Na dramatickou trilogii Jaroslava Vrchlického z českého dávnověku Drahomíra – Bratři – Knížata (1882, 1889, 1903) a hry Julia Zeyera Neklan (1893), Aloise Jiráska Jan Žižka (1903) a Jaroslava Hilberta Falkenštejn (1903) se zaměřil Peter Deutschmann ve studii Historische Repräsentation im Wandel (Wiener Slavistisches Jahrbuch, Band 54, 2008).
Literární styl a smysl pro humor cestovatele, autora cestopisů a „velkého českého patriota“ Enriqua Stanko Vráze (1850–1932) ocenil v Českém dialogu č. 7–8/2008 jeho následovník Ota Ulč.
První tištěný text Bohumila Hrabala, báseň Prší z nymburských Občanských listů 16. 10. 1937, zmínil Tomáš Mazal ve fejetonu o Hrabalových letech prožitých v Nymburku (Salon č. 582, 21. 8. 2008). – Na objemný svazek Die Romane (Suhrkamp Verlag, Frankfurt a. M. 2008, 1488 stran!), obsahující deset Hrabalových „velkých“ próz, včetně autobiografie Wer ich bin, upozorňuje recenze Volkera Strebela v Prager Zeitung č. 34 z 21. 8. 2008.
Životní příběh posrpnové exulantky Blanky Kubešové, jíž v exilu vyšly prózy Romance pro Žoržínu (Konfrontace, Curych 1985), Deník Leošky Kutheilové (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1987) a Kočičí dlažba (Index, Kolín nad Rýnem 1988), zpracoval v Reflexu č. 34/2008 v seriálu České osudy Pavel Kovář.
V nekrologu prozaika Jana Žáčka (1932––2008) Ladislav Soldán v zářijové příloze Kam kulturního přehledu Kam v Brně... č. 9/2008 připomněl, že tento autor historických románů a vzpomínek na Jakuba Demla Demloviana (1997) psal na přelomu 50. a 60. let pod pseudonymem Jiří Sup satirické texty pro pražské Rokoko a na počátku 90. let se v brněnském Divadle u Jakuba pokoušel „udržet nad vodou“ Satirické divadlo Večerní Brno.
V rozhovoru po premiéře hry Erós v brněnské Redutě 13. 6. t. r. prozradil autor Pavel Kohout Vladimíru Čechovi (ve výše citovaném brněnském Kam č. 9/2008), čím se jako dramatik zabývá: přepracováním dramatu Karla Čapka R. U. R. „Pokusil jsem se zachovat i čapkovský jazyk, ale konkrétní téma, konkrétní hrozba je nová,“ řekl dramatik, který v první polovině šedesátých let zaujal jevištně účinným zpracováním Čapkovy Války s Mloky. (Mělo podtitul Přímý přenos úplné zkázy světa.) – Kohoutovu „televizní reportáž“ z kostnického koncilu Ecce Constantia vysoko ocenil v kohoutovském čísle revue Rozrazil (4/2008) Vladimír Just, na mezinárodní vědecké konferenci Obraz minulosti v současné české a polské literatuře (Opava 12.–13. 11. 2003) ji analyzoval Milosz Babecki. Sborník příspěvků z této konference vydaly opavská Slezská univerzita a Wydawnictvo naukowe v Katowicích (2006). – Na jméno Pavla Kohouta narazíme i v esejistické knize „odsunutého“ pražského Němce Wolfganga Libala Češi (podtitul Naši zvláštní sousedé, přeložila Lenka Šedová, Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, Brno 2008). Kohout do ní napsal „doslov, který neměl být napsán“.