Média jsou jako mlýn, který se na jednom konci z různých zdrojů krmí informacemi a interpretacemi světa a na druhém ze sebe vydává jakousi promletou směs. Rady a názory odborníků ve směsi tvoří nepostradatelné koření. Tohle koření však nevzniká bez problémů. Interakce novinářů a expertů je totiž vpravdě soubojem o výklad světa.
Média jsou různorodá, stejně tak žánry a postupy, které využívají. Lze předpokládat, že souboj odborníků s novináři bude mít jinou formu ve vědeckém žurnálu a v bulvárním týdeníku o celebritách, stejně jako bude jiný v případě eseje či komentáře a televizního rozhovoru v přímém přenosu. Pro přehlednost tedy následující řádky uvažujme v kontextu médií, která jsou určena nejširšímu a z vědeckého hlediska laickému publiku.
Asymetrická symbióza
Novinář není expert. To je poznatek, který je pro další uvažování zásadní. Novinářství je profese, která například oproti lékařství nevyžaduje v naší zemi žádné nezbytné vzdělání. Žurnalistiku je samozřejmě možné studovat na vysoké škole, a stejně tak lze do médií přicházet z různých odborných oblastí, nicméně úkolem novináře je při práci s experty „překládat“ složité vědecké koncepty a výrazy do jazyka, kterému běžný čtenář či divák porozumí.
Novináři odborníky potřebují – odborníci jim dodávají materiál („Vědci objevili život na Marsu“, „Dvě třetiny Čechů chtějí prezidentku ženu“) a také komentáře k různým jevům či událostem. Odborníci slouží jako autority, které poskytují důvěryhodný výklad a potvrzují dané médium jako důvěryhodný zdroj.
Stejně platí, že odborníci potřebují novináře – potřebují na veřejnost komunikovat své aktivity či zjištění. Novináři a odborníci tedy tvoří dvojici, která je na sobě vzájemně závislá.
Tato závislost je však asymetrická. Jde o asymetrii dvojí – každá strana je totiž vybavena silnou zbraní, jíž druhá strana nedisponuje. Odborníci vládnou mocí vědění. O daném tématu mají mnohem více informací než novinář. Novináři ale vládnou mocí interpretace či rámování takových informací. Mohou klást určité otázky (a určité zase ne), mohou informaci zasadit do určitého kontextu. I samotné odborníky mohou „zarámovat“ po svém. Tak se třeba vyskytl případ, kdy mediální analytička (to je správný název její role coby odbornice), která mluvila v televizním rozhovoru o generickém maskulinu v češtině, byla v titulku „zarámována“ jako feministka. Feminismus v české společnosti bývá vnímán poměrně kontroverzně, takže zarámování do oblasti feminismu mohlo snížit hodnotu mediální analytičky jako odbornice i hodnotu tématu, o němž mluvila.
Popularizace anebo vulgarizace
Komplexní odborná témata jsou na výstupu značně zjednodušená. Jednak se to děje kvůli srozumitelnosti (nejširší publikum postrádá odbornou erudici), jednak kvůli omezenému prostoru. Jednou mne redaktorka televize zvala k účinkování v reportáži o ženských časopisech. Ujišťovala, že se není čeho bát, protože má výpověď na kameru bude trvat pouze pět vteřin. Odmítla jsem. Nedokázala jsem si představit zhuštění poznatků o ženských časopisech do pěti vteřin.
Jde i o to, že řeč vědy a řeč médií se v mnohém liší. Média vyžadují „špeky“ a jasné pravdy, zatímco stále více vědních oborů univerzálně platné a jednoznačné pravdy poskytnout nemůže: problematika je vždy komplexní, k výsledkům experimentu musí být doloženy jeho podmínky... Na druhé straně: věda se snaží o formulaci obecných závěrů, kdežto média zajímají příběhy a výpovědi konkrétních lidí. A tak „překlad“ z jazyka vědy do jazyka médií není bezztrátový.
Expertské sítě
Novináři si při své práci vytvářejí síť kontaktů – lidí, kteří jsou schopni či ochotni komentovat nějakou událost či jev. V této síti figurují i nejrůznější odborníci. Protože novináři pracují s velice rozmanitým materiálem, vyžaduje to poměrně rozsáhlou síť takových kontaktů. Někdy však není potřebný expert k mání (novinář ho nezná, odborník nebere telefon, nechce se k věci vyjadřovat), někdy jde o tak okrajové téma, že novinář jen velmi matně tuší, do čí odborné kompetence otázka spadá. A tak zavolá nejbližšímu ochotnému odborníkovi, který už tak pěkně odpověděl minule. Takoví experti pak bývají mediálně dobře vytěženi. Jistě si vzpomenete na pár jmen psychologů, kteří byli a jsou často zmiňováni v kontextu nejrůznějších témat. Novinářský zájem někdy odborníky sám tvoří – mě například zmíněná redaktorka pasovala do role odbornice na ženské časopisy. Pokud expert nedokáže být soudný a komentuje i téma, k němuž se jeho odbornost váže jen velice okrajově, dává novinářům jen své názory, často i stereotypní, a ne odborný posudek. Jeho pozice experta však v mediálním obsahu posvěcuje i jeho soukromé názory. Učebnicovým příkladem byl výklad psychiky atentátníků. Psalo se 11. září 2001 a v televizním studiu se shromáždilo několik expertů, aby probrali útoky na Světové obchodní centrum. Přizvaný psycholog prohlásil, že atentátníci (připomínám, že se jednalo o náboženské fanatiky) jsou lidé z rozvrácených rodin.
Při spolupráci expertů a novinářů každá strana sleduje svůj cíl. Odborníci chtějí vyložit komplexně své poznatky a stanoviska. Novináři chtějí z odborníků vydobýt jasná a stručná tvrzení. To někdy vede k tomu, že se kladené otázky a odpovědi míjejí. Jedna z pouček z kursů „jak mluvit s médii“ totiž říká: Ať se vás zeptají na cokoliv, vy odpovězte jen to, co chcete říct vy.
Autorka je doktorandka mediálních studií na FSV UK a redaktorka zinu Bloody Mary.