Krize / Krev

V bývalé pražské tovární hale, kde dnes sídlí Karlin Studios, sedí před prázdnou, bíle natřenou stěnou drobná žena v černém. S vážnou tváří a strnulým výrazem hledí před sebe. V žíle na levé paži má zavedenou hadičku. Vedle ní sedí mladík s gumovými rukavicemi a na místě jí odebírá krev do připravených zkumavek. Okolo stojí přihlížející lidé a vytahují peněženky. Na sloupu visí papír s nápisem „Krev na prodej: 1 zkumavka 250 Kč“. Nejedná se o dárcovskou aktivitu žádné zdravotnické organizace, ale o umělecké vystoupení pětatřicetileté umělkyně pocházející z Guatemaly.

Kdo dokáže vymazat stopy?

Regina José Galindo (1974) za svou práci získala už několik ocenění. Nejvýznamnější z nich, Zlatý lev pro umělce do třiceti let, jí bylo uděleno v roce 2005 na Bienále v Benátkách za dílo Kdo dokáže vymazat stopy (¿Quién puede borrar las huellas?). Jednalo se o reakci na politické dění v Guatemale, kde se do prezidentských voleb dostal bývalý diktátor Efraín Ríos Montt. Umělkyně vykonala cestu ulicemi hlavního města, přičemž si namáčela bosá chodidla do lavoru plného lidské krve a zanechávala za sebou symbolickou stopu. U vstupu do Národního paláce se zastavila, před zraky přihlížejících policistů udělala poslední dvě šlápoty, odložila lavor a odešla.

Práce s vlastním tělem a politický nebo sociální podtext jsou pro autorčinu tvorbu příznačné. Poprvé na sebe výrazně upozornila v roce 1999 performancí nazvanou Vykřičím to do větru (Lo voy a gritar al viento), kdy zavěšená na laně z mostu předčítala své básně. Jedním z nejčastějších témat, na které se snaží ve svých performancích upozornit, jsou práva žen. V roce 2005 si například nožem vyřezala do kůže španělské slovo Perra (Čubka) na protest proti násilí páchanému na ženách. Celý měsíc také chodila oblečená jako služebná, podstoupila mučení topením nebo prodělala operaci, při níž jí byla obnovena panenská blána. Letos tato výjimečná umělkyně přijela představit svou práci do České republiky v rámci letního workshopu, který na zámku Třebešice pořádá Centrum pro současné umění Futura.

Beze slova odešla

Znalost předchozích prací Reginy José Galindo je potřebná, aby člověk jejímu projevu lépe porozuměl. Samotný akt veřejného prodeje vlastní krve by mohl na první pohled působit jako prvoplánový pokus šokovat. Umělkyně však v Karlínské hale dokázala, že v jejím případě tomu tak rozhodně není. Svým vystoupením Krize / Krev chtěla poukázat především na „zvrácenost dnešní doby, kdy vše má svou finanční hodnotu a není nic, co bychom si v současném světě nemohli zakoupit“. Nesnažila se žádným způsobem prohlubovat nebo umocňovat výstřednost svého počínání, ani je odlehčovat nebo zesměšňovat. Působila vyrovnaně a soustředěně. Její performance tak vyvolávala řadu otázek a nabízela divákům možnost vlastního výkladu dění, jehož byli svědky.

Umělecký projev Reginy José Galindo je většinou spojen s překonáváním hranic, bouráním tabu, sebepoškozováním a exhibicionismem. Možná, že je tato extrémní forma umění v dnešní době nezbytná, aby dokázala upoutat pozornost veřejnosti a upozornit na problematická témata. Při pražské performanci se autorce podařilo prodat celkem deset ampulek krve. Když zájem kupujících opadl, vstala ze židle a beze slova odešla. Zanechala za sebou jen řadu nezodpovězených otázek… Jaké maximální množství krve by si byla schopná nechat odebrat, kdyby o ni návštěvníci stále měli zájem? Na co myslela, když ji při jinak soukromém lékařském zákroku sledovaly desítky lidí? Jak naloží s penězi, které vydělala tak bizarním způsobem? A jaký je motiv lidí, kteří si domů odnášejí ampulku s cizí krví?

Často jsme svědky toho, že se současné výtvarné umění snaží šokovat na úkor vlastní­ kvality. Regina José Galindo však v Praze předvedla performanci na světové úrovni. Kontrastem k jejímu vystoupení byli diváci, kteří ignorovali její počínání a věnovali se raději chlebíčkům, sodovce a vínu. Tak možná vypadá společenská krize.

Autorka studuje dějiny umění na MU v Brně.