Riziková skupina je lidstvo

Jaké služby kromě chráněného bydlení nabízíte nemocným AIDS?

Jde o sociální a zdravotní služby. Klientům je k dispozici sociální pracovník, který je s nimi schopen řešit klasické problémy, jak získat zpět vztah k rodině či zaměstnání atd. Pak je zde nonstop zdravotní sestra a pravidelně dochází i lékař.

Jsou léky pro HIV pozitivní dostupné?

Česká republika patří naštěstí mezi vyspělé státy s dobře dostupnou léčbou, což znamená, že všechny moderní léky jsou zde k mání, a pokud mají lékaři pacienta, který už nereaguje, anebo je-li vir už odolný vůči podávaným lékům, tak se samozřejmě hledá nový zdroj v západní Evropě a léky se dovážejí.

Hradí je pojišťovna?

Zatím hradila celou léčbu.

Pokud víme, tak podobné centrum, jaké vedete, jinde v Česku není. Uvažovali jste o rozšíření svých aktivit i mimo Prahu?

To je všechno otázka peněz a je pravda, že kromě Domu světla zde nic takového není. Situace kolem problematiky AIDS je v republice tak zoufalá, že to ani jinak být nemůže. Provoz je natolik finančně náročný, že to při současné podpoře není možné. Zároveň je ale třeba říci, že jsme v Domě světla nikdy nikoho neodmítli, a v případě, kdy třeba přišly maminky s dětmi, některé klienty jsme operativně k ubytování uložili v tělocvičně. Máme rozjednáno navýšení počtu lůžek ze současných 16 na 30 až 35, čímž by se měl pokrýt požadavek celé České republiky. Pokud nám tedy nepůjdou statistiky do vysokých čísel, což poslední průzkumy bohužel naznačují.

Kde vidíte největší nedostatky v organizaci léčby a lékařské pomoci HIV pozitivním?

Já nevidím problém v organizaci léčby. Ta je podle mého v České republice dobrá, o čemž svědčí dostupnost lékařů v sedmi AIDS centrech ve větších městech v republice. Každý si tedy může místo svého léčení i svého lékaře vybrat a nemusí dojíždět třeba do Prahy. Ti lékaři jsou navíc tak specializovaní na léčbu HIV/AIDS, že opravdu dokážou pomoci, pokud je ovšem HIV infekce diagnostikována včas.

Počet lidí infikovaných HIV roste, ale finance, které dostáváte, byly zatím každým rokem menší. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Na tuto otázku odpovídám novinářům stejně. Pokud máte dítě a chcete jej naučit nepřímou úměrnost, zkoušejte jej z problematiky AIDS. V roce 1996 bylo vyčleněno na testování, prevenci a léčbu 66,6 milionu korun, a to jsme měli 360 nemocných. Nyní jsme na 1033 lidech a dostali jsme na testování, léčbu a prevenci na rok 2007 jen 20 milionů.

Co si myslíte o prevenci strachem z AIDS a ze smrti, jež je, zdá se, většinou společnosti přijímána i dále šířena?

Prevenci strachem příliš nehlásám ani nepodporuji, i když jsem sám téměř padesátník a jsem generace ovlivněná Freddiem Mercurym, který byl chlap jako hora, a viděli jsme, co s ním nemoc udělala. Dnes mladí lidé nevidí příklad, jenž by ukazoval, co AIDS dokáže s člověkem udělat. O HIV se mluví dvakrát do roka, když je v květnu Světlo pro AIDS, což je vzpomínka na oběti, a pak 1. prosince, kdy je Světový den boje proti AIDS. Jinak tady u nás o novináře prakticky nezavadíte. Snad jen v případech, kdy je nějaký malér. Prevence je u nás velmi decentní a okrajová, což je velký rozdíl třeba oproti severským státům, kde o ni zakopáváte takřka na každém rohu. My máme dva úkoly ve společnosti, pomáhat lidem infikovaným HIV a samozřejmě prevenci a boj proti AIDS. Pokud máme od ministerstva zdravotnictví 250 tisíc korun ročně na prevenci, tak s tím neuděláme ani jeden plakát. A na starost máme přitom celou republiku! Pražský klient u nás přitom nebyl ubytován léta.

V těchto dnech se mluví o tom, že Dům světla by měl být přeměněn na celorepublikové preventivní centrum...

Ministryně Džamila Stehlíková to řekla 22. prosince při své návštěvě Domu světla, kdy měla možnost si to zde celé prohlédnout a nasát zdejší atmosféru. Pronesla to, co není jen mým snem, ale i snem mých kolegů, že přívlastek „národní“ dostaneme přímo od vlády do názvu, s čímž právě souvisí navýšení počtu lůžek a skutečnost, že dům, v němž sídlíme, získáme díky Městské části Praha 8 do pronájmu celý. Ale je nás tu deset zaměstnanců a mé šedivé vlasy jsou jen důsledkem věčné a často i marné snahy sehnat peníze pro přežití. Věřím tomu, co říká paní ministryně, že se z kapitoly AIDS, jež každý rok činí 20 milionů, ušetří na testování, které doposud nebylo hrazeno pojišťovnami, a že ty peníze půjdou právě na prevenci.

Dejme tomu, že paní ministryně dodrží své slovo a vy získáte větší možnosti. Co chcete v rámci prevence uskutečnit nebo změnit?

V roce 2007 jsme sami zvládli výrobu spotu do České televize, ale pravda je taková, že spot, který měl stát 2,5 milionu, což bylo pro nás zcela nedostupné, byl díky přístupu mladých lidí, kteří se pohybují kolem filmu, „jen“ za 297 500 korun. Použily se peníze z červené stužky a ještě nějaký dar od lidí nám blízkých.

Rádi bychom do preventivní péče vtáhli sedmou velmoc, protože bez tisku, rozhlasu a televize můžeme vytisknout kdeco a je nám to k ničemu, když to nedostaneme mezi lidi. Z velkých akcí, jež jsou dvakrát do roka na Václavském náměstí, víme, že většina z pěti tisíc rozdaných letáků končí na zemi nebo v koši. Potřebujeme zasáhnout velká média, jako je televize, rozhlas a internet. To ale bez peněz nejde.

Je v legislativní oblasti něco, co byste rádi změnili?

Čekáme, jaký bude dopad doplatkové politiky na léky pro léčbu HIV/AIDS, neboť jsou velice drahé a signalizované doplatky velmi vysoké. Také je třeba říci, že pokud ministerstvo zdravotnictví hlásí jako zástupnost různých léků, což je možné u řady jiných chorob, tak v případě léků na HIV/AIDS nic takového nepřichází v úvahu, neboť kombinace léků je daná a neměnná. Musíme ale teprve počkat na dopad mezi klienty.

Vidíte zlepšení přístupu veřejnosti k problematice AIDS?

To opravdu nevidím. Hodně lidí tvrdí, že situace je lepší, já ale dnes a denně zažívám možná jen momenty v chování především mladých lidí, které mne přesvědčují o opaku. Je třeba zbavit HIV mýtů. K nám přijde řada lidí, kteří přes kliku přehazují kabát, raději nepodají ruku... Musíme neustále zdůrazňovat, že HIV si nevybírá, nejsou žádné specifické skupiny postižených, ale je jen jedna riziková skupina, a tou je lidstvo. Nikdo z těch 1033 lidí diagnostikovaných u nás si na HIV diagnózu sám a úmyslně nenaběhl.