Divadelní léto už se rozjelo a na první pohled je z čeho vybírat. Jména souborů se ale opakují a část produkcí je střední proud. To nejlepší je třeba pečlivě vybírat.
Divadelní prázdniny se postupně změnily na letní sezónu. Divadelní fanatik tak nemusí přes léto abstinovat a kritici mají o čem psát. Letní projekty se přitom odehrávají na rozličných místech uvnitř i v plenéru. Nabízejí operu, činohru, balet, loutkové i pohybové divadlo, a to jak formou festivalů tak třeba speciálních sezónních programů kamenných divadel.
Hurá do přírody
Přesun do přírody je krok, který se v létě nabízí. V lesním divadle nad Řevnicemi se uskuteční divadelní minifestival Lesní slavnosti divadla Řevnice (26. – 28. 8.). Zúčastní se ho však jenom Dejvické divadlo s Dostojevského Idiotem a Tereminem Petra Zelenky a Divadlo Na zábradlí s Miladou Jiřího Pokorného. Nejedná se tedy o festival v pravém slova smyslu, spíš o třídenní program pro místní či přespolní zájemce o divadlo. Třicet kilometrů do Řevnic si možná také z Prahy zajedou ti, na které nevyšly lístky přímo do Dejvického nebo Na zábradlí, případně skalní fanoušci těchto divadel.
Výhody přírodního divadla využívá i Loket a organizuje Loketské kulturní léto (11.–26. 7.). Zatímco řevničtí sázejí na činohru, loketští dávají prostor operním produkcím. Letos Smetanově Prodané nevěstě, Verdiho Aidě a Dvořákově Rusalce. Atraktivitu festivalu dodává scenérie loketského zámku, která tvoří opeře kulisu. Pěvecky zaručují dobrý standard sólisté pražského Národního divadla a Státní opery i zahraniční hosté.
Prostředí zámeckého parku láká diváky na otáčivé hlediště v Českém Krumlově, kde se letos hraje téměř po celý červenec a srpen. Programový „pel mel“ nezapomíná na Rusalku a novinkou letošní sezóny je Robin Hood. Podobně jako Jihočeské divadlo z Českých Budějovic vyráží na léto z kamenné budovy do českokrumlovského parku, má svoji letní scénu třeba i Východočeské divadlo z Pardubic, a to na Kunětické hoře, nebo Divadlo Ungelt v Praze na Novém Světě na Hradčanech. V divadlech v přírodě a při produkcích jim šitých na míru přitom často platí, že nedostatky inscenace vyváží kouzlo venkovní scény a prázdninová nálada. Až na výjimky se jedná spíše o dobré divadelní řemeslo než o inscenace s přesahem.
Naproti tomu na domácí scéně ve speciálním letním režimu hrají zatím spíše ojediněle některá pražská divadla. Tak třeba Národní divadlo nebo Státní opera v Praze využívají hustoty zahraničních návštěvníků a tradičně nasazují operu, případně balet. Opakem je letní sezóna Divadla v Celetné, kterou až na jednu výjimku obstarává Divadelní spolek Kašpar. Hraje například Rozmarné léto, které loni vzniklo jako letní speciál, ale také norway.today.
Hvězdy nového cirkusu
Organizátoři festivalu Letní Letná (20. 8. – 2. 9.) vymysleli před pěti lety dobrou taktiku – každoročně pozvou minimálně jednu francouzskou hvězdu nového cirkusu. Ta pak poslouží jako hlavní divácký magnet. A také jako veledůležité srovnání pro produkce ostatních festivalových souborů z okruhu domácího alternativního a pohybového divadla. V Letenském parku mezi Hanavským pavilonem a Kramářovou vilou letos svůj stan rozbijí francouzští Les Colporteurs s představením Drát pod sněhem (Le fil sous la neige). Antoin Rigot, zakladatel souboru, patřil mezi špičky akrobacie či tance na laně. Po úrazu působí spíše jako režisér.
Letní Letná je jeden z mála letních festivalů, který se snaží kontinuálně dovážet kvalitní zahraniční divadelní soubory, a to s jasnou vizí, ne stylem „každý pes jiná ves“. Nabízí něco, co není jinde k vidění a zaslouží si tedy zvýšenou pozornost.
Činoherní střední proud
Letní shakespearovské slavnosti (25. 6. – 8. 9.) mají mezi letními festivaly jakési výsadní postavení. Nejen že patří mezi svého druhu průkopníky, konají se navíc mimo jiné na Pražském hradě, patří mezi nejdelší a v posledních letech také mezinárodní festivaly – obsazením i místem konání. Shakespeare, známá herecká a režisérská jména a atraktivní místa i dobrá propagace či tradice festivalu jsou koktejlem, který podle organizátorů přivede do hledišť i 60 tisíc návštěvníků za sezónu. Jenže ani známé tváře nezaručí, že půjde o víc než o dobře prodejné středoproudé zboží. Žádné radikální pohledy na klasika bohužel nelze očekávat. Navíc je na domácích jevištích „přeshakespearováno“, což lze jistě zčásti přičíst překladatelským a marketingovým schopnostem Martina Hilského a Jiřího Joska.
Podobné místo na letní divadelní mapě si už pět let buduje pražské Léto hereckých osobností (nebo jako úlitba sponzorovi Metropolitní léto; 15. 6. – 14. 9.). I tady jsou hlavní devízou herecké osobnosti. Zároveň je ale plusem festivalu, že se soustředí převážně na současnou překladovou (nejnověji Miro Gavran) i domácí (v minulých ročnících Patrik Hartl, Petr Zelenka) dramatiku – i když většinou nedosáhne dál, než k populárnímu tématu muži a ženy 100 x jinak a stále stejně.
Kouzlo města
Divadlo lze najít i na festivalech, které se zaměřují primárně na hudbu nebo film. Colours of Ostrava (10. – 13. 7.) tak na scéně ve Farské zahradě oživuje Divadlo Petra Bezruče s autorskou inscenací režijního tandemu Skutr Should I stay or should I go? nebo stejné režijní duo kusem Mistr a žák či Buchty a loutky a Divadlo VOSTO5.
Mistr a žák budou k vidění i na festivalu pro židovskou čtvrť Boskovice (17. – 20.7.). V boskovické synagoze Divadlo Letí uvede monodrama Svou vlastní ženou. Hra Wrighta Douga o německém transvestitovi Lotharu Berfeldovi neboli Charlottě von Mahlsdorf hraje Pavol Smolárik. Mladý herec, který na sebe nedávno upozornil také v inscenaci Jiřího Adámka Evropané. V Boskovicích se mihne i Divadlo Líšeň, Divadlo v 7 a půl či Mimotaurus.
Letní slavnosti staré hudby zase přivezou 6. 8. do Státní opery v Praze Molièrovo barokní divadlo při svíčkách Lékařem proti své vůli francouzského souboru La Fabrique à théâtre. Baroknímu divadlu, hudbě a opeře se navíc věnuje také specializovaný festival Theatrum Kuks (20. – 24. 8.).
Výběr letní akce záleží na osobních diváckých preferencích. Jsou festivaly, na které se vyplatí vážit cestu třeba jen kvůli místu konání. Jména vystupujících souborů se ale napříč republikou opakují (což by mohlo změnit pár zahraničních skupin navíc), takže nestojí za to být všude.
Autorka je divadelní kritička.