David Pešat (1980) je letošním absolventem pražské Akademie výtvarných umění (2001–07, prof. Jiří Sopko). Jeho poslední obrazy, prezentované jak na výstavě diplomantů v prostorách AVU, tak nedávno v rámci velkoryseji pojatého projektu AVU18 ve Veletržním paláci, svědčí o nalezení osobitého malířského výrazu, kterým se autor již zřetelně vymezuje vůči svému školicímu ateliéru.
Pešatova malba vychází z jeho impulsivní povahy. Na začátku bylo neodbytné hledání vlastního jazyka – melancholicky laděná figurace s prvky dekadentní snovosti, baconovská (malíř Francis Bacon, 1909–1992) existenciální rozervanost nebo tvrdé, důrazné experimenty s formou v banálně sestavovaných zátiších (novinové a časopisecké koláže, rastry, přemalby, pasty). V letech 2005–06 se Pešatova malba začala postupně pročišťovat a zbavovat zbytečných zavádějících prvků a dořečeností. V tomto období autor vyznával především klasika amerického poválečného umění, malíře Philipa Gustona (1913–1980) s jeho velkoryse rozmáchlou figurací a ironizujícím obsahem. Pudovost, latentní sexualita, agrese a skeptické konfrontační ladění obrazů s motivy hořících kostí v temné krajině a hereticky výsměšnými názvy jako by dovolily autorovi překonat určité krizové období a nastoupit cestu z destruktivní temnoty zpět na světlo. Ta vedla přes ironické období, kam se řadí i velmi vyrovnaný diplomový soubor, pracující s překrýváním čistých barevných ploch a pudově rytou kresbou do monochromního podkladu (například obrazy Hranolky jdou do nebe, Fanoušci na stadionu nebo Raketová kachna). Poslední díla svědčí o nalezení malířského jazyka, který již není prvoplánově konfrontační, ale o to silněji působí ve své komplexnosti. Jedná se o jakýsi expresivní minimalismus, kde je cítit autorova nalezená stabilita a skrze zklidnění také stopy nové citlivosti. Obrazy Porod, Úděl, Duch svatý nebo Nic jsou paradoxně „zklidňující expresí“. „Nic“ již nemá žádná negativní adjektiva, žádnou dřívější iritaci, provokaci nebo obraznou výzvu k boji. Je to plné prázdno, nádoba/nenádoba s obsahem/neobsahem, rozpouštějící se ve světle. Vyzařuje z něj smír a klidná síla.