Ačkoli se Zbyněk Sedlecký (1976) v Ostravě narodil, až do loňského roku, kdy se společně s Filipem Černým a Robertem Šalandou v industriálním prostoru bývalého Dolu Michal zúčastnil výstavy nazvané Mechelen, zde svou tvorbu veřejně neprezentoval.
Od figury k místu
Sedleckého plátna jsou charakteristická utlumenou barevností. Autor hojně využívá rozpíjejících se řídkých akrylových, akvarelově působících skvrn. Jeho uvolněný rukopis s nejasnou ohraničeností barevných polí může vyvolávat jisté reminiscence k počátkům české krajinářské modernistické tradice, konkrétně k potemnělé impresivní faktuře Antonína Slavíčka. Poměrně dobře se dá tato afinita vysledovat i na autorově tematickém přesunu od figurace k městskému prostředí v jeho současných hmotně prostorových souřadnicích. Tak jako u předešlých figurálních obrazů, kde se zřetelnou distancí, podpořenou ještě oproštěnou scénou pozadí, často monochromně definovanou, maloval postavy stojící k němu zády, je i u jeho aktuálních pláten důležitá jeho role pozorujícího účastníka, ve vzpomínce fixujícího míhající se světelně-tvarová kvanta.
Vedle aut, náklaďáků, autobusů, cest, silnic a letišť se Zbyněk Sedlecký výrazněji zabývá konkrétními místy, signovanými pro danou lokalitu charakteristickou stavbou, která se přes svou kubickou strohost, odosobněnost a často i problémovost stává jakýmsi stěžejním prvkem daného prostředí, definujícím a zároveň determinujícím jeho atmosféru, lhostejno, zda jde o místa v Ostravě (Výškovice, Vítkovice, ÚAN), Praze (hotel Olympic, budova ČVUT, Libeň, Letná) či v Bukurešti.
Obrazové a paměťové pasti
Ve vztahu k voleným tématům je pro Sedleckého charakteristické jakési impresivně laděné okamžikové „přehlédnutí“ výjevu a jeho následný, jakoby nezáměrný záznam, který způsobem komponování a umístěním jednotlivých hmotových uskupení do obrazového pole může připomenout amatérské záběry fotoaparátu či kamery. Snad se tu jedná o jakési obrazové pasti paměti, ve kterých je tematizován časovou a prostorovou distancí rozmlžený pohyb nezáměrné vzpomínky, v níž paradoxně přestává hrát roli konkrétnost daného místa s jeho funkčními vazbami na okolí a daleko důležitějším se stává samotný obraz, iritující svou „zbytečností“ – kde se ovšem ke slovu hlásí prvotní obecná výtvarná intence, zasutá dnes vlivem roztočené inflační vizuální spirály kamsi na okraj umění. Autorův výtvarný záměr se potom dá chápat jako pokus o recenzi či kritické zhodnocení obklopující totality vizuálního kontinua skrze náhodně volené výseky reality, v nichž není místo pro předdefinované zobrazovací strategie.
Autor je kurátor výstav.
Zbyněk Sedlecký: Nemohl jsem tě sehnat, zavolám později... Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava, 5. 6. – 25. 7. 2008.