Hovoří-li se o míře nezávislosti nebo tendenčnosti nějakého média, kritika je leckdy odmítána i požadavkem po takzvaných tvrdých důkazech. Autor za pomoci podrobné sondy hodnotí nestrannost a názorovou pluralitu veřejnoprávního Rádia Česko ve dne 24. června, kdy došlo k největším odborářským stávkám od roku 1989. Analýza dokládá závažné prohřešky této stanice proti tomu, jak by měl pracovat rozhlas veřejné služby.
Pluralita a nestrannost se v rozhlasové novinařině projevují kromě jiného tím, koho žurnalisté nechají promlouvat do éteru a jak se k němu při tom chovají. A také tím, koho redaktoři citují a parafrázují. Zde záleží i na tom, jakým způsobem či v jakém kontextu tak činí – jestli neutrálně, kladně nebo s despektem, popř. s ironií. Příznačné také bývá to, zda od daného subjektu novináři citují názory nebo fakta, respektive tzv. tvrdá fakta (statistické údaje atp.).
Jak to vypadalo na Rádiu Česko (dále i RČ) onoho 24. června, nejdříve zjistíme výčtem rozhovorů z tohoto dne týkajících se nejdůležitějších domácích politických témat. Do přehledu vybírám i z publicistických příspěvků, v nichž redaktoři hojně používají interview s politiky, odborníky atd. Narozdíl od nemalé části programu RČ jsou rozhovory a příspěvky většinou originální produkcí RČ. Mimo jiné se v těchto žánrech výrazně projevuje politická, kulturní a hodnotová orientace redakce i jejích jednotlivých pracovníků.
Přehled rozhovorů a zpravodajsko-publicistických příspěvků k nejvýznamnějším domácím politickým tématům ve vysílání RČ 24. 6. 2008
- čas 8,09, dvojrozhovor s senátorem Milanem Štěchem (předseda ČMKOS, člen ČSSD) a ministrem Petrem Nečasem (ODS) o odborářské stávce. Délka 11,2 min.
- čas 8,39, rozhovor moderátora Martina Křížka s ministrem Ivanem Langerem (ODS). Témata: přeběhlictví poslance ČSSD Petra Wolfa, nulová tolerance vyhlášená sociálními demokraty. Délka 6,3 min.
(Veřejnoprávní rozhlasoví novináři vůbec o přeběhlících nadproporčně mluví s poslanci ODS: kupříkladu přechozí den, 23. 6., na to téma hovořil v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř.)
- čas 9,09, příspěvek Nadi Bělovské o zdravotní reformě. Slovo v něm dostali: koordinátor vládního projektu Kulatý stůl Ondřej Mátl – ministr Tomáš Julínek (ODS) – náměstek ministra Julínka Marek Šnajdr (ODS) – znovu T. Julínek (ODS) - Soňa Marková (poslankyně KSČM). Délka 6,3 minut.
Ve všech třech pořadech redaktoři RČ v kladném smyslu citovali nebo parafrázovali premiéra Mirka Topolánka (ODS). Relace byly opakovány v odpoledním programu stanice. Vybrané výroky ministrů Nečase, Langera a Julínka z těchto příspěvků byly navíc několikrát přehrány ve zprávách RČ, které stanice vysílá každou čvrthodinu.
Z uvedeného je určitě jasné, že ve dvou významných žánrech vysílání Rádia Česko dostala ve sledovaný den u nejdůležitějších domácích témat prostor téměř pouze ODS, nejsilnější vládní strana. Podtrhuji, že ani ve zprávách to nebylo jiné. Například v těch o deváté hodině byl kratičkou větou parafrázován europoslanec ČSSD Richard Falbr („o úspěchu stávky rozhodne účast“). V následujícím příspěvku zpravodaj Českého rozhlasu v USA Vít Pohanka s patrným uspokojením líčil, že ve Spojených státech je vliv odborů malý a že „po demonstracích není vidu ani slechu“.
U nejzávažnějších témat dne - odborářské stávky (vládních reforem), přeběhlictví v parlamentu a amerického radaru – tedy 24. června v RČ jen jednou zaznělo autentické vyjádření stanovisek nejsilnější opoziční strany – ČSSD. Názory sociálních demokratů byly jinak jen několikrát velmi stručně reprodukovány redaktory stanice. Chybějící vlastní hlas KDU-ČSL a Strany tyrkysových je také chybou, ovšem o něco méně závažnou než v případě ČSSD, protože dvě menší vládní strany se v uvedených tématech ztotožňují s ODS a jejich poslanci tzv. rebelující u několika málo politických témat jsou dnes již „vypárováni“ přeběhlíky z ČSSD.
Předpojatě a neomylně?
Všechny tři relace z úvodního výčtu jsou ve zvukové podobě k dispozici na webu ČRo v sekci Rádio na přání. Oprávněnost následující kritiky tedy může každý sám lehce posoudit. Příspěvek Nadi Bělovské moderátor Martin Křížek uvedl matoucí informací o tom, že do vládou iniciovaného projektu tzv. Kulatého stolu o zdravotní reformě jsou zapojeni „nezávislí analytici i odborníci politických stran“. Ani redaktorka Bělovská, jejíž celkové pojetí příspěvku nahrávalo ultraliberálnímu reformismu, nezmínila, že se onoho projektu neúčastní ČSSD. Naopak hovořila o hledání kompromisu „napříč politickým spektrem“. Oba novináři tak „opomenutím“ postoje nejsilnější opoziční strany vytvářeli falešný dojem, že první výstup onoho Kulatého stolu představuje tvrdá fakta a základní shodu všech relevantních politických stran.
V rozhovoru moderátorky M. Maškové s M. Štěchem a P. Nečasem je dobře patrné, že novinářka k oběma politikům přistupuje odlišně – Štěchovi klade kritické a někdy vyloženě sugestivní otázky a tvrdě se mu snaží vstoupit do řeči. K Nečasovi se chová výrazně vstřícněji. Příznačný je i její omyl: chybná citace statistik, Maškovou převzatá z výroků M. Topolánka a popletená. I když moderátorka byla M. Štěchem implicitně a P. Nečasem výslovně opravena, neobtěžovala se s omluvou. Za zmínku stojí i podivná editace nahrávky rozhovoru: v jeho opakování po třinácté hodině už chybělo, jak se v závěru Štěch snažil ohradit proti Nečasovým nepravdivým výrokům o údajné snaze odborů vracet se k různým důchodovým kategoriím.
Ivan Langer arbitrem mravnosti
Z archivu ČRo nejvíce doporučuji přehrát si interview moderátora Martina Křížka s ministrem vnitra Ivanem Langerem. Je až monstrózní: politik, na jehož mafiánsky zlověstné výhrůžky během prezidentské volby i další závážné etické a profesní prohřešky zřejmě zapomínají i veřejnoprávní novináři, tu promlouvá jako veliký arbitr ve věcech morálky. Redaktor mu k drzým licoměrnostem hezky přihrával, rozhovor by ani PR-oddělení ODS svému místopředsedovi nepřipravilo lépe. Křížek není bohužel jediným novinářem Rádia Česko, který svou pochybnou prací v médiu veřejné služby prospívá občanským demokratům více než stovky držitelů stranické legitimace ODS dohromady. Moderátor v rozhovoru nepokrytě šířil takové zdůvodnění přeběhlictví Petra Wolfa, které jasně patří k rétorice vládních stran známé již z případů tří předchozích přeběhlíků z ČSSD a s nímž i mnozí jinak nesolidní žurnalisté domácího mainstreamu zacházejí s odstupem: „Za odchodem Petra Wolfa z klubu ČSSD by mohly být anonymní výhrůžky, které už několik týdnů dostává prostřednictvím sms, osobní vyhrožování či výhružná korespondence.“ Křížek je buď tak omezený nebo tolik občanskodemokratický, že ve své spekulaci ani nepoužíval výrazů „prý“ či „údajně“, které jsou při hovoru o sms a další osobní komunikaci velmi potřebné. A zvlášť při řeči o poslanci s tak velkým máslem na hlavě, jako má P. Wolf. V rozhovoru nechyběla ani další pevná položka z komunikační strategie ODS a novinářů s ní sympatizujích: svádění všeho zlého na Jiřího Paroubka a Davida Ratha. Křížek zde Langerovi nahrával a pochleboval přímo hanebně: „... čili chcete při tom [ve věci údajných nepravostí předsedy a místopředsedy sociálních demokratů] zůstat na zemi...“. Pokud by někdo chtěl navázat na nedávnou satirickou hudební úpravu výroků pražského radního pro kulturu Milana Richtera, velice mu jako materiál doporučuji právě nahrávku rozhovoru Křížek – Langer. Bylo by to pověstné trefení „dvou much jednou ranou“, politikova a novinářova nehoráznost satiricky zpracována najednou: „Spolu kradli, spolu viseli“ ...
Pravou cestou
Slovo „odborář“ někteří novináři Rádia Česko – ale i Radiožurnálu (zde například moderátor Vít Dvořák) – vyslovují téměř jako „pavouk“. V ono úterý 24. června zněly u tématu stávky – z úst vládních politiků i novinářů - asi nejčastěji výroky o politizaci odborů a jejich blízkosti k ČSSD. Vůbec ale nebylo poukázáno na skutečnost, že představitelé zaměstnaneckých svazů mají ještě těsnější vazby k ODS. S jedním z těch nejvlivnějších - prezidentem Svazu průmyslu a dopravy Jaroslavem Mílem – hovořili v ten den novináři Radiožurnálu i České televize (Martin Veselovský v pořadu Události a komentáře) způsobem, jako by Míl byl nezávislým komentátorem. Právě televizní relace Události a komentáře z onoho dne, hlavně její část věnovaná ekonomickým dopadům odborářské stávky, nabízí podobně smutný obraz domácí veřejnoprávní novinařiny jako vysílání Rádia Česko.
RČ umožnilo 24. června ve všech svých zprávách autentická vyjádření výhradně vládním politikům a zástupcům zaměstnavatelů: ve 13 hodin to byl mluvčí českých drah Ondřej Kubala, který mluvil – klasicky – o „braní cestujících jako rukojmí“. Místopředseda vlády Martin Bursík v téže relaci kritizoval údajnou „politizaci odborů“ (o tomto účelovém „objevování Ameriky“ se toho napsalo už dost). Opakováno to bylo ve zprávách v 15 hodin.
Ve zprávách ve 14 hodin byly přehrány některé výroky Julínkova náměstka Tomáše Cikrta z rozhovoru vysílaného Radiožurnálem v poledních Ozvěnách dne. Moderátor ČRo1 Jan Bumba v nich Cikrtovi dovolil urážet dva lékařské odboráře vystoupivší v témže pořadu, aniž jim dal možnost se hájit. RČ ve zprávách přehrávalo ty Cikrtovy výroky, které byly jen a pouze demagogické („odboráři ani nevědí, kolik jich stávkuje... bojí se přiznat neúspěch“). Z názorů dvou zmíněných stávkujících lékařů, které byly narozdíl od těch náměstkových věcně formulovány, RČ z jakéhosi důvodu nepřevzalo v celém svém vysílání ani hlásku. Ve zprávách ve 14 hodin o stávce znovu přezíravě hovořil P. Nečas a nekorektně zpochybňoval její rozsah. K tématu nulové tolerance zazněly opět pouze výroky I. Langera. To je příklad vleklého nešvaru RČ: stanice se v průběhu dne většinou nesnaží získat názor další významné strany probíraného tématu či sporu a zařadit ho do pozdějšího vysílání.
Vládní Rádio Česko?
V některých zprávách RČ byl moderátory krátce parafrázován také Milan Štěch; jednou a kratičce také, jak uvedeno, někdejší předseda ČMKOS Richard Falbr, europoslanec ČSSD. Z rozhovoru s analytikem ČSOB Tomášem Sedláčkem, převzatého od Radiožurnálu, RČ střihem zdůraznilo tu část, v níž ekonom připustil, že stávka může přinést problémy společnostem vyrábějícím na obzvlášť akutní zakázku (just in time). Hlavní a rezolutní Sedláčkovo stanovisko z onoho interview se přitom shodovalo s tvrzením předsedy odborářů Štěcha, že hodinová stávka žádné výraznější hospodářské problémy nezpůsobí.
V posledních zprávách RČ 24. června zazněla k tématu odborářské stávky informace o počtu stávkujících a telefonát s mluvčím Škody Auto, tedy přímý projev dalšího významného zaměstnavatele. Na autentický hlas sociálních demokratů opět nezbylo místo. Ještě se o nich sice mluvilo - o jimi vyhlášené nulové toleranci (opět bez zmínění příčin tohoto kroku) - znovu ale z perspektivy velmi blízké vládě a zase s použitím parafrází i úryvku pokryteckých výroků Ivana Langera ...
Rádio Česko přineslo 24. června i další doklady o tom, že redakce k tématu odborářských stávek a souvisejícím otázkám přistoupila velmi předpojatě a že velice nekorektně upřednostňovala názor vlády, potažmo zaměstnavatelů a pravice obecně. Tento postoj se projevil i tím, že řada témat, která se nabízela – charakter a proměny sociálního státu, situace v ostatních evropských zemích atp. – vůbec nebyla v RČ nastolena. Ne že by nebyl čas: vysílání se ten den dlouze věnovalo například tomu, že v Česku přibylo takzvaných dolarových milionářů. Rozhovor o nich trval téměř deset minut, výše zmíněný jednostranný příspěvek RČ o zdravotní reformě necelých sedm. To srovnání je jistě výmluvné. Pořad Studio Česko, který nabízí exkluzivní – půlhodinovou – dobu k probrání závažných témat, byl v ono stávkové úterý věnován rozhovoru s jednou mladou pianistkou. Při veškerém respektu k ní i kultuře obecně: RČ se múzám běžně tolik nevěnuje, takže takto pojaté Studio Česko v den největších polistopadových odborářských stávek mělo silnou pachuť přinejmenším neumětelství. Ale spíše i škodolibého gesta vůči všem, kteří od RČ čekali zprostředkování hlubšího vhledu do nejdůležitější aktuální události.
Osobně si nepřeji podporovat svým koncesionářským poplatkem Rádio Česko jako veřejnoprávní stanici změněnou v hlásnou troubu české vlády. Proto podám stížnost Radě Českého rozhlasu. Předložím jí řadu dalších dokladů hrubých prohřešků RČ proti zákonným povinnostem média veřejné služby, Kodexu Českého rozhlasu i základním novinářským zásadám.
Autor je vysokoškolský pedagog a publicista.
Článek je delší verzí textu publikovaného na stránkách týdeníku A 2.