V jednom z rozhovorů se Jan Tománek, hlavní strůjce prvního českého celovečerního 3D animovaného filmu Kozí příběh, pochlubil, že reakce v zahraničí srovnávají jeho snímek s tím nejlepším. Ve skutečnosti tento výrok pobaví více než osmdesát minut jeho filmu.
Výroba CGI animovaných filmů po nástupu nového tisíciletí expandovala po celém světě a kromě tradičního studia Pixar a Dreamworks se jí zabývají i evropské produkce. Poměřovat první český „3D animák“ s Hollywoodem by bylo příliš kruté, ale ani ve srovnání s evropskou produkcí počin Tománkova tuzemského AAA Studia nijak neobstojí.
Dramaturgie je, když...
První český celovečerní 3D animovaný film byl u nás dlouho očekáván a Jan Tománek, scenárista, režisér a producent v jedné osobě, se tak přirozeně soustředil na to, aby si neutrhl ostudu především s animací. Podcenil však fakt, že chce-li vyprávět pěknými obrázky, je potřeba mít o čem vyprávět. Paradoxně nikoli technické provedení, ale předvýrobní fáze zlomila Kozímu příběhu vaz. Skloubit několik pražských pověstí dohromady je dobrý nápad, ale nelze to udělat bez ladu a skladu, což scenáristicky nezkušení Tománek a David Sláma neuhlídali. Dokončování Staroměstského orloje se stavěním Karlova mostu doopravdy časově nekoresponduje a onen most byl navíc ve skutečnosti sochami ozdoben až v baroku. Učebnicí Kozí příběh nezamýšlel být, mást by ale zbytečně nemusel.
Mnohem trestuhodnější záležitosti si ale tvůrci dovolili v dramaturgii svého příběhu. Divák může napočítat desítky postav s řadou rozpohybovaných témat a motivů, k nimž se ale chovají scenáristé nezodpovědně: neprohlubují je, a co víc – nechají je nedořešené. Jako křiklavý příklad se nabízí faustovský motiv studenta Matěje. Upsal se ďáblovi (pomstít by se ale mistru Hanušovi mohl lehce i bez toho) a jediné, co z toho měl, bylo popíjení vína v síni naplněné mincemi, kterých si vlastně ani nijak neužíval. Když si pro něj ďábel přišel, Matějovi stačilo, aby s naříkáním vyběhl z domu, a divák v závěru filmu zjistil, že tím pekelníka přechytračil (?!).
Smutným faktem je, že s obdobnou absencí dramaturgické pečlivosti Tománek se Slámou vykonstruovali i stěžejní děj okolo Kuby a kozy Máci. Proč zrovna Kubova koza může mluvit s lidmi a popíjet pivo v hostinci, když ostatní zvířena Prahy ne? To se nedozvíme. Místo toho se nám ale nabízejí bezvýznamné dialogy s bezdomovci či neustálé zdůrazňování nemorálnosti církevních hodnostářů a městských pánů. Odpudivý detail na krmícího se obtloustlého kněze by stačil jednou, dvakrát…, ale proč se na něj máme dívat v průběhu celého filmu? Animátoři si zkrátka více vyhráli s detaily (třeba onen kněz) než s tím, aby jejich postava měla v příběhu nějaký význam a měla co hrát.
Když se řekne vkus
Nejmenší divák, pro něhož koneckonců bylo dílko určeno, by tvůrcům nějaké ty dramaturgické nedostatky pravděpodobně odpustil. Ale vydrží (a může se vůbec) dívat na film až do konce? Zoofilní vztah mezi kozou a jejím pánem, sexuální koketerie mezi kozou a prostitutkou, detaily obřího ženského poprsí či třeba homosexuální dovádění (byť postřehnutelné jen pozornějšími diváky) dvou zbrojnošů nepatří mezi typické atributy rodinných filmů. A kompenzovat „humor“ pro dospělé infantilními fórky (dloubání v nose na deset způsobů a padání z výšky na sto způsobů) uspokojí možná tvůrce, stěží však diváka. Mužské postavy jsou povětšinou zisku/jídla/sexuchtivé, ženské (dohromady jsou dvě) naopak představují zhmotnění stereotypu ženy coby sexuálního objektu. Pro koho tak AAA Studio svůj film pět let tvořilo?
Autor je šéfredaktor internetového časopisu 25 fps.
Kozí příběh – Pověsti staré Prahy.
ČR 2008, 80 minut. AAA Studio, scénář Jan Tománek, David Sláma, hudba David Solař, střih Alois Fišárek, kamera a režie Jan Tománek. Premiéra 16. 10. 2008.