Koncem ledna zemřel v Ammánu palestinský „Che Guevara“ George Habaš. K názorům někdejšího teroristy se nyní hlásí jen skupinky umírněných.
Pro jedny hrdina boje za osvobození Palestiny od izraelské okupace, pro druhé jeden z nejobávanějších superteroristů, vzdušný pirát a vrah desítek nevinných civilistů. Život zakladatele Lidové fronty za osvobození Palestiny (PFLP) George Habaše, přezdívaného al-Hakím, byl plný protikladů. Chtěl se stát lékařem a pomáhat lidem, ale ještě než stačil dokončit studia na Americké univerzitě v Bejrútu, stal se spolu s celou rodinou v roce 1948 uprchlíkem. Jeho rodné město bylo totiž vyhlášeno za součást Izraele. Z mladého lékaře se proměnil na nesmiřitelného bojovníka proti nově vzniklému židovskému státu. V padesátých letech pracoval v uprchlických táborech v Jordánsku, v Libanonu i v Sýrii, kde se nadchl pro myšlenky arabského socialismu, nacionalismu a panarabismu, které tehdy dominovaly slovníku egyptského prezidenta a muže, který usiloval o to stanout v čele arabského světa – Gamála Abdala Násira. Rozčarování nad tragickou porážkou arabských vojsk během šestidenní války v roce 1967 postavilo Habaše a jeho stoupence proti dosavadním spojencům a povzbudilo jeho odhodlání vést proti Izraeli a jeho západním podporovatelům individuální boj, při kterém nejsou žádné prostředky zakázané. Politickou platformou se mu stala Lidová fronta za osvobození Palestiny, která se obrátila k marxisticko-leninské ideologii a komunistickým státům východního bloku, od nichž čekala podporu proti Izraeli. Ten chtěl George Habaš zničit a nahradit jediným sekulárním, demokratickým a „nerasistickým“ státem, který bude domovem arabské většiny a židovské menšiny. Jakékoli kompromisy a zejména řešení, které by nebralo v úvahu právo milionů palestinských uprchlíků na návrat do svých někdejších domovů, až do konce odmítal.
Štafetu převzali islamisté
Na počátku sedmdesátých let stanula Lidová fronta pro osvobození Palestiny díky sérii efektních únosů izraelských i západoevropských letadel a atentátů proti izraelským cílům na vrcholu „slávy“. George Habaš se stal nejhledanějším teroristou, jehož dopadení zaměstnávalo po léta izraelské, ale i arabské tajné služby. Na rozdíl od svých spolupracovníků z nesčetných nástrah vždy vyvázl, ale i jeho velké dny byly na konci sedmdesátých a zejména počátku osmdesátých let sečteny. Přestože ozbrojené operace PFLP lákaly stále pozornost světových médií, nedostali se jimi Palestinci blíže svým cílům ani vysněné domovině v okupované Palestině. Více než obtížně srozumitelná sekulární socialistická ideologie Habašovy Lidové fronty oslovil v osmdesátých letech tisíce prostých Palestinců pozvolný proces návratu k „nezkaženým“ islámským hodnotám a pasivní rezistence proti Izraeli během prvního palestinského povstání, tzv. intifády. Na úkor PFLP získávaly po celé desetiletí své stoupence nové islamistické hnutí Hamas a Islámský džihád, které byly odhodlány vést boj za zničení Izraele z islámských a nikoli sekulárních pozic.
Nejen PFLP, ale také sám Habaš byl v tomto období nucen stáhnout se do ústraní. Třebaže vážně nemocný, pokračoval i po pádu bipolárního světa a ztrátě spojenců z bývalého východního bloku a zdrojů finanční i materiální podpory v nesmiřitelném odmítání jakéhokoli jednání s Izraelci. Mírový proces z Osla i následné dohody, které na počátku devadesátých let odstartovaly blízkovýchodní mírový proces, pokládal za ponižující zradu „palestinské věci“ a cestu do záhuby. Efektivní opozici proti většinovému hnutí v rámci OOP Fatahu ale ani spolu s islamistickou opozicí vytvořit nedokázal. Neúspěchem skončila i snaha o usmíření s Fatahem Jásira Arafata.
Nenáboženská alternativa Fatahu
Šance na znovuzískání pozice vlivného hráče se Lidové frontě pro osvobození Palestiny naskytla až po roce 2000, kdy už ale v čele hnutí nestál tehdy vážně nemocný Habaš. PFLP se sice nevzdala svých revolučních cílů ani násilí jako prostředků boje proti izraelské okupaci, ale ve srovnání s útoky teroristické sítě al-Káida, Hamasu nebo Islámského džihádu byly její akce už jen nepatrným odleskem násilné minulosti hnutí. Někdejší extrémně levicová Lidová fronta se na počátku nového tisíciletí stala paradoxně alternativou pro umírněné Palestince, obávající se islamizace společnosti pod vládou Hamasu a současně znechucené korupcí a klientelismem prosáklými lídry Fatahu. Dnes PFLP podporují často vzdělaní, liberálně uvažující příslušníci střední třídy a palestinští křesťané. I díky nim se Lidová fronta stala v posledních palestinských parlamentních volbách v roce 2006 třetí nejsilnější stranou, byť díky obdrženým čtyřem procentům hlasů získala jen 3 mandáty v zastupitelském sboru.
Sám George Habaš zemřel na nemocničním lůžku v jordánském Ammánu, aniž by se mu v závěru života podařilo znovu vstoupit na palestinskou půdu. Ani komentáře izraelského tisku jej nepřipomínají tolik jako teroristu s krví desítek civilistů na rukou, ale spíše jako věčného snílka, který bojoval s větrnými mlýny. S Izraelci, ale také samotnými Palestinci, kteří ho nepochopili. Palestinský křesťan Habaš se svým životem zasloužil mimo jiné o to, že padlo jedno z oblíbených klišé: že totiž teroristy na Blízkém východě se stávají výhradně radikální muslimové. Nicméně i podle svých spolubojovníků se osobně žádných akcí neúčastnil, protože se jako nenapravitelný idealista a revoluční teoretik na frontovou linii jednoduše nehodil.
Autor působí v Asociaci pro mezinárodní otázky.