Monumentální houby

„Přešel jsem k náhledu, že v botanice je již mnoho uděláno, kdežto houby byly jako popelka – bylo to chudé, a tak začal jsem studovati a malovati houby.“ Tak vysvětluje František Tyttl, co ho vedlo k jeho celoživotnímu koníčku, malování hub. Plzeňský učitel žijící v letech 1857–1943 v lecčems připomíná svého o století staršího předchůdce Johna Jamese Audubona, který se v první polovině 19. století pokusil namalovat všechny ptáky žijící v Americe v jejich skutečné velikosti. Zatímco však Audubon po všech obtížích své velkolepé dílo svépomocí vydal, Tyttlovy ilustrace se objevily v několika mykologických časopisech a na pár výstavách. Po jeho smrti pak strávily dvacet let v archivu jeho syna a nakonec doputovaly do sbírek Západočeského muzea v Plzni. Souborný atlas, který Tyttl chystal již od roku 1901 a jímž chtěl prý kromě hub zvěčnit v dějinách i město Plzeň, se svého vydání nedočkal, třebaže o něj nakladatelé zájem měli – o čemž svědčí i v knize reprodukovaný dopis B. Kočího, který v roce 1922 Tyttlovi píše „Prosím, abyste stanovil znovu své požadavky za reprodukční právo a to mírnější, dostupné.“ Jak je z dopisu patrné, Tyttlovi připadala sazba, kterou nakladatelé za otištění nabízeli, příliš nízká. Druhým důvodem, proč atlas nikdy nevyšel, byl Tyttlův požadavek, že musí obsahovat všechny kresby, kterých bylo kolem 1600 (celkem po něm zůstalo na 2600 olejomaleb a nákresů). Autor si svého díla vážil možná až příliš: „Na díle svém jsem pracoval plných čtyřicet let a jen s velkými oběťmi a vytrvalou houževnatostí docílil jsem veliké úplnosti a odborné vyspělosti díla a jeho početní monumentality. Úplné právo reprodukční celého díla bych podstoupil za přijatelných podmínek P. T. nakladatelství.“ Vydat tak tlustou knihu, kterou by si houbaři těžko mohli brát s sebou do lesa, bylo pro každého soudného nakladatele příliš velkým rizikem. Navíc se ve dvacátých letech objevili méně nároční kreslíři, kteří mykologickou díru na trhu zaplnili.

Smrdutý roh ad.

Tyttlův atlas se tak čtenářům dostává poprvé do rukou až nyní, nevychází však ani v úplné podobě a vlastně to ani není atlas, jen sbírka nejlepších maleb, které editorky Jaroslava Nesvadbová a Sylvie Pecháčková z Tyttlovy pozůstalosti vybraly. Každý list ze zamýšleného atlasu má k dispozici celou stranu formátu A4 na křídovém podkladu. Když byl původní obraz doplněn o latinský a český název, je Tyttlův krasopis reprodukován, občas se objevuje také informace o poživatelnosti houby. V záhlaví pak najdeme současný název houby (často odlišný od Tyttlova) v češtině, latině, němčině a angličtině. Ostatně, kromě české předmluvy přináší kniha i německou a anglickou verzi. Zvláště anglické názvy hub našince často pobaví: šiškovec černý se jmenuje Old Man of the Woods (Starý muž z lesa), čirůvka obrovská je Giant Knight (Obří rytíř), Hadovka smrdutá pak Stinkhorn (Smrdutý roh). Často se objevující No Common Name (bez názvu) jen potvrdí, že mykologie je u nás jako jeden z mála oborů rozvinutější než v angloamerických zemích.

Dokonalá vědecká kresba

Samotné malby pak dokazují, proč byl o Tyttlova díla takový zájem. Většinou na nich zobrazuje jak mladé, tak starší plodnice, ukazuje je shora i zespodu, na řezu nohy, ale často i klobouku, občas přidá chomáček mechu, aby měl čtenář představu, jak houba vypadá ve svém přirozeném prostředí. Zobrazené exempláře jsou vykresleny neobyčejně detailně, se všemi rýhami, kruhy či nepravidelnostmi. Na rozdíl od současných fotografických atlasů vidíme na houbách typické znaky, zpodobnění různých plodnic umožňuje využít barev k rozlišení několika možných odstínů. Tyttl na svých obrazech pracoval svědomitě, když využíval dostupnou zahraniční i českou literaturu, z níž překresloval určovací znaky hub, a své nákresy vkládal do zvláštních desek, do nichž postupně doplňoval vlastní obrazy (občas se však dopouštěl i záměny podobných druhů). Na zadní strany obrazů pak připisoval informaci o lokalitě, kde byly zpodobněné plodnice nalezeny.

Kniha obsahuje kromě známých druhů, z nichž vynikají hřib smrkový a borový, také nejrůznější choroše nebo houby představující pohromu pro zahrádkáře či lesníka, jako je nádorovka kapustová nebo padlí dubové. To svědčí o tom, že Tyttl bral své poslání vážně a jeho touha po kompletnosti přesahovala meze běžné mykologie. Vydání Historického atlasu hub tak je alespoň malou splátkou dluhu jednomu zapálenému přírodovědci s nepopiratelným výtvarným nadáním.