Singapurské internetové noviny Lien-che cao-pao shrnují (nikoli náhodou velice stručně) první závěry projektu společného čínsko-japonského studia dějin nankingského masakru (prosinec 1937), události, jež zaujímá ve vztahu těchto dvou zemí zcela mimořádnou pozici. Agrese japonských vojáků proti obyvatelům tehdejšího hlavního města byla zarážející jak rozsahem (uvádějí se stovky tisíc mrtvých a desítky tisíc znásilněných), tak rychlostí i mírou brutality. Učenci obou zemí uvádějí, že se jednomyslně shodli na tom, že společný výzkum „napomáhá umenšit historické rozepře“ těchto států. Učenci prý „zavedli upřímnou výměnu názorů a ve výzkumu bylo dosaženo jistého pokroku“. Pátráme-li však v článku po nějakém konkrétním závěru, který by toto potvrdil, musíme se spokojit s tím, že japonští badatelé uznali válku mezi lety 1931 a 1945 jako japonskou agresi, kterýžto názor prý sdílí i sedmdesát procent japonských občanů. Tento konsensus však přímo s masakrem souvisí jenom málo – a tak japonská strana výzkumného projektu „o nankingském masakru stále hovoří jako o ‚nankingské záležitosti’“. Našinec se tak neubrání jistým pochybnostem, k jakým asi společným závěrům může dojít bádání o předmětu, když se jeho exponenti neshodnou ani na jeho názvu.
V rubrice Lifestyle se potvrzuje klišé o tom, že jsme-li v Asii něčím známí, je to fotbal a fotbalisté. „Český reprezentant Luo-si--cch’-ťi (Rosický) podepsal smlouvu s anglickým klubem A-šen-na (Arsenal). Konkrétní podrobnosti jako délka smlouvy a výše honoráře nejsou sice známy, fotbalista se však vyjádřil, že má klubu do budoucna co nabídnout.“
Jünnanský deník přináší zprávu o projektu, který se má uskutečnit v hlavním městě této nejjižnější čínské provincie, Kchun-mingu. Jako i ostatní čínská velkoměsta i toto se mění před očima a začátkem roku představitelé města uveřejnili principy, jež mají být základem dalšího urbanistického plánování. Především je to organičnost města a propojení všech jeho částí, a to jak místně, tak funkčně. V oblasti životního prostředí je tento cíl formulován jako „propojení přírodních a člověkem vytvořených ekosystémů“ a má ho zosobňovat heslo „z obyčejného zelené“ – to znamená mimo jiné stavbu zelených koridorů pro přechody silnic. Jeden z roztomilých důsledků tohoto předsevzetí má být využívání prostoru střech na vytvoření jakýchsi „vzdušných zahrad“.
Kdo nebyl pilný, shání před zkouškami pomoc na poslední chvíli, cynicky hlásá titulek Jünnanského deníku umístěný nad fotografiemi ustaraných studentů usazených s knihami na kolenou podél trávníku kampusu některé z kchunmingských vysokých škol. V souvislosti s tím se hovoří o problémech stávajícího systému zkoušek a potřebě jeho reforem. Předzkouškový stres je v Číně o to naléhavější, že student, který studuje déle, než je standardní doba, si velmi obtížně hledá zaměstnavatele, a to i pokud to zavinila nemoc, natož pokud si to zavinil sám nedostatečnou studijní disciplínou. „Někteří studenti se po zhasnutí světel chodí učit do umýváren. Po čas zkoušek nejedí ani nespí,“ prozradil novinářům nejmenovaný student. Knihovny jsou plné od kuropění; ti, na které se nedostalo místo, posedávají venku. Mnozí studenti kvůli mnoha jiným mimostudijním aktivitám, jež se po nich vyžadují, během semestru na učení nemají čas a úspěch u zkoušek si chtějí zajistit opisováním: „Sednu si vedle někoho, kdo to umí. Vyplňovací testy se tak dají řešit,“ přiznává jiný student. „Kdybych totiž rupnul, nestály by celé novoroční svátky za nic.“ A protože jsou novoroční svátky vlastně jediným časem, kdy si lze odpočinout, možná se mu není ani tak co divit.
O tom, jak Čína přispívá k ochraně a rozvoji nečínských kultur, se rozepsala začátkem ledna zpravodajská agentura Nová Čína. V autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko byl čínskými a mongolskými pracovníky podniknut obsáhlý terénní výzkum s cílem posbírat mongolské lidové písně. Při tomto výzkumu vědci vyslechli přes čtyři sta lidových umělců a nahráli osmdesát čtyři hodin performancí na video a šedesát tři hodin audionahrávek. Kromě toho se dozvídáme, že pracovníci navštívili všemožné místní kulturní organizace a knihovny, ale také domácnosti pastevců, kde „nafotili a posbírali přes osm set fotografií tradičních mongolských oděvů“. Nejednalo se o první výzkum lidové kultury v této oblasti, podobné projekty už byly uskutečněny dva.
Ozdobou světové výstavy Expo 2010, která se bude konat v Šanghaji, bude mimo jiné i skupinka deseti medvídků panda. Těchto deset pečlivě vybraných exemplářů druhu, který po celém světě funguje jako symbol Číny, bylo pátého ledna, kdy měli po grandiózním rozlučkovém ceremoniálu odjet z „pandí školky“ v provincii S’-čchuan, „po všech stránkách v kondici a perfektně zdravých“. Paní doktorka Žuan Te-cch’ z Hongkongu, která vychovala jednoho z medvědů pojmenovaného Olympiáda (Ao-jün), se vyjádřila, že poté, co viděla, jaké hezké prostředí pro medvídky v Šanghaji postavili, pouští své miláčky s klidným srdcem. „Doufám, že se Olympiáda během Expa pěkně vytáhne a zabojuje pro slávu své vlasti!“ dodala s láskou v hlase doktorka Žuan. K jejímu klidu jistě přispěje i to, že méďové pojedou ze stanice na letiště do Čcheng-tu klimatizovaným vozem a poté se vydají do Šanghaje letadlem.