Stanovit přesný dopad finanční krize na americkou schopnost zbrojit je zatím nemožné; vždyť ještě nevíme, v jakém stavu nakonec zanechá tamní ekonomiku. Některé předběžné závěry však učinit lze – a netřeba se omezit na konstatování, že vyhlídky USA coby jediné supervelmoci jsou tváří v tvář Rusku, které do roku 2011 navýší obranný rozpočet o polovinu, spíše nepříznivé.
Finanční krize ve Spojených státech s sebou nepochybně přinese změnu politických priorit. Prognózy varují, že se nezaměstnanost v USA počátkem roku 2009 vyšplhá k sedmi procentům. Taková situace by volala po vládním zásahu – kde však na něj v prázdné kase vzít? Dalo by se ušetřit třeba na zbrojení? Výdaje Pentagonu se vším všudy činí kolem 1,3 bilionu dolarů ročně, neboli 1,9násobek částky investované do záchrany finančního sektoru. Dosavadní štědrosti federální pokladny zatím výsledky ozbrojených sil příliš neodpovídají. Podstatný podíl na zklidnění v Iráku má podpora sunnitů, kteří bojují proti al-Káidě, v zásadě se však připravují na střet s šíity. Za pasivitou radikálních šíitských milicí zase stojí Írán, tento vliv ovšem v případě prohloubení krize kolem jaderného programu bude působit přesně opačně.
To je, pokud jde o vojenskopolitické úspěchy Spojených států v poslední době, vše. Tálibán disponuje mnohonásobně většími zdroji než kábulská vláda, počet vojáků NATO v Afghánistánu přitom nepostačuje k účinné kontrole země. Významnější posily je možné získat jen stažením z Iráku – jenže pokud se tam situace znovu vyhrotí, vojáci se zpět již nedostanou. Srpnová krize v Gruzii jasně předvedla, že USA dnes nemají rezervní pozemní jednotky, jež by čelily nenadálým situacím. Armáda je sice nákladnější než kdykoli dříve, vzhledem k ambicím však na své úkoly nestačí.
Za více peněz méně muziky
Zatímco se kritický publicista William Pfaff ptá, zda další zkrachovalou institucí bude Pentagon, ministr Gates doufá, že rozpočet resortu v příštích letech udrží krok s inflací. Nedávno schválený zákon každopádně stanoví, že obranné výdaje neklesnou pod čtyři procenta HDP. To ale může být příliš, i když z druhé strany zase zoufale málo.
Odborníci na válečnou ekonomiku po studené válce došli k závěru, že hranice, za níž obranné výdaje vedou ke strukturálním deformacím ekonomiky, leží někde kolem tří procent HDP. Za předpokladu, že hlavním úkolem příští administrativy je oživení amerického hospodářství, tedy uzákoněné „dno“ obranných výdajů představuje náklady zhruba o třetinu vyšší, než by bylo žádoucí.
Vzhledem k vývoji cen za zbraňové systémy a nasazení vojáků jsou zase čtyři procenta nedostatečná. Výměna bojového letounu nebo tanku za nový typ probíhá zhruba jednou za dvacet let. Další generace je však díky novým technologiím ve stálých cenách přinejmenším desetkrát dražší než předchozí. Kdyby si tedy USA měly uchovat počty výzbroje, kterými disponují, při čtyřech procentech HDP věnovaných na zbrojení a stávající struktuře výdajů by ekonomika musela příštích dvacet let růst průměrným ročním tempem přesahujícím 12 procent. Počítat s něčím takovým by však i v lepších časech znamenalo výlet do žánru fantasy. Finanční krize prostě jen prohloubila past strukturálního odzbrojování, z níž za stávajících podmínek není úniku.
Náročné úkoly v dobách nedostatku
Od jara narůstá tlak Kongresu na omezení provozních nákladů ozbrojených sil, zejména kvůli cenám ropy. Divize vybavená tanky Abrams s turbínovým pohonem totiž za jeden den bojů zkonzumuje 450 000 galonů paliva, sedmnáctkrát více než její předchůdkyně z konce druhé světové války. Podle producentů se minimální cena barelu ropy – poté, co destrukci americké poptávky nahradí spotřeba rozvojových zemí – ustálí na úrovni zhruba 110 dolarů. Jde-li o reálný odhad, tlak Kongresu na úspory jistě potrvá. Ropa ovšem nadále zůstane krví bestie jménem válka.
Tolik k nejobecnějším výzvám, před nimiž bude příští americká administrativa s omezeným rozpočtem stát. Již jen telegraficky lze zmínit reorganizaci armády po Iráku, náhradu opotřebeného vybavení, výstavbu dodatečných pozemních jednotek, odpověď na ruský program stavby útočných jaderných ponorek (US Navy se zmenšila ze 600 bojových lodí koncem studené války na dnešních 350, přičemž musí zabezpečit přepravní trasy dovážených surovin) či zavádění pěchotní zbraně s výkonnějším nábojem, než je současný 5,56mm standardu NATO. Existuje komplexní alternativní projekt reformy ozbrojených sil, zpracovaný Centrem pro obranné informace (CDI), jehož cílem však je především zajištění dostatku levných expedičních jednotek koloniálního charakteru. V případě uskutečnění tohoto plánu, nazvaného Straus Military Reform Project, by zřejmě pravděpodobnost účinného amerického zásahu v Evropě klesla k nule.
Americká armáda každopádně stojí před nejtěžší zkouškou od porážky ve Vietnamu a současně před spoustou nelehkých výzev a omezení. Z naší strany je třeba rozhodnout, zda chceme bezpečnost ČR spojit výlučně s institucí, kterou lze oprávněně označit za zajíce v pytli. Tak totiž vlastně zní otázka, o níž bude parlament hlasovat, až vláda předloží smlouvy k radaru v Brdech.
Autor je filosof a sociolog.