Námluvy dvou zdánlivě neslučitelných hudebních entit, všežravého světa popkultury a dýchavičného operního majestátu, se v posledních letech dostaly do pozoruhodné fáze. Množí se případy respektovaných muzikantů-hledačů, kteří se odmítají spokojit dobytými pozicemi na alternativní či mainstreamové scéně a pokoušejí se zjistit, zda jsou jejich ambice slučitelné s některým z historických žánrů.
Albarn: od Gorrillaz k Monkey
Dva aktuální případy takového prolnutí spojuje osoba čínského operního vizionáře a režiséra Chen Shi-zhenga. V letech 2003–2005 s ním na třech kusech, spadajících do oblasti hudebního divadla, spolupracoval „mistr basu“ a obdivovatel všeho nemrtvého Stephen Meritt, frontman noise-popové kapely The Magnetic Fields, zatímco předloni proběhla v Manchesteru úspěšná premiéra opulentní cirkusové opery Monkey: Journey To The West, kde svůj talent naplno rozvinul pro změnu Damon Albarn.
Britský stylový eskamotér, lídr animované družiny Gorillaz, britpopových Blur a nejnověji také melancholických rockových kabaretiérů The Good, The Bad & The Queen v opeře chytlavým způsobem zamíchal a protřepal prvky západní pop music a východní hudební tradice. Při skládání hudby k výpravné jevištní adaptaci známého spisu Putování na západ ze 16. století totiž dokonale využil tzv. čínskou pentatoniku (pětitónovou durovou stupnici), která dodala jeho eklektické muzice nádech orientální vznešenosti. To je dobrá cesta: zatímco na jevišti je divák unášen sofistikovanými projekcemi (evokujícími vše od videoher po plátna Salvadora Dalího) a výkony sedmi desítek maskovaných zpěváků, artistů a specialistů na bojová umění, zádumčivý světoběžník Albarn věstí prostřednictvím své ladné kompoziční akrobacie éru nadcházející čínské dominance.
The Knife: přírodní výběr
Loni na podzim, tedy zhruba ve stejné době, kdy Albarnova hudba k zdramatizovanému „Opičímu králi“ vyšla samostatně na regulérním písňovém albu, definitivně vzdal realizaci své první opery Prima Donna kanadsko-americký písničkář Rufus Wainwright. Spolupráce s Lincolnovým centrem v New Yorku ztroskotala především na jeho touze napsat libreto ve francouzštině. Nemilou zvěst ale nedávno vystřídala zpráva, po níž nejeden fanoušek alternativní elektroniky (včetně autora Zápisníku) upadl štěstím do bezvědomí: k příležitosti 150. výročí vzniku slavného Darwinova spisu O původu druhů vznikne avantgardní opera, pod kterou bude podepsáno švédské duo The Knife. Je to už sice nějaký čas, co dala (tehdy vlastně prorocky) A2 sourozence Dreijerovy na svou titulní stranu, ale úspěch jejich zatím posledního alba Silent Shout (2006), po němž se severská dvojice uložila k dobrovolné tříleté hibernaci, setrvává v živé paměti.
The Knife byli osloveni dánskou multidisciplinární divadelní skupinou Hotel Pro Forma, jejíž v širokém smyslu slova nekonvenční nomádský charakter je v oblasti současného umění pojmem. Společnost, střídavě pracující pro muzea v rozličných koutech planety, proměňuje projekt od projektu koncept, místo i obsazení a každou novou performanci chápe jako nadstylový experiment ohýbající pevné hranice mezi divadlem, operou, vizuálním uměním a koncertem. V podobném duchu by se mělo nést i zmíněné operní představení The Knife nazvané Tommorow, in a Year, jehož ideovým východiskem budou biologická pozorování, která dovedla Darwina ke studiu přeměn živočišných druhů a následnému definování teorie přírodního výběru.
Klíčové teze zakladatele evoluční biologie se adekvátně promítnou do vizuálního pojetí celé akce, jež má mít značně fragmentární povahu: představme si dílčí výjevy ze světa, který jako by byl důmyslnou, ničím nekrytou laboratoří. Výzkumnou, objevitelskou formu slibují i autoři hudby, Karin Dreijer Anderssonová a její bratr Olof, kteří ostatně nejraději vystupují v oblecích evokujících lékaře za dob morové epidemie (impregnované pláště a masky se zašpičatělým zobcem). Jejich partitura je psána pro tři zpěváky, z nichž každý si s sebou ponese zkušenost z jiného prostředí – elektronického popu, klasické opery i vokální performance – a každý bude zastávat jinou funkci/roli.
Potenciální skepse, která by mohla podobně ambiciózní projekty provázet, není vzhledem k nasazení, múzičnosti a intelektuálnímu backgroundu zúčastněných příliš na místě. Podle všeho jsme totiž evolucí dospěli až do bodu, v němž se zrodila pOpera. A nový druh nám doslova roste před ušima.
Autor je přispěvatel Týdne.