Cynik by řekl, že si v Dánsku snad museli dát za cíl často a viditelně se objevovat ve světových médiích. Image poklidné a mírumilovné země se kvůli tomu stalo minulostí, teď letí pouliční násilí, terorismus, oheň, problémy s muslimy.
Během posledních tří a půl roku dosáhlo Dánsko smutné bilance. Proběhlo tu hned pět velkých krizí, které nabraly podobu velkých protestů a násilných střetů mezi různými skupinami obyvatel a policií.
Nejprve v září 2005 otiskl deník Jyllands-Posten 12 návrhů, jak podle představ dánských kreslířů vypadal prorok Mohamed. Muslimská komunita v Dánsku byla pobouřena, stěžovala si u vlády i u dánských soudů, nenašla však zastání. Argument o svobodě slova muslimové nepřijali a naopak se domáhali svobody náboženského vyznání. Podporu nakonec dánští muslimové nalezli u souvěrců na Blízkém východě a začátkem roku 2006 vypukly v Dánsku i v arabských a muslimských státech masové protesty, pro něž se v dánštině vžilo označení „Krize s Mohamedem“ nebo též „Kauza s kresbami Mohameda“.
K dalšímu incidentu došlo hned v říjnu 2005, kdy bylo v Sarajevu a v Dánsku zadrženo 10 lidí podezřelých z osnování teroristického útoku. Devět z nich mělo v Dánsku trvalý pobyt. Ačkoli policie veřejnosti nikdy dostatečně neobjasnila, kde a na koho měl být útok spáchán, v kontextu tehdy tři měsíce starých teroristických atentátů v londýnském metru a podzimních pouličních bouří ve Francii vyvolala tato zpráva v Dánsku velké znepokojení. Okamžitě se začalo jednat o zvýšení protiteroristických opatření, zostření patřičné legislativy i přitvrzení v nárocích, které by měl splnit každý přistěhovalec, který bude chtít v Dánsku zůstat.
V srpnu 2006 na letním soustředění mládežnické organizace při pravicově populistické Dánské lidové straně mezi sebou její členové „soutěžili“, kdo nakreslí nejvulgárnější karikaturu proroka Mohameda. Akce byla nafilmována a záběry se dostaly na veřejnost. Jeden ze soutěžících později soutěž označil sice za nešťastnou, prý se podle něj ale jednalo o „dánský humor“. Dánská vláda počínání organizace veřejně i mezinárodně odsoudila.
V únoru 2007 v kodaňských ulicích, konkrétně čtvrti Nørrebro, hořela auta a popelnice a policie se snažila uklidnit rozvášněné vrhače dlažebních kostek. Stovky mladých i starších lidí tu protestovaly proti asanaci Domu mládeže, legendárního alternativně-punkového klubu.
O rok později, v únoru 2008, na různých místech v Kodani, hlavně v Nørrebro, a jejích okrajových částech, ale i v dalších dánských městech, jako Aarhus a Aalborg, opět hořela po nocích popelnice a auta. Žháři jsou tentokrát podle policie mladí muslimští přistěhovalci nebo druhá generace muslimských přistěhovalců v Dánsku. Média přinesla 12. února zprávu, že na jednoho z karikaturistů z Jyllands-Posten, který v kauze kreseb Mohameda zpodobnil proroka jako podmračeného vousáče s turbanem ve tvaru bomby s rozbuškou, se chystal atentát. Karikaturu pro připomenutí otiskuje několik dánských novin, což nejen zvýší počet nočních požárů a výtržností, ale opět vyžene do ulic protestující muslimy různého věku. Hoří dřevěné ploty i celé školy. Hasiči po celé zemi zasahovali až u 88 nočních požárů.
Polarizace společnosti
To je jen přehled hlavních kauz, které pronikly až do světových médií. I když se může zdát, že jde do určité míry o oddělené události, přesto každou krizi něco spojuje s ostatními. Ukazují na polarizaci společnosti v rovině Dánové proti přistěhovalcům, Dánové (jako křesťané či ateisté) versus muslimové, spořádaní občané versus násilníci, mladí versus starší, nonkonformisté versus většinová společnost. Dominantní strany sporu vždy dříve či později sahají k argumentům, které byly použity při jiné z krizí. V té poslední si mladí muslimové nejprve stěžovali, že k nim policie (a média) přistupuje rasisticky, nyní už se mluví obecně o vztahu Dánů k přistěhovalcům, muslimům a také o nedostatku příležitostí, kde mohou mladí lidé obecně trávit volný čas.
Poslední krize se přitom výrazně promítla i do dánské politiky. Nejenže chování mladých (a posléze muslimů celkově) odsoudila dánská vláda en bloc, po svém na ni polemicky reagovali i zástupci jednotlivých stran.
Kontroverzi vzbudil především televizní výrok ministerského předsedy Anderse Fogh Rasmussena, který výtržnické počínání (muslimských) mladíků odmítl slovy: „Přestaňme už s tím, že to je vina společnosti. Zodpovědnost nesou ti mladí a jejich rodiče.“ A dodal, že pachatelé v Dánsku o vzdělání nebo o práci nouzi nemají, musejí jen chtít.
Kontaktní pořad BBC Have Your Say následující den použil jeho výrok jako otázku pro posluchače: Kdy nesou mladí a jejich rodiče zodpovědnost za antisociální chování? Anne, mladá Dánka, která se do éteru dovolala jako první, poznamenala: „Vláda se k nám chová jako k malým dětem. Ale co když zrovna máme doma s rodiči problém? Pak nemáme kam jít.“ Odsoudila také hrubé zacházení policie při zatýkání – sama prý má zkušenost z loňska, kdy byla zadržena při protestech kolem Domu mládeže. Karim, druhý posluchač z Dánska, se svým premiérem rovněž nesouhlasil: „Naši rodiče nerozumějí společnosti, v níž žijeme. Přišli z jiné země, jiné kultury, například noční život je tam jiný než tady. Jak za nás pak mohou nést zodpovědnost?“
Jedním z hlavních spouštěčů výtržností z předminulého týdne je přitom příhoda z Blågårdského náměstí v Nørrebro, kdy policisté při rutinní pouliční kontrole údajně strčili do staršího muslimského muže, otce jednoho z přítomných mladíků. Muž upadl, a prý došlo i na několik ran obuškem. „V zásadě vznikly nepokoje kvůli tomu, jak s námi jedná policie. Je brutální, rasistická a naprosto nepřípustně urážející (…). Jedna věc je, že se tak chová k nám, ale druhá, že se tak chová k našim rodičům!“ uvádějí v gramaticky i stylisticky bezchybném, leč anonymním prohlášení „chlapci z vnitřního Nørrebro“. Prohlášení otiskl deník Politiken a jeho pisatelé se v něm zavázali k prozatímnímu ukončení násilí. Hořících aut v ulicích od té doby ubylo, objevil se ale nový „žhářský hit” - zapálená solária.
Abdul Wahid Pedersen, čistokrevný Dán, který v osmdesátých letech přijal islám a dnes je jedním z nejhlasitějších (ale také nejrozporuplnějších) imámů v zemi, poukazuje na pokrytectví dánské integrace cizinců: „Dětem přistěhovalců se říká: ne, ty nejsi opravdový Dán, i když se tu narodily. Ale do společnosti svých rodičů také nepatří. Když nemají pocit, že sem náleží, nemůžou cítit loajalitu s Dánskem.“
A tak zatímco premiér Fogh Rasmussen veřejně chválí každého politika, který se přihlásí k jeho tvrdé linii, kodaňská primátorka Ritt Bjerregaardová, na jejíchž bedrech teď leží otázka, jak zaplatit škody na majetku vzniklé výtržnostmi posledních týdnů, mu oponuje: „Podle premiéra to není zodpovědnost společnosti. Ale je to její problém.“ Problém rozhodně větší, než dokážou uhasit všechny dánské požární sbory dohromady.
Autorka je absolventka FF UK a pracuje v ČRo 6.