odjinud

Monografii Roberta Saka o Josefu Jungmannovi s podtitulem Život obrozence (Vyšehrad 2007) zhodnotila v České literatuře č. 3/2008 Lenka Kusáková.

O výstavě Moravského zemského muzea v Brně věnované Rudolfu Těsnohlídkovi (1882–1928) referovala v knihovnické Duze č. 3/2008 Hana Kraflová.

Výbor z básní Vítězslava Nezvala Můj tučňák (podtitul Div né básně, uspořádal Václav Cílek, Dokořán 2008) recenzovala ve Vesmíru č. 9/2008 Pavla Loucká.

Politické postoje Jaroslava Durycha, Jana Zahradníčka a Jana Čepa v období druhé republiky přiblížil Jaroslav Med v celostránkové stati Slova, která neměla být vyřčena... (Katolický týdeník č. 38/2008, příl. Perspektivy č. 19).

Vztah pražského arcibiskupa Františka Kordače a novináře Alfréda Fuchse, jenž konvertoval ze židovství ke katolické víře, účastnil se debat „pátečníků“, v Lidových listech kritizoval příchylnost katolických intelektuálů k autoritativním režimům, až nakonec podstoupil mučednickou smrt v koncentračním táboře v Dachau 16. 2. 1941, je námětem studie Radomíra Malého v revue pro kritické myšlení Distance č. 1/2008.

Druhé vydání výboru z textů Olgy Scheinpflugové o Karlu Čapkovi Živý jako nikdo z nás (Euromedia Group – Ikar 2008) doplnil editor František Černý o článek T. G. Masaryk a Karel Čapek (Právo lidu 7. 3. 1946) a o několik básní Olgy Scheinpflugové.

S osobností básníka a překladatele Sidneye Zdeňka Francise Rutara (25. 4. 1927 Brno – 23. 2. 2003 New York), jenž přeložil v šedesátých letech minulého století do angličtiny Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, seznámil medailon Viktora A. Debnára v Literárních novinách č. 39/2008.

Referát o konferenci Jan Patočka – české dějiny a Evropa (Vysoké nad Jizerou, 1.–2. 6. 2007), jejíž součástí byl i literárněvědný blok, přinesl Filosofický časopis Reflexe v čísle 33 (2007).

Bibliografie Jana Grossmana se rozrostla o významnou položku: rozhovor, který Grossman poskytl v srpnových dnech 1968 – společně s režisérem Jiřím Krejčíkem a publicisty Ludvíkem Veselým (zástupcem šéfredaktora Literárních listů) a Vlado Kašparem – římskému listu L‘Espresso. Debatu tehdy vedl Angelo Maria Ripellino, z L‘Espressa č. 36 z 8. 9. 1968 ji přeložila Alice Flemrová a nyní ji otiskly Souvislosti č. 2/2008. – Doplňuji, že Grossmanovu bibliografii, primární i sekundární, publikovala v 6. svazku jeho spisů (Post scriptum, Pražská scéna 2001) Miroslava Přikrylová.

S autorem monografie o Ladislavu Mňačkovi Jozefem Leikertem (Taký bol Ladislav Mňačko, Onufrius, Brno 2007) přineslo rozhovor Právo 1. 10. 2008.