Navzdory rozšířenému hořekování nad nedůstojností prvního kola prezidentské volby byl jeho televizní přenos skvělou šancí k občanské výchově. Diváci si mohli lépe uvědomit, jak to u nás je s politickou kulturou a jak důležité jsou procedurální záležitosti. Bohužel, Česká televize a především moderátor Václav Moravec takové poučení příliš neusnadnili.
Redaktoři ČT a daleko nejvíc Václav Moravec chybovali tím, že velkou část první prezidentstké volby či dokonce celou společnou schůzi obou komor parlamentu označovali za obstrukce. Moravec opakovaně mluvil o pěti, ale i jedenácti hodinách pátečních obstrukcí, což je naprostý nesmysl. A velmi závažný, protože veřejnoprávní televize by měla lidem pomoci „číst“ hlubší souvislosti volby a poučit je také o – pravda, divácky nevděčné – problematice procedurálních otázek.
Předně se ČT měla pokusit objasnit, proč se o způsob volby na Hradě svádí tak urputná bitva. Toto zásadní téma, které si žádalo také důkladný rozbor problému české politické korupce, ale kromě ojedinělých, moderátorem nevyžádaných zmínek přizvaných politologů zůstalo stranou. A to za situace, kdy i tak proklausovský časopis jako Týden psal o tom, že podle zasvěcených zvolení Václava Klause prezidentem v roce 2003 stálo ODS sto dvacet milionů korupčních korun. Na úkor prostoru pro tolik potřebou analýzu těchto souvislostí prezidentské volby Václav Moravec, nejpreferovanější a velice přeceňovaný moderátor ČT, místy pouze pobízel k beztak již rozšířenému paušálnímu opovrhování politikou. Kromě nesprávného nakládání s pojmem obstrukce nadužíval expresiv typu „politický handl“ a různými populistickými poznámkami dával najevo svou distanci od „špatných politiků“. K obecnému znevažování demokratických politických procesů nejvíce tíhnou ti, kteří mají nejmenší znalosti o jejich rozměrech ideových, právních, historických a procedurálních. Pro takové lidi je zvláště parlament jen „žvanírnou“, proto nejochotněji tleskají populistickým či autoritářským politikům. Všichni dohromady – vůdci i lehce manipulovatelná masa – jsou velkým nebezpečím pro demokracii. A jsou jím i nepoučení a jednostranní novináři, ať jsou jakkoliv populární.
Kde končí signál
Pokud se nemýlím, Václav Moravec během kontinuálního zpravodajství ČT o první prezidentské volbě nikoho z přizvaných odborníků či komentátorů nepožádal o definici pojmu „obstrukce“. Přitom by se to hodilo, vždyť i nejrozšířenější český slovník cizích slov (Klimešův) uvádí na prvním místě vysvětlení poněkud zavádějící („snaha opozice zmařit sněmovní jednání“), a na Pražském hradě skutečné obstrukce prováděla i nejsilnější vládní strana. Václavu Moravcovi ovšem jako by se onen termín pevně spojil jen s opozicí, přesněji řečeno s ČSSD. Navíc poté, co senátorka Jana Juřenčáková před kamerou ČT řekla, že dostala vulgární SMS, Moravec opakovaně naznačoval, že za onou textovou zprávou stojí ČSSD. Z vyjádření Juřenčákové ale nic takového nevyplývalo, naopak výslovně uvedla, že vůbec netuší, od koho to noční psaní bylo. Václav Moravec tak hrubě porušil základní novinářské zásady. Podezření, že jeho tým ve vysílání nepatřičně projevuje své vlastní politické preference, zesílil fakt, že mezi komentátory finále prvního kola do studia ČT pozval Petra Macha, výkonného ředitele Centra pro ekonomiku a politiku, velmi blízkého spolupracovníka Václava Klause. Kýžená vyváženost by přitom žádala, aby Mach ve studiu seděl ne vedle politoložky a dvou novinářů, nýbrž vedle člověka s analogickým vztahem k prezidentskému kandidátu Janu Švejnarovi. Takto se ČT dopustila velkého pochybení, dokazujícího mimo jiné to, že si nic nedělá z opakované kritiky vyslovované v různých nezávislých médiích ani z občanských protestů reagujících na její dosavadní zpravodajská a publicistická selhání. Jedno z největších v poslední době – ignorování kritiků plánované americké základny v Brdech – vepsalo na transparenty občanských protestů také tvrzení „Názorová pluralita začíná tam, kde končí signál České televize“. Kéž by se nad tím na Kavčích horách zamysleli!
Hovězí na oltáři
Jak známo, Mirek Topolánek, jehož projevy ve Španělském sále působily až surreálně, jako kus hovězího na oltáři, hned po sobotním třetím kole prezidetské volby obvinil ČT z nevyváženosti. Můžeme se jen děsit, jakou představu mají občanští demokraté o vysílání veřejné služby, když jim nestačil jejich spřízněnec Petr Mach, rozhovory téměř výhradně s pravicovými komentátory ani tendenčnost Václava Moravce (ten navíc při citování z tisku jasně upřednostňoval sesterské deníky koncernu Mafra, velké mediální opory ODS). Obzvlášť trapným momentem bylo, když moderátor požádal politoložku Vladimíru Dvořákovou a Petra Macha o jakési doporučení či předpověď situace. Petr Mach to odmítl s patrnými rozpaky, ale Moravec na něho naléhal slovy „předpokládám, že jste oba nezávislí“. Zvláštní situace: ředitel Klausova think tanku projevil více smyslu pro takt a fair play než moderátor České televize. Ten také – s týmž politickým vyzněním – jeden z výroků nejméně důvěryhodného místopředsedy ODS reprodukoval tímto způsobem: „Ivan Langer to (obvinění z nátlaku na poslance Snítilého – P. Š.) považuje za skandální a takové nehorázné lži odmítá.“ Tato Moravcova směs nepřímé řeči a citace mohla nejednoho diváka zmást, protože Langer neodmítal „nehorázné lži“, ale výroky několika sociálních demokratů, které v dané chvíli měly z perspektivy třetích osob (včetně moderátora ČT) stejnou pravdivostní hodnotu jako jeho vlastní tvrzení.
Nepovedené bylo i to, že Václav Moravec hledal oporu svého „spravedlivého rozhořčení“ nad politiky také v titulku jednoho bulvárního listu. I při rozhovoru s dopisovatelem pravicového německého deníku Die Welt mu pojem výstižnosti splynul s bulvárností. Ani fakt, že elitní novinář místy oslovoval politoložku Vladimíru Dvořákovou, jež by mohla být s ohledem na svůj věk jeho matkou, pouze křestním jménem, kultuře ČT nepřidal.
Velice závažným porušením principů otevřenosti, nestrannosti a plurality byla skutečnost, že reportéři ČT v předsálí Španělského sálu natáčeli rozhovory jen s vyhraněně pravicovými novináři, jako je Bohumil Pečinka, který se objevil i ve studiu ČT. Na Českou televizi si proto mohou stěžovat hlavně občané, kterým záleží na tom, aby dodržovala alespoň svůj vlastní kodex. Z politických stran by měli podat stížnost sociální demokraté, přinejmenším kvůli nekorektním dohadům Václava Moravce o urážlivé SMS adresované senátorce Juřenčákové.
Na Silvestra jsem zhlédl část „zábavného pořadu“ ČT Udělám cokoliv. Účinkoval v něm také Václav Moravec a já jsem si pomyslel, že je nejspíš moderátorem bývalým: žertoval totiž na jakési sjezdovce s ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Když nenapadlo tvůrce onoho pořadu, že je něco takového u redaktora prestižních politických debat veřejnoprávní televize zcela nevhodné, mělo to napadnout Moravce samotného, vždyť vyučuje budoucí žurnalisty novinářské etice. Bohužel, nestalo se. A bžunda jede, obstrukce neobstrukce, dál i v novém roce.
Autor působí na Fakultě sociálních věd UK.