Jeden z nejtalentovanějších hororových režisérů současnosti Alexandre Aja natočil po výtečném filmu Hory mají oči (2006) další remake – Zrcadla. Jeho verze jihokorejského duchařského hororu Into the Mirror (2003) opět překonává originální snímek.
Stejně jako v případě remaku Hory mají oči si i Zrcadla režiséra Alexandra Aji vybírají z původního díla jen několik motivů a zbytek dotvářejí zcela svébytným způsobem. Ajovy remaky tedy nejsou přesnými obrazy svých předloh, ale odrážejí původní snímky zkresleně po vzoru vypouklých zrcadel. Zrcadla nedosahují děsivosti ani originality předchozích Ajových hororů a z určitého pohledu jsou jen zdařilejší popcornovou duchařinou. Jejich kvality však výrazněji vystoupí do popředí, když postavíme snímek proti jeho jihokorejskému protějšku.
Předchozí řádky této recenze i americká a jihokorejská verze snímku do značné míry podlehly svůdnosti mnohovýznamové symboliky zrcadel. Ajův film i originál režiséra Kima Sung-hoa každý po svém fetišizují jejich motiv, mnohdy na čistě efektní a prvoplánové úrovni. Zrcadla se v obou filmech v nejrůznějších přímých i přenesených významech vracejí při každé příležitosti s vehemencí, která místy hraničí s absurditou. Zatímco Into the Mirror staví svou zápletku na mystické představě zrcadla jako brány do jiného světa, zrcadlově převráceného vůči tomu našemu, Ajův film chápe zrcadla jako posedlý předmět, jako nástroj, kterým temné mimosmyslové síly působí v našem světě. Obě pojetí ale ve výsledku působí nepůvodně a přímočaře.
Povrch a hloubka
Daleko pozoruhodnější je způsob, jakým Ajův snímek přetváří vizuální poetiku původního díla. Oba filmy se odehrávají v obchodním domě, kde zrcadla žijí vlastním životem. V Into the Mirror vypadá nákupní centrum jako moderní supermarket, který je v době, kdy se děj filmu odehrává, těsně před otevřením. V Zrcadlech má naopak podobu okázale luxusních prostor v duchu domu Harrod´s a děj se odehrává těsně poté, co budova vyhořela. Into the Mirror spadá do vlny čistých a uhlazených jihokorejských hororů současnosti, kdežto Zrcadla se realizují v estetice britských hororů o opuštěných strašidelných sídlech. Zatímco světla zářivek, geometrická architektura a uniformovaní hrdinové Into the Mirror vyvolávají hrůzu odcizení technokratické civilizace, samovolně praskající zrcadla ve vyhořelé opuštěné budově v Zrcadlech evokují spíše atmosféru všeobecného zmaru.
Tématem obou snímků je vztah povrchu a hloubky. Zrcadla v nich nejsou pouze čistým povrchem, ale reprezentují také něco, co je v nich (Zrcadla) nebo za nimi (Into the Mirror). Matoucí povaha obrazu zrcadel se odráží i ve stylových zvláštnostech obou filmů. V Into the Mirror se opakují kamerové jízdy skrz pevné skleněné materiály (v jednom případě je to dveřní sklo automobilu, ve druhém dokonce televizní obrazovka, zprostředkovávající záběr do místnosti, ve které se nachází televize). Ajův film zase ve scénách odehrávajících se v obchodním domě využívá kamerových jízd, které plynule přecházejí z velkých celků prostředí na celky postav, jež se v něm nacházejí.
Ajův film navíc tematizuje povrch a hloubku prostřednictvím hororového násilí. Originálně pojaté obrazy fyzické destrukce vyjadřují pnutí mezi povrchem a vnitřkem lidského těla. Některé brutální scény ukazují snahu vnitřku prodrat se přes povrch ven (úvodní scéna podříznutí, scéna v koupelně), ale také opačnou tendenci vnějšku proniknout přes povrch dovnitř (popálená žena, explodující zrcadla v závěru snímku).
Zrcadla tedy přes své mainstreamové zacílení představují další originální a intenzivní horor v Ajově filmografii.
Autor spolupracuje s portálem o asijském filmu rejze.cz.
Zrcadla (Mirrors). USA – Rumunsko 2008, 110 minut. Režie Alexandre Aja, scénář Alexandre Aja, Grégory Levasseur, kamera Maxime Alexandre. Hrají Kiefer Sutherland, Paula Pattonová, Amy Smartová ad. Premiéra v ČR 9. 10. 2008.