Internetová verze Pekingského deníku (Ťing-pao-wang) přinesla 25. 6. 2010 článek o možnosti „mobilovat“ na palubě letadla. Čínské letecké společnosti zatím odmítají spekulace o tom, že by v budoucnu bylo na palubách jejich letadel možné mobilní telefony volně používat. „Taková zpráva je nepotvrzená,“ odpovídá příslušný pracovník letecké společnosti Nan-chang na prosakující informace týkající se dohody iniciované dvěma čínskými mobilními operátory s třemi čínskými leteckými společnostmi. Podle této šeptandy se na softwaru, který umožní telefonovat během letu, pracuje už asi rok. Minuta telefonátu by měla stát přibližně patnáct jüanů, tedy kolem čtyřiceti korun. K témuž tématu se vyjadřuje odpovědný pracovník letecké společnosti Kuo-chang: „V současnosti se dokonce ani technologicky nejvyspělejší evropské a americké aerolinky tímto úkolem až na výjimky nezabývají. Kdyby se do toho měly pustit ty čínské, musely by překonávat ještě více obtíží.“ Ještě absurdnější jsou podle odborníků spekulace o ceně případných hovorů z letadla, protože je zatím nemožné propočíst všechny náklady, od výdělku pro operátora přes poplatky satelitním společnostem až k nutnému „přepláštění“ celého letadla, z něhož mají hovory odcházet.
Stejný zdroj, ovšem s použitím článku přejatého z hongkongských novin Ming.pao, se věnuje události z Tchajwanu, kde jistá místní celebrita neudržela dekórum při vysílání a „použila vulgární výraz pro popis sexuálního aktu. Její manažer dokonce nejrůznějšími obscénními výrazy popisoval genitálie.“ Příslušné tchajwanské orgány pobouřeně zareagovaly, označily takové vysílání za „nesnesitelné pro ucho“ a tři tchajwanské stanice, které pořad odvysílaly, stanou před soudem. Jedná se o první takový případ v dějinách Tchajwanu. Jak se dočítáme dále, nedošlo pouze na slova, ale i na činy: „S použitím ovoce manažer předváděl sexuální orgány a pohyboval jím po způsobu nejhorší pornografie.“ Naštěstí, jak se dozvídáme, běžel tento pořad kolem půlnoci, tedy v čase, kdy „jej mohli vyslechnout jenom ti, kdo jsou v běžném životě poklidnými občany“. I tak je pravděpodobné, že zodpovědné pracovníky televizních stanic čeká obvinění z rozvracení veřejné morálky.
Nejen v euroamerickém prostoru se daří genderovému zkoumání korektnosti jazyka, jak dokazuje text ze stránek čínského rozhlasu (Čung-kuo kuang-po wang). Oč jsou čínští genderoví lingvisté ochuzeni v oblasti skloňování a časování, to si mohou bohatě vynahradit v přístupu grafickém. Článek Hledání hnid v čínských znacích se zabývá textem Omyly šestnácti znaků. Autoři Omylů se jali vypočítávat znaky obsahující komponent žena, jejichž význam je „trochu hanlivý“, a našli jich šestnáct (!). Autor článku se pouští do polemiky, cituje z jazykovědných publikací, ale hlavně provádí významovou analýzu, argumentuje původními významy znaků. „‚Pchiao‘ má původní význam lehký. Význam ‚chodit do bordelu‘ je mnohem pozdější. Chození do nevěstinců je nepěkný společenský jev, je však otázka, zda změna několika znakových komponentů může vést k jeho řešení. Dále ‚nu‘ znamená otrok, sluha, podle studie lingvisty Wang Liho však patří do skupiny znaků označujících společenský status a nemají tedy přímo hanlivý význam.“ Autor se dále snaží připomenout systémové principy, které nedovolují libovolné změny znaků, a tím ani jejich genderově korektní opravu.
Jelikož se Česká republika nestává předmětem čínského zpravodajství právě nejčastěji, dopřejme si dva texty, které „o nás“ hovoří v souvislosti se Světovou výstavou EXPO v Šanghaji. Z článku uveřejněném ve Finance and Economics v polovině června se v kolonce Expo na vlastní kůži objevila Zlatá slza, kterou není tak zcela snadné „na vlastní kůži“ zažít. Exponát totiž není přístupný každému, dovnitř se dostane jen každý pětistý návštěvník. Takový šťastlivec je také obdařen na míru umíchaným parfémem, jehož složení je určeno na základě dat získaných sofistikovanou mašinkou, odečítající individuální data nad hlavami příchozích. „Inspirací pro design Zlaté slzy bylo umělcovo přesvědčení, že zlato v člověku vybudí emoce a symbolem emocí je tvar slzy. Každý návštěvník reaguje jinak, snímač odečte mozkové vlny, jejich proměna je zaznamenána. Nato je z dvaačtyřiceti druhů koření z České republiky umícháno na míru tomu kterému individuu,“ píše se v článku. Pokud by měl někdo ještě pořád pocit, že „ponětí o Česku“ za hranicemi utvářejí hlavně Švejk a Hrabal, cituji poslední věty textu: „Abstraktní pojem lidských emocí se v magickém prostoru Zlaté slzy transformuje do konkrétního typicky českého prvku individuální autentické vůně. Každý návštěvník si tak odnese hluboký otisk Česka.“ Že by strojový překlad anglického průvodce po českém pavilonu?
Na ekonomických stránkách zpravodajského portálu sina.com se objevil další článek vztahující se k českému pavilonu na výstavě Expo. Článek na stránkách Sin-lang cchaj-ťing je uveden písní, jež byla v Číně populární před několika lety, Pu-la-ke kuang-čchang (Pražské náměstí). Následují vývody: „Není známo, kolik lidí se v době slávy této básně opravdu zatoužilo podívat do tohoto českého městečka [„siao-čcheng“]. Původním jménem se jmenuje ‚Po-si-mi-ja‘ [Bohemia, pozn. A. Z.] a jako oživlé muzeum nechá člověka zapomenout na domov,“ dočtou se překvapené zraky českého čtenáře.