Výchova dětí stejnopohlavními páry je v České republice navzdory obecné toleranci veřejnosti k homosexualitě značně kontroverzní téma. Řada lidí toto spojování kategoricky odmítá – homosexuálové by prý prostě děti vychovávat neměli. Tyto rodiny s dětmi však u nás již jsou a čelí specifickým problémům.
Vznik homosexuálních rodin umožňuje již platný právní řád České republiky. Kritériem pro svěření dítěte do péče totiž podle něj sexuální orientace není a homosexuální rodič tak může naprosto řádně, v souladu se zákonem vychovávat své dítě, a to i v případě, že se zaregistruje. V zákoně o registrovaném partnerství se výslovně uvádí, že „existence partnerství není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti partnera vůči jeho dítěti ani překážkou svěření jeho dítěte do jeho výchovy“. Nebiologický rodič má v takovém případě zákonem stanovenou povinnost podílet se na výchově dítěte partnera a figuruje například i při výpočtu některých sociálních dávek. Nemá však vůči dítěti svého partnera žádná práva, nemá možnost si ho osvojit, a nemůže tak být například informován o jeho zdravotním stavu, v případě rozchodu partnerů nemá on ani dítě žádný právní nárok dále se stýkat, a pokud by biologický rodič zemřel, nemůže dostat dítě do péče bez ohledu na citové, duševní a ontologické potřeby dítěte.
Jako jednotlivec může v České republice adoptovat dítě z dětského domova každý občan bez ohledu na sexuální orientaci. O toto právo však paradoxně přichází v momentě, kdy se zaregistruje. V zákoně o registrovaném partnerství je totiž uvedeno, že „trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte“. V tomto bodě je tedy český právní řád explicitně diskriminační a může to být jedním z důvodů, proč některé páry s registrací otálejí. Uzavřely by si tak totiž jednu z cest, jak se stát rodiči, a zároveň vysvobodit pár dětí z frustrace ústavní péče. Plné zrovnoprávnění stejnopohlavních párů s heterosexuálními svazky zatím umožňuje šest států na světě: Kanada, Španělsko, Belgie, Nizozemí, JAR a Norsko. V těchto zemích mohou registrované páry uzavírat manželství, mohou společně adoptovat nebo získat do pěstounské péče děti, lesbické páry mají přístup k asistované reprodukci apod. Island, Švédsko, Velké Británie či některé státy v Austrálii a USA zase umožňují společnou adopci homosexuálních párů. Sexuální orientace není právně překážkou v případě individuálních adopcí ani v Čechách.
Cesta oklikou
Lesbické ženy a páry mají ale jiné a mnohem jednodušší cesty, jak se stát matkami, než podstupovat v rámci Evropy neuvěřitelně těžkopádnou adopční proceduru. Mohou prostě otěhotnět a stát se matkami. V České republice takových plánovaných lesbických rodin stále přibývá. Na serveru Lesbický koutek věnovanému lesbickému rodičovství je popsána řada způsobů, kterými se lesbické ženy a páry stávají matkami. Domlouvají se s gay páry či kamarády, hledají anonymní dárce spermatu, jezdí na kliniky asistované reprodukce do zahraničí nebo zkoušejí podstoupit umělé oplodnění i v České republice. Náš právní řád totiž sice formálně podmiňuje přístup k asistované reprodukci souhlasem muže a ženy, jejich reálný vztah ale nikdo nezkoumá. V zákoně je výslovně uvedeno, že „asistovanou reprodukci podle odstavce 1 písm. b) lze provést na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto léčbu hodlají společně podstoupit“. Kdo tím mužem reálně bude, je však z hlediska zákona jedno. Navíc to, že dal nějaký muž k souhlas k umělému oplodnění, neznamená, že ho žena musí uvést jako otce dítěte. Český právní řád tak neoficiálně zpřístupňuje asistovanou reprodukci jakékoli ženě – ovšem právě kromě té, která je registrovaná. To může být dalším důvodem, proč lesbické páry s registrací často nespěchají. Oficiální přístup k asistované reprodukci dnes mají ženy bez partnera, a tedy i lesbické páry, v Dánsku, Finsku, Švédsku, Velké Británii a některých státech USA.
Ke konci roku 2007 se na již zmiňovaném serveru Lesbický koutek začalo formovat občanské sdružení Stejná rodina, které oficiálně funguje od letošního dubna. V dlouhodobé perspektivě chce docílit zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních rodin. V současné době se však intenzivně soustředí především na to, aby byla zákonem vyřešena situace dětí, které již v homosexuálních rodinách vyrůstají. To znamená, aby měl nebiologický rodič možnost osvojit si dítě svého partnera. Jen tak bude vyřešeno právní vakuum, v kterém děti z homosexuálních rodin vyrůstají.
Autorky jsou zakládajícími členkami Stejné rodiny.