Na sklonku minulého roku vydalo nakladatelství Opus půvabné Folgorovy kalendáře, Sonety týdne a měsíců ve dvojjazyčném provedení. Setkání toskánského básníka doby Dantovy se současným básníkem, romanistou a komparatistou Jiřím Pelánem bylo šťastné hned v několika ohledech. Folgore da San Gimignano byl napoprvé mistrně přeložen a představen v kontextu i ve své poetice.
Folgorovy básně nejenže významně proměňují tradiční nazírání poezie italské básnické školy stilnovismu a městského realismu, detaily také obohacují historii o toskánské reálie či snad jen představy o vysokém životním stylu a aristokratických ctnostech. Překvapují zvláště snově konkrétním světem, nečekaně časnou světskou arkádií blahobytu, jakou je ráj na zemi, jenž se pro další čtyři staletí stane únikovým literárním toposem.
Lehce a bezstarostně
Básnické cykly žoldáka, diplomata, přítele a opěvovatele svých mecenášů Folgora de San Gimignano vznikaly v letech 1307 a 1309. Sedm sonetů týdne s jedním dedikačním jsou věnovány mladému urozenému Florenťanu Carlu di messer Guerra Cavicciuoli, v němž „smělost se silou se setkala,/ je vždycky hotov přispět komukoliv,// hbitostí předčí lva i pardála“; dvanáct sonetů měsíců spolu s glorifikačním a závěrovým pak sienské družině Niccoly di Nisi: „Těm, kteří tvoří dvornou společnost,/ ať kdekoli se právě nacházejí,/ jen veselí a stálou radost přeji,/ psy, sokoly a peněz vždycky dost,// mimochodníky, pávy, jeleny,/ chrty, co každou kořist vystopují;/ a za pána té říše korunuji/ Niccola, jenž je chloubou Sieny.“ Folgore stejně jako budoucí renesanční dvořané a umělci ve svých kalendářích na každý den i měsíc v roce pánům naděluje jen to nejvybranější ze světských požitků a radovánek, do vínku jim dává jen nejurozenější z pozemských ctností, úspěchů a štěstěny.
V Sonetech týdne provází pondělek hudba, zpěv a láska, úterý je věnováno boji a vítězství, středa pochoutkám, ženám, vínu, zářícímu štěstí na tváři, čtvrtek rytířskému klání, po němž utržené rány spraví ranhojič a ženské milující ruce, pátek vydatnému lovu, sobota čihaření, neděle přátelům a milované ženě.
Vše se halí do zvukomalebných sonetů překypujících okázalostí a štědrostí, slavnostním rejem a dostatkem, dynamikou; do ideje o vkusně a šťastně stráveném pozemském čase, rodící se ze sebe-vědomí měšťana-šlechtice, jenž nezná bázně z posvátna a vystoupil již z tenat středověku.
„Realismus“ se projevuje v tematizaci pozemského, daného. Folgorův plán však není alegorický ani satirický. Je sumářem ideálního, nejvybranějšího z tohoto světa. Autor je také ještě na hony vzdálen pozdějším Polizianovým Stanzám k turnaji, idylické přírodní pastorále. Vyčarovaná svěžest, lehkost a bezstarostnost nepřipouštějí pomíjivost, stesk, nejistotu zítřka ani život mimo hradby města, mimo tento svět. Člověk Folgorových básní se těší z krás honosného života a darů přírody ve svých komnatách, nebo na cestách, odkud se vždy vrací domů.
Hodování, spánek a zábava
Z žánrových obrázků zřetelně vystupuje Folgorův kodex mužských ctností: neohroženost, síla v kláních i v boji; ve společnosti družnost, dvornost, láska, krása a zvláště štědrost. Nejopovrhovanější z neřestí je právě lakomství a závist.
Mondénnost se projevuje mimo jiné v opovrhování církví, mnišskými řády. V Sonetech měsíců, v závěru Března zaznívá: „Bez kostelů se ale obejdete:/ zbytečně kážou kněží bláhoví,/ kterým se lež a pravda tuze plete!“ Říjen pak Folgore radí trávit na venkově, neb tam nalezneme život lepší než onen neduživě křesťanský: „Krk na to dám, budete zdravější/ než ryba v řece, v jezeře či v moři;/ půjde vám k duhu život vezdejší!“ Světský cit pro přírodu, v němž není Boha, kde se přírodních cyklů zmocňuje či se proti nim chrání lidská kultura, je přítomen ve všech Sonetech měsíců. Dozvídáme se z nich, že čelit zimě je třeba v teple, dostatku a veselí, hodovat a vydatně spát, vycházet v tlustých punčochách. Březen nám Folgore radí trávit v dálavě na rybách, jaro na rozkvetlém venkově v módních doplňcích a při vybrané zábavě. V květnu nás obdarovává koňmi a turnaji, dvořením a láskyplnými projevy, v červnu návrškem a hrady. V červenci máme hodovat na náměstí Sieny, v srpnu pobývat na horách a v září čihařit. V říjnu na venkově, listopad pak v lázních, prosinec ve městě při společenských hrách.
Paleta půvabných kulturních kalendáříků zláká i nás.
Autorka je doktorandka v Ústavu románských studií FF UK.
Folgore da San Gimignano. Sonety týdne a měsíců. Přeložil Jiří Pelán. Opus, Zblov 2007, 61 stran.