Všechna světová média se v posledních několika týdnech zabývají popisem a komentováním „tibetských událostí“. Výjimkou nejsou ani singapurské internetové Ranní noviny (Lien-che cao-pao wang). Tento deník funguje od roku 1983, na internetu je od roku 1995 a sám o sobě prohlašuje, že se v celosvětové čínské populaci těší značné prestiži. Na čínské poměry nebývalá kvalita a přehlednost webu se tvrzení vydavatelů zdá podporovat. Podle vlastních slov ovšem rovněž list také „zaujímá pozitivní přístup k čínskému rozvoji“. Články s tematikou tibetských událostí jsou proto ponejvíce jakousi přehlídkou citátů z čínských oficiálních zdrojů a s vlastním hodnocením situace jsou noviny vydávané mimo Čínu žijícími Číňany nanejvýše opatrné. Důraz se v listu klade na vyjádření Tibeťanů, kteří s „událostmi“ nesouhlasí. Tak ve vydání deníku vyšla slova tibetského tajemníka Fondu pro podporu Tibetu: „Dalajlama ničí harmonický rozvoj Tibetu a přináší katastrofu tibetskému lidu.“ V článku ze 7. dubna se zase píše, že násilnosti se sice ještě tu a tam vyskytnou, v zásadě je ale situace na územích obývaných Tibeťany pod kontrolou úřadů a klidná. K 1. květnu by se podle tvrzení autorů měla Lhasa zase otevřít turistům a v červnu by měla být připravena na olympijskou pochodeň. „Oficiální čínské zdroje pochopitelně šíří obraz situace jako stabilizované, a ostře se tak rozcházejí se zpravodajstvím tibetské exilové vlády a některých západních médií,“ připouští se ovšem v článku dále. Spojení otázky Tibetu s tématem olympiády je zde pojímáno jako samozřejmé: „Nazíráno z hlediska emocí, nepokoje v Tibetu rozprostřely tmavý mrak nad jásavou atmosférou pekingské olympiády. Nevhodné řešení celé situace by mohlo dokonce přivodit i pokažení jména olympijských her. Z hlediska hodnot odrážejí tibetské události čínské ekonomické a sociální problémy a stavějí všechny modernizující se Číňany před zkoušku pojetí národních hodnot, a možná do budoucna zpochybní jejich volbu.“ Co tím ovšem autor přesně myslí, těžko říci. Zajímavé je srovnání krize okolo Tibetu s tématem Tchaj-wanu, v článku se totiž explicitně praví: „Číňané, kteří nemají přístup k jiným než oficiálním médiím, cítí chování Tibeťanů jako nevděk a jsou naštvaní. Ovšem Tchaj-wan mnoho lidí na pevnině nevnímá jako skutečnou součást Číny. Přesto i v nich prezidentské volby na Tchaj-wanu vzbudily naděje.“ Článek uzavírá nepříliš konkrétní tvrzení, že Tibet na cestě k případné autonomii bude muset urazit ještě značný kus cesty. Bizarním zážitkem je četba analýzy univerzitního profesora Wej-žana z americké Jižní Karolíny, toho času hostujícího v Nankingu. Podle tohoto odborníka na masovou komunikaci se Čína ve věci informování o událostech zachovala postaru, a dala tak prostor jednostrannému zpravodajství západních novinářů. „Nepustit novináře včetně zahraničních na místo dění znamená vystavit zodpovědné čínské úřady podezření, že chtějí skrývat skutečný stav věci. Čím víc budete západním novinářům zakazovat o něčem psát, tím víc o tom psát chtějí, a nadto tím víc píší ze svého úhlu pohledu,“ vysvětloval čtenářům 14. března americký profesor. Čtenářské masy podle něj navíc reagují spíše na dojmy, takže potom je důležitější jedna fotografie tanku než to, co se například v roce 1989 na náměstí Tchien-an-men skutečně dělo. „Čtenář pak vidí tank a událost se mu v paměti hned spojí s násilným potlačením.“ Jak z toho ven? Americký profesor radí: „Čína by napříště měla při podobných příležitostech okamžitě zvát novináře na rozhovory s vysokými činiteli, také by nebylo od věci rozesílat západním médiím své verze událostí.“
Pozornosti se samozřejmě dostalo i pařížskému incidentu s uhašením pochodně. Čínská média včetně anglické verze stranického Žen-min ž’-pao popírají, že by došlo k úplnému uhašení pochodně, a podobné zprávy považují za nepřátelskou západní propagandu. Opakují se tvrdé výpady proti dalajlamovi, jehož slova o pokojném a nenásilném řešení tibetské autonomie jsou zesměšňována a označována za pokrytecká. Zpravodajská agentura Nová Čína (Agentura Sin-chua) hned den po incidentu, tedy 8. dubna, psala, že pochodeň úspěšně dokončila cestu po Paříži. „Hrstka zastánců nezávislosti Tibetu se pokusila překazit cestu pochodně, ale francouzské bezpečnostní složky promptně zasáhly. Celý incident byl francouzskou veřejností stejně jako nositeli olympijské pochodně odsouzen. Pochodeň pak byla za nadšeného vítání Pařížanů dopravena do cíle své pařížské pouti.“ Agentura samozřejmě zveřejňuje citáty rozhořčených členů olympijského výboru i obyčejných Francouzů, prostor dostala i handicapovaná čínská sportovkyně Ťin Ťing, která také pochodeň nesla: „Člověku je trapně, jak nemístně se spojuje politika se sportem. Tito lidé mají určitě nějaké nízké motivy, překážet v cestě pochodni je proti duchu olympijských her.“ Kdo si ale s tím spojením politiky a olympiády vlastně začal, na to se agentura neptá. Dalším obvyklým motivem článků na toto téma je zdůrazňování, že si zastánci nezávislosti Tibetu napadením posvátného olympijského ohně proti sobě poštvali humánně smýšlející obyvatele planety. Jeden z článků toto tvrzení dokládá výpisky z internetových diskusí, kde přispěvatelé s atraktivními nicky („Milující život“, „Hledač radosti“) nadávají na „hrstku rozvracečů“, kteří jsou ovšem dobří aspoň k tomu, že takovýmto jednáním zcela jasně a nepochybně odhalí své nečisté záměry.
Příjemným osvěžením po kampani okolo Tibetu a olympiády je potom pro čtenáře dubnový článek ze zahraniční rubriky Pekingského deníku (Pej-ťing ž’-pao). Nese titulek „Český prezident přiznal avantýru s osmadvacetiletou letuškou“. Autor si vychutnává fakt, že přesně v den, kdy Václav Klaus znovu přijal post českého prezidenta, byl zachycen fotografem po boku mladé blondýny. „Britská média poukazují na to, že Klaus má mladé letušky v obzvláštní oblibě. Již v roce 2002 byl přistižen ve stejné situaci, ovšem tehdejší jeho milenka potvrdila, že vztah následujícího roku skončil.“ V Číně by odhalení něčeho takového u politika znamenalo konec jeho kariéry. Dále se cituje Klausova odpověď na otázku, jak záležitost hodlá vysvětlit manželce Livii. „Něco takového nelze přece vysvětlit. Nikdo nemůže předpokládat, že druhý pochopí takovou záležitost,“ vyjádřil se prý český prezident.