Podle čeho se rozhodujete, zda si pořídit nějaký přístroj nové technologické generace? Brian Eno v deníkové knize píše, že do ceny nových nástrojů a chytrých hraček připočítává čas, který je nutný k jejich poznání a zvládnutí. Když to vypadá na dlouho, jde od toho. Na něco takového nepochybně myslel brýlatý a kudrnatý Sergi z barcelonské univerzity, prototyp mladého šíleného profesora. „Hledáme cestu, jak digitální hudbu ovládat analogově,“ líčí manicky rychlou dikcí a po zářícím stole přesunuje jakési kostky domina. Puls beatů, který naplňuje místnost, se s každým pohybem proměňuje – právě tak jako na posledním turné Björk, která futuristický stolek koupila. Právě tak jako na linecké přehlídce Ars electronica, kde hračka nazvaná Reactable letos získala Zlatou Niku v hudební kategorii. Hračka?
Audiovizuální institut na barcelonské Universitat Pompeu Fabra už léta poskytuje azyl malému, ale světově vlivnému oddělení pro hudební technologie: někdy v digitálních druhohorách tu třeba vyvinuli software Cubase. Jeden z leitmotivů výzkumu sdílejí se slavným nizozemským institutem STEIM: „controllery“, tedy systémy, jimiž by člověk snadno a jednoduše ovládal počítač jako hudební nástroj. Sergi, kterého potkávám na prezentaci pro mezinárodní seminář Red Bull Music Academy, ukazuje auditoriu mladých muzikantů a producentů webovou stránku nime.org. Lze na ní najít stovky důvtipných, bizarních, překvapivých i praštěných návrhů, jak „hrát na computer“. Klaviatura je tou nejnudnější: zvuk lze ovládat kreslením, přesunem barevných kuliček, přesunem barevných kostiček, tlakem, dechem, pohybem myši, pohybem těla, světlem. „Problém je, že naprostá většina těch systémů se nikdy nerozšířila,“ praví Sergi, který neváhal prostudovat nápady zkrachovalých kolegů. Syntéza dobrých i odstrašujících momentů se podepsala na vývoji Reactable.
Když se s účastníky redbullovské akademie poprvé shromáždíme kolem kulatého stolku, připadne nám docela příhodné chytit se za malíčky: jakým hlasem se ozvou duchové? Ale tady jsou ruce potřeba k hraní, navíc je Reactable výrazně kolektivní nástroj. Hráči posouvají po desce hranoly a krychle, které zastupují zvuky, filtry, modulace. Propojují se do řetězců, některými lze rotovat, jiné blíž programovat v kolečku zářícím okolo. K dispozici je zvuk bicích, smyčců i oscilátoru – nebo si můžete vložit svoje. Víceméně každého to rychle začne bavit: ať už to bere z hudebního nebo hravého konce.
Reactable je zkrátka klasický modulární syntezátor, ale stavěný tak, aby se ho s pokreslenými prvky rychle naučila ovládat i děcka. Na desce je všechno vidět, piktogramy jsou co nejjasnější. Sergi a spol., kteří dnes jinak vymýšlejí hudební aplikace pro mobily, tu nabídli nadějné spojení elektroniky a hudebních laiků. Jistě, zatím je Reactable (vyvíjený od roku 2003) drahý jak blázen. Ale do roku 2012 ho chtějí Barcelonští odlehčit, zlevnit, rozšířit: ne v desetitisících kusů, ale tak, aby si jeho prostřednictvím v různých zemích mohli malí i velcí osahat principy elektronického zvuku.
Když se na YouTube díváte na záznamy posledního turné Björk, kde se při skladbě Declare Independence na stole kmitají asi čtvery ruce, může se to zdát jako skeptické stvrzení: Reactable je dělaný na proudy beatů, nepřekročí rámec popu. Koneckonců, jeho povaha mezi přístrojem a hračkou odráží náturu dnešní bavičské postkultury. Ale pak Barcelonští vytáhnou video ze silvestra: v posledních sekundách roku televize přenášela, jak z vrcholu hypermoderní věže ovládali její osvětlení i živý soundtrack. Náhle tu v abstraktní koláži znějí samply koktejlové a „silvestrovské“ hudby, nabořená směs zábavy, která atakuje naše vzpomínky i pocity.
Tenhle moment slouží ke cti Barceloně (kdy Praha dospěje k oslavě skrze dekonstruktivní koláž Matušky s Olympikem?), ale také vylepšuje reputaci stolu. Koneckonců, v redbullovské akademii Sergi Jorda s lišáckou nevinností výzkumníka hodil odpovědnost na tvůrce: „Ne že bychom nevěděli, jak určitý nápad naprogramovat. Limity počítačové hudby bývají jinde.“
Autor je hudební publicista.