Po představení díla Helly Guthové přichází Židovské muzeum v Praze s další výstavou pozapomenutého tvůrce pocházejícího z českých zemí. Zatímco Guthová se narodila v Kostelní Bříze u Sokolova, Michel Fingesten (1884–1943) spatřil světlo světa v židovské rodině v Bučkovicích ve Slezsku.
Michel Fingesten patřil datem narození ke generaci umělců skupiny Osma, jeho cesty však byly odlišné. Jestliže Emil Filla, Bohumil Kubišta nebo Friedrich Feigl nechybějí snad v žádné publikaci zabývající se problematikou českého expresionismu, u Fingestena je tomu přesně naopak. V české uměleckohistorické literatuře se o něm nedočteme – kromě zmínek u Hany Rousové, Jana Placáka či Marie Rakušanové – téměř nic. Je proto cenné, že byla nyní umělci uspořádána komorní přehlídka, doprovozená katalogem s úvodní studií Arna Paříka.
Výstava a katalog
Přestože jsou Fingestenovy práce představeny v Galerii Roberta Guttmanna na malé ploše, jak je v této výstavní síni zvykem, zahrnují téměř celou škálu jeho výrazových prostředků: od malby přes volnou grafiku až k satirickým kresbám, novoročenkám a exlibris. Srovnáním obrazů s grafikami se navíc na první pohled ozřejmí, co bylo Fingestenovou doménou. Jestliže více méně statické malby zřejmě nezanechají u diváka větší dojem, v grafikách se odehrává boj o nalezení vlastního výrazu, vedoucí na jedné straně k rozpačitým, na straně druhé k přitažlivým a originálním výsledkům.
Kvalitativní převaha grafiky je čitelná i z výstavního katalogu. Jeho minusem se stává skutečnost, že si neklade za cíl rozšíření současného, stále ještě torzálního pohledu na Fingestena, nýbrž se spokojuje se stručným syntetickým textem, čerpajícím z již vydaných zahraničních zdrojů. Kladem zůstává, že tak činí velmi srozumitelnou formou; uceleně přibližuje klíčové body umělcova životního a výtvarného směřování. Tento ujasněný pohled se odráží i v instalaci.
Světoběžník
Vůbec nejstarší Fingestenova díla, která se na výstavě nalézají, pocházejí z doby krátce před první světovou válkou. Umělec se tehdy natrvalo usadil v Berlíně a jeho tvorba byla poznamenána symbolistickými a expresionistickými tendencemi, jak je reprezentoval například o málo starší malíř, kreslíř a grafik Alfred Kubin. Fingesten tehdy ještě nedovršil třicet let, měl však již za sebou zajímavou životní pouť, nad jejímiž podrobnostmi visí dodneška řada otazníků a která stále čeká na důkladnější průzkum.
Vše začalo roku 1900, když se umělec odebral studovat akademii ve Vídni. Zde přispíval kresbami do místních satirických časopisů. V rakouském velkoměstě ovšem dlouho
nepobyl. Ještě před ukončením studia odcestoval do Spojených států amerických a poté do australského Sydney. V roce 1907 zakotvil v Mnichově, ani tam však nevydržel delší dobu. Opět se vydal na cestu, tentokrát až do exotického Hongkongu. Krátce nato se plavil lodí ve východních mořích, znovu se ocitl v Austrálii a snad i na ostrově Tasmánie. Do Evropy se vrátil v roce 1912. Po krátkém pobytu v Paříži se usadil v Berlíně.
V německé metropoli Fingesten realizoval značnou část svého celoživotního díla. Spolupracoval s vlivnými dobovými časopisy a jeho výraz se postupně obohacoval novými formálními prvky i námětovými okruhy. V prvém případě šlo zejména o specifické využití kubistického tvarosloví, které dodalo jeho pracím dynamičtější charakter.
Vlivem politickým okolností se však ani Berlín nestal umělcovým trvalým domovem. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci a stupňujícímu se tlaku nacistické diktatury byl nucen emigrovat do Itálie. Zde jeho umělecká činnost vyvrcholila nebývalou tvůrčí aktivitou. V grafikách se naplno projevilo zaujetí surrealistickým objektem a do nové polohy se dostaly i Fingestenovy erotické a sexuální náměty, jež neskrytě a často i sarkasticky odkazovaly na psychoanalýzu.
Osobní perzekuci ze strany fašistického režimu se tvůrce vzhledem k židovské národnosti ani v Itálii nevyhnul. Po vypuknutí druhé světové války byl zatčen a nucen přežívat v bídných podmínkách internačních táborů. Zemřel v roce 1943 v důsledku rozšířené infekce po operačním zákroku.
Zapomenutý umělec
Je přínosné, že nynější výstava dokumentuje Fingestenův vývoj od roku 1913 až k umělcovým posledním dílům, a to ve všech naznačených polohách. Zároveň vybízí k otázce, proč byla tato, určitým způsobem originální tvorba pozapomenuta. Arno Pařík odpovídá v katalogu poukazem na nacistickou perzekuci a klasifikaci Fingestena jako „zvrhlého“ umělce. Toto vysvětlení má sice opodstatnění, avšak není jediné. Stejný osud navíc potkal i tvůrce, kteří nikterak zapomenuti nebyli.
Domnívám se, že nepříliš velký zájem o Fingestenovo dílo pramení z jeho vlastní podstaty. Je způsoben jednak médiem a žánry, jimž se umělec nejvíce věnoval (drobná ilustrační grafika a exlibris), a jednak zvláštním stylovým, respektive spíše nestylovým ustrojením. Fingestenovu tvorbu sice lze postihnout obecným termínem „rozrůzněná modernost“, s kterým operoval ve dvacátých letech teoretik Václav Nebeský, avšak příliš to o ní nevypovídá. Při bližším pohledu se Fingestenovy práce jeví jako panoptikum významných dobových stylů, aniž by samy působily stylotvorně. Spíše než o syntézu jde o jakousi nesourodou směs, složenou z fragmentů, které spolu vedou zvláštní dialog. Dobové -ismy Fingesten deformuje do hybridních poloh, což může být z hlediska klasického modernistického kánonu nahlíželo kriticky. Dnes, po lekci postmoderny, to vypadá již zcela samozřejmě.
Autor je historik umění, působí v Ústavu dějin umění AV ČR, v. v. i.
Neznámý Michel Fingesten. Obrazy, grafika, exlibris ze sbírky Ernsta Deekena. Kurátor Arno Pařík. Galerie Roberta Guttmanna, Židovské muzeum v Praze, 28. 5. – 31. 8. 2008.