Bratrovražedný boj, který propukl loni na podzim mezi znepřátelenými palestinskými frakcemi, přerušilo v minulém týdnu příměří. Už třetí v řadě. Poslední kolo násilností a pouličních střetů mezi milicemi vládního Hamásu a opozičního Fatahu prezidenta palestinské autonomie Mahmúda Abbáse si vyžádalo více než třicítku mrtvých. Jen málokdo věřil, že vydrží déle než pár dnů. Pravdu mají zřejmě ti, kteří v klidu zbraní vidí pouze příležitost pro militanty, aby pohřbili své mrtvé a doplnili munici.
Obyvatelé pásma Gazy a Západního břehu jsou nyní bez ohledu na to, zda v loňských volbách hlasovali pro kandidáty Hamásu nebo Fatahu, zděšeni. Občanská válka je v situaci, kdy řada rodin žije na pokraji humanitární katastrofy, tím posledním, co si přejí. Už nyní jsou rukojmími v mocenském soupeření Hamásu, který před rokem vyhrál parlamentní volby a sestavil vládu s opozičním Fatahem, jenž hledá cesty, jak získat zpět své ztracené pozice.
K jednotě nevolají jen oni, ale stejné hlasy se ozývají i z komentářů arabského tisku. S nabídkou zprostředkování přišly hned tři arabské státy – Egypt, Jordánsko i Saúdská Arábie. Situaci chce řešit i tzv. Kvartet západních mocností a Ruska.
Z odpovědnosti za vyhrocování napětí se Hamás a Fatah vzájemně obviňují. Šance, že uspějí jednání o vytvoření koaliční „vlády národní jednoty“, v níž by vedle sebe zasedli ministři Hamásu a Fatahu, je přitom nyní jen teoretická. Pokud by Hamás uznal legitimitu existence státu Izrael a zřekl se násilí a teroru jako nástrojů boje proti izraelské okupaci, mohla vláda být podle jejích architektů cestou z ekonomické krize, do které se Palestina propadla po zastavení hospodářské pomoci od Západu. Ale i kdyby vznikla, byla by taková vláda jen přechodným řešením, které neuspokojuje ambice ani jedné ze znesvářených stran vnitropalestinského konfliktu.
Přes některé vstřícné výroky z počátku minulého měsíce se však zdá, že Hamás nemá motivaci k tomu, aby přistoupil na požadavky mezinárodního společenství a Izraele. Bez toho by vznik koaliční vlády neměl žádný smysl. Hamás přes všechny problémy vládne a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by postavení premiéra Haníji a jeho ministrů bylo ve vážném ohrožení. Prezident Mahmúd Abbás sice vyzval ke konání předčasných parlamentních a prezidentských voleb, které by měly být východiskem ze současné krize, ale jejich realizaci brání řada překážek. Nejen že rozpuštění vlády premiéra Haníji je na hraně zákonnosti, ale jen obtížně si lze představit, že by se nové hlasování konalo bez účasti Hamásu. Ten předčasné volby označil za pokus o státní převrat a s největší pravděpodobností by je bojkotoval.
Navíc Hamás cítí, že nemá jinou šanci než zachovat neústupnost. Alespoň do té doby, než Západ a především izraelští politici změní názor a připustí možnost, že i s Hamásem lze jednat. K tomu vyzývají i některá arabská média, která varují, že Západ nebude schopen přinést mír do Palestiny, pokud bude sázet jako dosud jen na prozápadně se tvářící Fatah. Dokonce i v Izraeli se objevuje jako menšinový názor, že Hamás a potažmo i libanonský Hizbulláh je třeba transformovat obdobně jako někdejší severoirské teroristy z IRA.
Fatah je naproti tomu nyní podezírán z toho, že jednání z Hamásem vede jen naoko a připravuje si pozici pro převzetí moci, zřejmě po předčasných volbách. Nesplněné volební sliby, ekonomická krize a mizivé vyhlídky vlády na urovnání izraelsko-palestinského konfliktu posilují sebevědomí Mahmúda Abbáse. Cítí, že má trumfy v rukou. Věří, že jedině on je schopen přinést zpět do Palestiny evropské a americké peníze a vyjednat z Izraelci dlouholetý palestinský sen – nezávislý stát. To Hamás slíbit nemůže, ale po více než dekádě nepříliš úspěšného jednání s půltuctem izraelských premiérů ztratili mnozí Palestinci naději, že se s Izraelci lze na čemkoli dohodnout. Krom toho současný partner pro jednání na izraelské straně, premiér Olmert, nevyvolává u Palestinců žádná přehnaná očekávání. V jejich očích jde pouze o slabšího nástupce Ariela Šarona, který však na rozdíl od něho nemá v ruce žádný konkrétní plán ani politickou sílu novou dohodu s Palestinci prosadit.
Pro Západ je umírněný prezident Mahmúd Abbás stále černým koněm. USA jsou přesvědčeny, že je třeba, aby se opět stal rozhodujícím hráčem a jeho hlas byl hlasem Palestiny. Doufají, že mu k tomu dopomohou jak miliony dolarů, tak i zbraně a materiál pro jemu věrné ozbrojené složky. Je však otázka, zda jde o rozumnou strategii. Je totiž možné, že Abbás bude i vlastními lidmi stále více vnímán jako „agent Američanů“, kteří jsou nyní nejen v Palestině, ale všude v regionu mimořádně nepopulární. Podle dostupných průzkumů veřejného mínění obliba vládního Hamásu sice klesá, ale stejné průzkumy naznačují, že ani Mahmúd Abbás se netěší rostoucí popularitě.
V tomto kontextu vnímají i komentáře palestinských médií přístup Západu, jenž se staví k Palestincům jako k malým dětem, které je třeba naučit, jak se mají správně rozhodovat, jako velmi kontraproduktivní.
Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.