„Hodina velkého triumfu kapitalismu je hodinou jeho krize.“ Touto větou začíná kniha peruánského manažera a ekonoma Hernanda de Sota, která se snaží „objasnit záhadu, proč v některých částech světa lidé dokážou vytvářet kapitál, zatímco v jiných nikoliv“.
Nejzjevnější krize kapitalismu neprobíhá v Evropě, Japonsku či ve Spojených státech, ale v chudých zemích, kde žije většina světové populace. Tento způsob organizace hospodářství se po pádu železné opony stal univerzálním a chybí mu realistická alternativa. Jeho zavádění v „rozvojových zemích“ a v zemích bývalého Sovětského svazu však přineslo velká zklamání – chudí lidé nezbohatli, zvýšila se sociální nerovnost a nestabilita. Tento vývoj samozřejmě způsobil vzedmutí vlny zášti vůči kapitalismu. Hernando de Soto v knize Mystérium kapitálu navrhuje cesty, jejichž následování podle něj umožní chudým lidem z kapitalismu těžit. Tím by podle něj mohl být koncept kapitalismu zachráněn.
„Je to nejinteligentnější kniha o současných výzvách při zavádění kapitalismu v rozvojovém světě,“ velebil v roce 2000 Mystérium kapitálu britský týdeník The Economist. De Soto se stal hvězdou – Bill Clinton jej nazval „největším žijícím ekonomem“ a jeho radám pečlivě naslouchají prezidenti tak rozdílných zemí, jako je Rusko, Afghánistán či Jižní Afrika. Čím si peruánský ekonom vysloužil takovou pozornost?
Jiný obraz chudoby
„Kdyby ekonomové chtěli studovat koně, nešli by se na ně podívat. Seděli by ve svých pracovnách a říkali by si: ,Co bych asi tak dělal, kdybych byl koněm?’“ cituje Peruánec kritiku jednoho ze svých fanoušků, nositele Nobelovy ceny Ronalda Coase. De Soto častou chybu svého vědního oboru nechce opakovat, a proto se svými spolupracovníky vychází z kanceláří do skutečného světa. I proto jeho popis chudoby vypadá jinak než suché, zato však hrůzu nahánějící statistické zkratky o počtu lidí živořících s méně než jedním dolarem denně na hlavu.
„Spojení „globální chudoba“ až příliš často evokuje obraz zubožených žebráků spících na chodnících Kalkaty a chudých afrických dětí hladovějících v poušti. Tyto výjevy jsou samozřejmě reálné a miliony našich bližních se dožadují naší pomoci a zaslouží si ji. Nicméně ten nejpochmurnější obraz třetího světa není ten nejvýstižnější,“ píše De Soto.
Obyvatelé slumů v Lagosu či bangladéšského venkova v jeho očích nejsou pasivními figurkami na šachovnici světa, nejsou „beznadějně uvězněni ve vyčpělých rituálech ani nekritickými zastánci zkostnatělých kulturních tradic“. Jsou to lidé jako vy a já – říká –, kteří rozumově zvažují, jak uskutečnit své sny, jak zabezpečit sebe a své bližní, jak šťastně žít. Jejich úprk do měst je jen projevem celosvětové revoluce, na kterou politici musí konečně správně odpovědět. „Obyvatelé těchto zemí oplývají talentem, elánem a obdivuhodnou schopností vymáčknout zisk prakticky z ničeho,“ opěvuje kapacity zubožených ekonom.
De Sotův nový pohled na chudobu je potřebný a přesný. Kupříkladu návštěvník Zambie, jedné ze statisticky nejchudších zemí světa, si při procházkách městy a vesnicemi neříká „bože, to jsou ale chudáčkové“, ale spíše „klobouk dolů, že umějí takhle improvizovat“. Nejvýstižnějším obrazem země není chlapec bez domova, který na kraji ulice čichá lepidlo, ale spíše kluci, kteří na zaprášeném a lidmi přeplněném tržišti vyrábějí z nevábně vypadajících materiálů barevný a pohodlný gauč.
Právo a vlastnictví
Proč se ale uprostřed vší té podnikavosti kapitalismu nedaří? Podle De Sota není možné hledat odpověď v odlišnostech založených na náboženství, rase nebo kultuře. Klíč k řešení této záhady nachází v nezpochybnitelných právech na vlastnictví, díky nimž kapitalismus uspěl na Západě a jež v rozvojových zemích chybějí. Jeho teorie tvrdí, že by garantovaná vlastnická práva měla sloužit především těm nejchudším. A také, že kapitalismus musí vyrůst zespoda – od drobných podnikatelů, kteří vytvoří lokální kapitál. Zahraniční investice, volný obchod a trhy, nebo také rozvojová spolupráce přicházejí až na druhém a dalších místech. Bez lokálního kapitálu a kapitalismu uspět nemohou.
Jak z majetku udělat kapitál?
Drobní podnikatelé, které uvidíte všude v ulicích, na tržištích a v chudinských čtvrtích rozvojového světa, se totiž dnes pohybují mimo zákon; v neformální, šedé ekonomice. Žijí v domech bez adres. Zakládají firmy, které nikdo neeviduje. Vydělávají peníze a vlastní majetek unikající všem statistikám. A protože toto vlastnictví není nikde formálně „zafixováno“, tak nemůže ani sloužit jako záruka při žádosti o půjčky či hypotéky, do neexistujících adres zas nemůže vést elektřina ani kanalizace a podobně.
Cesta do legality přitom stojí příliš mnoho prostředků. De Sotův tým se například snažil zahájit legální byznys pro jednoho zaměstnance v chudinské čtvrti Limy a podařilo se mu to – po 289 dnech stresu a papírování a za 1231 dolarů, tedy třicetinásobek minimální mzdy. Právě složitost zákonů nutí chudé lidi k jejich porušování, proto musí být změněny. Pak podle De Sota začne kapitalismus vzkvétat i v Peru, v Tanzánii či v Gruzii. Chudí lidé toho totiž „vlastní i přes svou nespornou chudobu víc, než si kdokoliv dokáže představit“. Jen je třeba tento majetek legalizovat a učinit z něj kapitál, který se stane katalyzátorem rozvoje a hospodářského růstu.
De Sotova kniha je natolik zásadní, že nemůže uniknout kritice. Marxisté jí vyčítají lpění na kapitalismu, který podle nich nevyhnutelně vede k polarizaci společnosti. Podle jiných kritiků zase De Soto ignoruje kulturní odlišnosti mezi národy a podceňuje kulturní předpoklady k úspěšnému fungování západního konstruktu, kterým kapitalismus bezpochyby je. Jiným zase připadají podezřelé snahy o nalezení jednoduchého řešení, které přeceňují blahodárné důsledky jasných vlastnických vztahů. Český čtenář se navíc musí vypořádat s místy kostrbatým překladem a s paušálním užíváním výrazu „postkomunistické země“ pro popis situací, které s reáliemi střední Evropy nemají nic společného. Přesto De Sotova kniha nabízí něco velmi cenného – naději. Na rozdíl od mnoha kulturalistických či marxistických teorií totiž předkládá zdánlivě rozumný a realizovatelný, ovšem zatím neověřený recept na zlepšení životů stovek milionů lidí.
Autor je publicista.
Hernando de Soto: Mystérium kapitálu. Proč kapitalismus triumfuje na Západě a selhává všude jinde na světě. Přeložil Radovan Baroš. Rybka Publishers, Praha 2007, 256 stran.