MC Doris polkla Venušiny kuličky

„Získalo to prestižní cenu a taky mně to doporučují ze všech stran, držím to tady v ruce (…), určitě to stojí za to číst, protože to napsal mladej člověk, takže si to přečtu a vy si to taky přečtěte. Takže si pište: Halina Pawlowská, Bára Nesvadbová a Dorota Masłowská.“ (Rádio Bonton 16. 7. 2008, 12.50)

Usebrání z nudy

MC Doris čili Dorota Masłowská ve své druhé knize nepopisuje jen sebediskreditaci a diskriminaci hloupých, jimž ona sama hrdě vévodí s pokálenou vlečkou. Prozřelý, neprozřelý, máslo na lebce máme všichni a chuť s tím něco udělat mají pouze mrtví. Bezvýchodnost této situace se ukázala jako vynikající námět pro revokaci existencialistického červeného smíchu. Smích novopečené MC je strnulý, je to jediná kompaktní křeč, monotematické „Poland eleison“ naruby, vedoucí až k usebrání z nudy. Vysokofrekvenční jednotvárný křik, sestávající z punkově sporého arzenálu, jehož echem je čtenářská emoční škytavka. Masłowská ve své zpívance vybudovala rýmy za pomoci kontrastu syntaxe barokní poezie s lexikem a syntaxí toho „nejnižšího“, co se řadí do nespisovné vrstvy jazyka. Rapová subkultura a všudypřítomné ornamentální vulgarismy jsou přitom stylizací, v jejímž soukolí může být dost snadno semleto cokoliv – duhovou zeleninou počínaje, přes degeneraci motivace a deprivace mateřství, filosofickým vývarem konče.

Fónický mechanismus Královniny šavle lomozí skazku o čárových kódech vyrobených z bramborových šlupek, o vekslu s jepičími dušemi v mediálním a uměleckém establishmentu. A jde do plných. Žádný lepší svět už není možný, proto nezbývá než si ten starý pojmenovat jinak – agramaticky, se spoustou nelogických digresí, plesnivých a gumových slov, vybočení z větných vazeb, ale také asociativně, až hanba fackuje.

CANCEL plus DELETE

Takto poctivě „zjebat“ svět do kostky snadno přehlédnutelného rozměru mohla jedině žena s argumentací hodnou SCUM manifestu radikální feministky Valerie Solanas: „,Kultura‘ opatřuje dudlík neschopnému egu, je to prostředek racionalizace pasivního přihlížení, estéti mohou být hrdi na svou schopnost rozpoznat ,lepší‘ věci a vidět drahokam, kde je halda hnoje. (…) Protože ztratili víru ve vlastní schopnost cokoliv změnit, rezignovali, přistoupili na status quo a nutně musejí vidět krásu ve sračkách, kam až dohlédnou, jsou totiž sračky to jediné, co kdy měli a budou mít.“ Obě dvě by klidně veřejně spolkly Venušiny kuličky, aby všem dokázaly, že na ně si nepřijdou. Masłowská má však navíc nadhled a smysl pro humor, které ji spíše než k fanatickým kverulantům stavějí blíže k mystifikátorům, jako byl Vernon Sullivan či Richard Brautigan. Svézt se jejím nonsensovým maelströmem až ke špici rozhodně není k zahození.

Produktová doba v předchozí knize Červená a bílá ještě skýtala herní aspekt a výběr z A, B, C, umožňovala dokonce i existenci mezilidských vztahů a citů, v novém morytátu už nabízí leda absurdní show „CANCEL plus DELETE“ a „vomrdání čínské polívky“. V tomto ohledu připomíná Královnina šavle
některé nauseu vyvolávající motivy z Jodorowského filmu Svatá hora. S tím rozdílem, že Masłowská odchází ze scény ne jednou, ale v refrénech, k výrobě zlata jí postačí hovno běžného člověka a svého egomana nechává zaplavat si v liduprázdném bazénu, zatímco Jodorowsky mu rovnou připravil singles obytnou rakev.

Podobně jako tento film je lepší strávit knihu MC Doris bez komentáře. Vykládá se stejně sama: „potřebují, aby to lehce dekadentní bylo, v uměleckých kruzích se udrželo, oproti pop-kultuře nádech alterny mělo, aby to punkery a vegany veškeré poblázněné oslovilo, stejně jako všecky ty slunečnice vyzobané z vlaku do Žarů a z tirů plných punčoch, jež do Amstru míří a na peeling nemají, ty se s Patricií jistě ztotožní, protest médií, cosmosvině na depilaci plynem, zbývá tedy příjmení, které to všechno zaštítí“. Díky tomu se text stává tím, čím se nejvíce brání být – produktem. A jako takový nutně mlčí. Nemusí se to každému líbit.

Autorka je zakladatelka projektu Newborn Adult.