho účast není přechodná. Na american--pictures.com nabízí průřez 20 tisíci záběry. Vnímá je jako předměty doličné. Nadále provádí osvětu na amerických školách, s organizací Care cestuje do krizových oblastí... O fotografově osobnosti svědčí i to, že s dávnými americkými známostmi nepřestal udržovat kontakty.
Rub amerického snu
Z výstavy i monografie šedesátníka Jacoba Holdta lze mít satisfakci nejen kvůli společenskému angažmá, tedy kvůli bohulibému obsahu. Autor se nezapsal výhradně do historie altruismu. Připomínka více než tři dekády starého přístupu k fotografování je také výzvou dějinám vizuální kultury. V doslovu k albu (vytištěnému anglicky, německy a francouzsky) se Christoph Ribbat zasvěceně pokouší vymezit Holdtovo místo mezi kartografy trosek amerického snu. Z mezinárodně známých hvězd tu chybí snad jenom Nan Goldinová. Asi proto, že vůbec prvního písemného ohlasu se projekci jejího diapásma, základu příštího knižního debutu Balada o sexuální závislosti, dostalo až 5. února 1985 (na okraj recenze filmu Johna Schlesingera Dravec a Feťák). Ale Holdt není letmým úkazem sedmdesátých let. Jeho nekultivované nasazení jednoduchého bleskového osvětlení a prosté, k promítání předurčené snímkování pozoruhodných motivů je ukázkou sugestivity, s níž může médium fotografie posloužit všem, kteří usilují o zásadnější věci, než je okouzlování vernisážového publika.
Autor je redaktor časopisu Fotograf.
Jacob Holdt: USA 1970–1975. Kurátoři Paul Cottin a Jerôme Sother. Langhans Galerie Praha (Vodičkova 37), 21. 11. 2007 – 20. 1. 2008.
Jacob Holdt: United States 1970–1975. Steidl, Göttingen 2007, 200 stran.