Popíkové noci

Americký filmový teoretik David Bordwell ve své knize Planet Hong Kong zdůrazňuje četné vazby Wongova způsobu natáčení i samotných jeho filmů na hongkongskou populární kinematografii a pop obecně. Režisér do svých snímků z devadesátých let, mezinárodními festivaly oceňovaných jako autorská díla, angažoval špičkové domácí herecké hvězdy (Tony Leung, Leslie Cheung) a na jejich výrobu získával finance od striktně komerčních hongkongských filmových společností tím, že je vydával za žánrové produkty (Bordwell uvádí, že Kar Wai Wong získal peníze na natáčení filmu Chungking Express tím, že připravovaný snímek prezentoval jako gangsterku). Pop ovšem bývá pevně zapuštěn i do samotných filmů, nejzřetelněji v podobě chytlavých euroamerických hitů (do čínštiny přezpívané písně Take My Breath Away v debutovém As Tears Go By a Dreams v Chungking Express) a různě silných prvků populárních žánrů (nájemný zabiják v Padlých andělech, prostředí a postavy filmu Ashes of Time, převzaté z čínského národního žánru wu-sia). Přímočará jednoznačnost a odzbrojující naivita, které jsou určujícími znaky popu, jsou také vlastnostmi mnoha postav Wongových filmů (němý mladík v Padlých andělech, zamilovaná dívka Faye v Chungking Express).

Náraz hloubky na mělčinu

V režisérových dílech z devadesátých let se tyto popové reference na všech úrovních promíchávaly s osobitými autorskými postupy a motivy, určovanými především tématem času, které je pro Wonga nejpříznačnější, do třaskavého a fascinujícího mixu. Milostné kolize, typické pro příběhy jeho filmů, často vycházejí z rozdílné „mělkosti“ a „hloubky“ povah každého z partnerů. Směřování k lásce a míjení se s ní, jež se v těchto snímcích znovu a znovu opakuje, může vyústit v důstojný, stejně jako zahanbující patos. Zásadní je však tento náraz „vysokého“ a „nízkého“ ve Wongově stylu, který je pro svou jedinečnost centrem rozborů filmových publicistů a teoretiků. Chaoticky působící střih rozbíjející časoprostor děje, střídání různých technik a rychlostí snímání či značná vzájemná nezávislost zvukové a obrazové stopy jsou postupy, které odkazují k tak různorodým vlivům, jako jsou videoklipy, francouzská nová vlna, hongkongské žánrové filmy i experimentální kinematografie.

Cesta tam a zase zpátky

Ve svých novějších dílech Stvořeni pro lásku a Ruka (epizoda z povídkového snímku Eros) se však Wong od tohoto inspirativního napětí odklonil směrem ke zkoumání tématu tradice a jejích plynulých, opakujících se temp a pokusil se k němu vrátit jen v plytkém, do sebe zahleděném opusu 2046. Nové Wongovo dílo je v rámci jeho tvorby výjimečné v tom, že se ze všech dosavadních titulů nejvíce přibližuje postupům popu. Wongovy autorské značky na jedné straně a mainstreamové ozvuky jeho filmů na druhé jako by si v Mých borůvkových nocích vzájemně prohodily své dosavadní pozice v kontextu celku díla. Témata času a míjení lásek stejně jako typicky těkavý styl (za kamerou tentokrát nestál režisérův stálý kameraman Christopher Doyle, ale spolupracovník Davida Finchera a Jeana-Pierra Jeuneta Darius Khodji, který dílo plné nočních barových scén nasnímal v sytých kontrastních barvách) či oblíbený postup zdvojení příběhu zde stojí v pozici pouhých ozdob, ozvláštňujících ve své podstatě banální road movie o zmoudření mladé servírky při cestě napříč Spojenými státy. Toto zdůraznění popu nespočívá ani tak v nahrazení hongkongských hvězd euroamerickými (Jude Law, Natalie Portmanová, zpěvačka Norah Jonesová), ani v přesunutí děje do Spojených států, ale v dramatickém zjednodušení a zpřehlednění příběhu a v silnější vzájemné provázanosti jednotlivých dějových segmentů. Zatímco na předchozích dílech bylo znát, že vznikala z organického chaosu (často citované jsou zprávy štábů Wongových filmů o zmateném vypouštění a doplňování nových scén během natáčení a o prohazování posloupnosti již natočených scén ve střižně) a měla podobu skládanky, z níž však nebylo možné sestavit celistvý tvar, Moje borůvkové noci plynou celkem přímočaře vpřed až k předvídatelnému a čistě kýčovitému závěru, který popírá vyznění předchozí režisérovy tvorby. Wong natočil lehce stravitelnou love story, která při sledování klade divákovi minimální odpor. Místo bloudění nejasnými a nejednoznačnými labyrinty myšlenek a vzpomínek postav režisérových starších filmů se zde nabízí přímočará cesta tam a zase zpátky se dvěma nijak zvlášť klikatými odbočkami.

Autor přispívá na portál o asijském filmu rejze.cz.