Celovečerní režijní debut herce Bena Afflecka Gone Baby Gone, natočený podle knihy Denise Lehana, spadá do vlny obnoveného zájmu Hollywoodu o film noir. Stejně jako předchozí Lehanova adaptace Tajemná řeka od Clinta Eastwooda se dílo soustředí především na etická rozhodnutí hrdinů tváří v tvář zločinu.
Určujícím znakem filmu noir je rozostření zdánlivě pevně daných hranic a stanutí na mezní půdě, jejímiž základními charakteristikami jsou neurčitost a nevyzpytatelnost. V noirových filmech klasického Hollywoodu se tyto mezní prostory nacházely uvnitř dějové struktury v podobě složitých spletí zrad a podrazů spojujících přízemní kriminálníky se společenskými elitami (marlowovský model) nebo coby překročení hranic „slušného chování“ spácháním zločinu, jenž stahuje pachatele do stále temnějších teritorií (model Pošťák vždycky zvoní dvakrát). Současné snímky se naproti tomu vyznačují přenesením noirové nejistoty do principů vyprávění, kdy se do pozice tápajícího a ztraceného dostává samotný divák. Zbloudění může mít původ v neproniknutelné složitosti tajemství, v jehož centru se hrdinové ocitají, jako ve Scorseseho Skryté identitě (2006), kde jsou příslovečné „plány v jiných plánech“ umocňovány do podoby nekonečně se zmnožujících spirál, nebo ve Fincherově Zodiakovi (2007), v němž pátrání po sériovém vrahovi produkuje stále hustší síť indicií, v jejímž středu však až do konce filmu zůstává pouhý otazník. Dalším prostředkem neuchopitelnosti děje je eliptičnost znemožňující proniknutí do pozadí událostí odehrávajících se na plátně. Tento postup je dovedený k dokonalosti ve snímku bratří Coenů Tahle země není pro starý (2007).
Proti enigmatičnosti těchto děl působí děj Affleckova filmu jako celkem průzračná variace na klasické kriminálky „drsné školy“, kde se zpočátku banálně vyhlížející případ ukáže jako pouhá součást komplikovanější skryté hry. Úskok na noirové pomezí zde však nespočívá ve zmatení žánrových schémat a očekávání jako ve výše zmíněné trojici filmů, ale v prolnutí žánrově jednoznačného děje s nejednoznačnými postavami. Žádný z hrdinů nezastupuje typický žánrový typ, který by měl dopředu navoleno, jak se v dané situaci zachovat. Jsou to naopak postavy, kdo řídí vývoj děje, a svými rozhodnutími vychylují příběh z tradiční žánrové opozice dobra a zla. V oblasti etických voleb a zodpovědnosti hrdinů za jejich rozhodnutí dílo nepředkládá žádné rozhřešení a hrdinovi i divákovi v závěru zahalí odpověď do noirového příšeří.
Zločin jako trauma
Etická dilemata postav se v obou Lahanových adaptacích odehrávají na podkladě pronikání zločinu do důvěrně známého prostředí. Kriminalita tu není chápána primárně jako společenský neřád, s nímž musí spravedlivý hrdina vést nikdy nekončící boj, ale především jako traumatizující zkušenost, která otřásá samotným základem společnosti, tedy v případě obou filmů rodinou. Kriminální čin je přitom, přesně v noirovém duchu, vždy vstupní branou k dalším zločinům, které čekají v jeho skrytu, aby byly buď odhaleny nebo spáchány. Mistrovská úvodní scéna Eastwoodovy Tajemné řeky (2003), působivého dramatu o upírech a jiných příšerách, zachycuje únos malého chlapce přímo z ulice v jeho rodné čtvrti, který začíná jako prostá snaha o potrestání dětského uličnictví, avšak už od počátku obsahuje prvek zlověstné nejistoty. Tato událost o mnoho let později zplodí další násilí, když se její důsledky střetnou s případem brutální vraždy dospívající dívky. V Gone Baby Gone se partnerská dvojice nájemných detektivů pátrajících po pohřešovaných osobách vydá napospas traumatizující zkušenosti zločinu dobrovolně, když přijme zakázku na hledání ztracené holčičky, která byla s největší pravděpodobností unesena a v době přijetí úkolu už je nejspíš mrtvá. Z otřesu nad první fází vyšetřování se následně zrodí pochybnost, která hlavnímu hrdinovi otevře cestu k odhalení jiného zločinu, jehož byl původní případ zástěrkou.
Tajemná řeka i Gone Baby Gone představují solidní románové dramatizace, které kladou základní důraz na dialogy a herecké výkony. Styl a práce s mizanscénou jsou co do sdělnosti obsahů upozaděny oproti původně literárním či dramatickým nositelům významů. Na stylech obou děl je pozoruhodná především jejich vázanost či odpoutanost vzhledem k postavám. Oproti Tajemné řece je děj Gone Baby Gone celý vyprávěn z pohledu jediné postavy, a proto je jeho perspektiva sevřenější a subjektivnější než styl Eastwoodova díla, kde časté kamerové jízdy směřují od postav směrem k větším a složitějším celkům. Příznačné je, že obě díla, která mimo jiné představují setkání plejády hereckých hvězd, byla režírována slavnými hollywoodskými herci.
Autor je přispěvatel stránek o asijském filmu rejze.cz.
Gone Baby Gone (USA 2007, 114 minut). Režie Ben Affleck, scénář Ben Affleck, Aaron Stockard, kamera John Toll, hudba Harry Gregson-Williams. Hrají Casey Affleck, Michelle Monaghanová, Amy Ryanová, Morgan Freeman, Ed Harris ad. Premiéra v ČR 3. 4. 2008.