Úvahy „státníka bez státu“

Sorosovo základní curriculum vitae je dobře známé: poté, co koncem čtyřicátých let opustil rodné Maďarsko, vystudoval prestižní London School of Economics a vydělal miliardy dolarů díky úspěšnému obchodování na finančních trzích, investuje od sedmdesátých let masivně v různých částech planety do projektů podporujících myšlenku otevřené společnosti – podporu českých disidentů za normalizace nevyjímaje. Byl žákem filosofa Karla Raimunda Poppera (který pojem otevřené společnosti zavedl) a kromě kritiky za dopady svých finančních spekulací a „zasahování do vnitřních záležitostí států“ si vysloužil i obdivné označení „státník bez státu“.

Ve své nejnovější knize George Soros znovu promýšlí koncept otevřené společnosti, který ho zaměstnává celoživotně. Tentokrát se zaměřuje na tuto ideu ve vztahu k současné globální politické situaci a tématu, jež ji podle něho určuje rozhodujícím způsobem – válku s terorem. Na své si přitom přijdou jak příznivci filosofické abstrakce, tak analýzy konkrétních geopolitických reálií. Kniha je totiž rozdělena do dvou metodicky velmi rozdílných částí, jež se mají vzájemně doplňovat.

Věk omylnosti

Soros nejdříve nabízí svou rámcovou teoretickou koncepci. Myšlení vykládá jako bytostnou součást reality (nikoli jako něco odděleného a nesouvisejícího) a omylnost jako základní princip lidského poznání. Hlavním přečinem uzavřených společností je podle něj právě to, že tento princip popírají a vládnoucí ideologie – ať už komunistická, nacistická či jiná – si činí nárok na vlastnictví absolutní pravdy, která nepřipouští možnost zpochybnění.

Pojem otevřená společnost se podle Sorose může do značné míry překrývat s tím, co dnes označujeme jako liberální demokracie, zároveň ale zdůrazňuje, že zdaleka nejde o totéž. Otevřená společnost je pojem týkající se lidského poznání a přístupu ke skutečnosti, nikoli politická kategorie.

Soros v této části není původní a ani to nepředstírá. Částečně vychází z Poppera, částečně z analytické filosofie, ale i z ekonomické a kognitivní teorie. Nejzajímavější jsou přitom pasáže, v nichž propojuje obecné výklady se svými praktickými zkušenostmi – například s popisem mechanismů chování investorů na finančních trzích, kteří svými činy nejen reagují na určitý stav skutečnosti, ale sami ho zároveň spoluvytvářejí, nejvýrazněji v čase investiční nejistoty či paniky, ve chvílích „mimo rovnovážný stav“.

Manipulace skutečnosti

„Mimo rovnovážný stav“ se nachází podle Sorose i současná globální politická situace, a to nejpozději od 11. září 2001. Největší světová velmoc od té doby naplňuje valnou část své politické vize válkou s terorem a ohrožuje základní principy otevřené společnosti. „Pokud nejsilnější národ na zemi překrucuje pravdu, nevěnuje pozornost světovému mínění a chová se přezíravě vůči mezinárodnímu právu, je světový řád ve velkém nebezpečí,“ prohlašuje Soros.

Tato politika zásadně komplikuje stav dalších akutních problémů, z nichž Soros akcentuje především šíření jaderných zbraní, globální energetickou krizi či změnu klimatu. Blízký východ je pro něj nejjasnějším příkladem, na němž se dá chybný přístup demonstrovat: invaze do Iráku a destabilizace regionu způsobila, že vyjednávání s mnohem nebezpečnějším Íránem dnes fakticky nemá rozumné řešení; projekt „demokratizace Střední­ho východu“ je kvůli americkému stylu v troskách, ač obecně jde podle Sorose o nanejvýš potřebnou záležitost.

Tím, že Amerika tak jednoznačně podlehla válečné metafoře, dosáhla pravého opaku svých záměrů, tvrdí Soros. Její vliv a vůdčí postavení ve světě se podle Sorose nikdy v poválečné historii neotřásly tak výrazně jako v posledních letech.

Příspěvek do české kotliny

Sorosova kritická pozice je výjimečná v tom, že autor má – díky své letité a tematicky pestré nadační činností – mimořádně bohaté zkušenosti z nejrůznějších koutů světa jak s občanským sektorem, tak s vládami, jejich nejvyššími představiteli i nadnárodními institucemi. Také proto se nemusí spoléhat na předsudky vůči konkrétním subjektům a kriticky a věrohodně hodnotí jejich reálné pravomoci, ale i meze a nedostatečnost.

České diskuse o roli Ameriky ve světě mají ke kritickému nadhledu stále daleko. Situace před invazí do Iráku dobře ukázala, že naše společnost se v zásadě dělí na ty, kdo Americe připisují roli ochránce naší civilizace a zdroje stability ve světě, a na ty, kdo to zpochybňují, a tak na ně zbývá nálepka „antiamerických nálad“. Dnešní debaty o radaru potvrzují, že po pěti letech se toto prizma příliš nezměnilo. V takovém kontextu je Soros nesmírně cenný, protože jasně dokazuje, že právě toto černobílé bushovské „jste s námi, nebo proti nám“ je nejvlastnějším symptomem současné americké krize.

Sorosova kniha není jen jednou z mnoha, které zaplavují český knižní trh. Proto je škoda, že ji provází nekvalitní redakční práce. Obsahový přehled je u takto netriviálně komponované práce nutností, přesto chybí; redaktor neovládá zásady větné interpunkce a přehlíží evidentní omyly překladatele (Soros například neinicioval vznik „ústřední evropské univerzity“, nýbrž univerzity středoevropské; nic jako „vývojové cíle nového tisíciletí“ neexistuje, nýbrž jen rozvojové cíle; Lévi Strauss (francouzský antropolog) není totéž co Leo Strauss, americký politický filosof německého původu, a tak sotva může být vykládán jako protipól Popperova myšlení, apod.

Autor je koordinátor česko-keňského projektu Fotbal pro rozvoj.