Fotolaboratoř v Pražákově paláci

Uspořádat vynikající výstavu obskurních exponátů? Ano, podařilo se! Přednosta oddělení fotografie Moravské galerie v Brně zdárně nastínil těkavé nálady mezi romantizující provokací a patetickou manýrou. Jiří Pátek svůj první velký průřez nazval Příjemné závislosti. A „povinný“ podtitul? Inscenovaná fotografie 70. let.

Moravská galerie tentokrát neměla zálusk na vyčerpávající fotopřehlídku sedmdesátých let. Tu nedávno obstaral Pátkův předchůdce Antonín Dufek, bilancující výstavou Třetí strana zdi čtyři dekády osobních akvizic brněnské státní sbírky. Pátek o to přesněji obnažil notorické tvůrčí limity amatérské činorodosti na příkladu osmatřiceti vystavujících.

Instantní ikony

Příjemné závislosti připomenou úvodní snůškou medailí a diplomů atmosféru „uměleckých“ salonů. Některé fotografie jsou otočeny k divákovi rubem, aby viděl výkazy úspěchů v podobě razítek, stvrzujících předchozí vystavení. Pátkova východiska jeho vlastními slovy: „Přestože produkce amatérské fotografie, k níž inscenace sedmdesátých let patří, byla více než hojná a amatérské hnutí patřilo v bývalém Československu ke státem podporované aktivitě, jeho otisk v historii fotografie je prakticky neviditelný a zastoupení ve sbírkách velmi skromné nebo žádné.“ Doplňme výjimku: Národní archiv spravuje více než desetitisícový fond amatérského Svazu českých fotografů. Buď jak buď, v základech Pátkovy rekonstrukce mechanismů zájmové umělecké činnosti tkví autorské zápůjčky včetně maket netištěných a k vydání ani neurčených knih. Sledoval totiž námět, jejž si zatím všichni kurátoři státních institucí odpustili; nepočítáme-li Výstavu lidového výtvarnictví a fotografie v pražském Uměleckoprůmyslovém museu roku 1949.

Fantaskní inscenace u nás v sedmdesátých letech byly pěstovány především fotoskupinami Epos a Setkání. Kurátor ale neuvádí příspěvky jako skupinové. Nepreferuje specifičnost děl ani určité autory. Úlohou přizvaných je demonstrace formálních a námětových okruhů: Civilizace, Fotograf a jeho múzy, Jejich osudy, My, Nová romantika, Opětovaný pohled, Posunutá realita, Školy, pedagogové a žáci, Šum křídel, Výzva perspektivy. Stejných deset kapitol dělí česko-anglický katalog o 130 reprodukcích. Pro Pátkovu metodu jsou důležité zdroje šíření schémat, například učitelé Karel O. Hrubý nebo Clifford Seidling. Ovšem nechybějí-li artefakty některých proesionalizovaných autorů, dejme tomu Tarase Kuščynského, je nepřehlédnutelné opomenutí Jana Saudka, jenž v sedmdesátých letech svými inscenacemi vynikal. Jenže: nevynikal příliš? Nečněl by i po letech? Nerozbil by přílišnou provokativností konstrukci struktury?

Ve vlastní šťávě

Katalog je vytištěn na rozkládací listy tak, aby bylo vidět co nejvíce reprodukcí naráz. O to lépe slouží k porovnání vystavených prací. Zahrnuje i předobrazy, díla osobností, jako jsou Alfons Mucha, František Drtikol či Josef Šíma. Ze stejných důvodů zde běží kinematografické projekce: Ovoce stromů rajských jíme a Sedmikrásky Věry Chytilové či Eden a potom Alaina Robba-Grilleta. Popisky nejsou na štítcích pod exponáty, ale v přenosných seznamech. Lze pak snáze odhlížet od autorství: „Proti obrazu tajemného senzitivního umělce tak stojí poněkud střízlivější postava stratéga, vpleteného do sítě vizuálních a ideových podnětů, jehož práce zohledňuje klíčová kritéria situace, pro niž je dílo určeno,“ vysvětluje svůj záměr kurátor.

Adresáty (vydanými napospas politické situaci v okupované zemi a neinspirativní izolaci železnou oponou) byli především sami amatérští fotografové, obesílající (mezi)národní salony, obdoby dusivých konzerv. Právě proto byla různá hobby komunisty tak vítaná. Autor výstavní struktury se s danou zacykleností vyrovnal tím, že ji zdůraznil. Laboratoř Pátkem inscenovaných závislostí tudíž principiálně odpovídá dimenzím, v nichž se vybíjeli nepůvodní uživatelé média. Kurátor navíc podtrhl internacionálu nenáročnosti zápůjčkami z ciziny. A nejen z blízkého Slovenska: také z Polska, Lotyšska, Litvy, Finska, USA a Belgie. Nápadné je hlavně opakování všemožných manipulací fotografovaných výjevů i zvětšenin. Jakási globalizace nízkým horizontem vnímání i představivosti.

Nastudování Příjemných závislostí nevyčerpá lehce ironický podtón, jakkoli jej název podívané nezapře. Katalog obsahuje kupříkladu instruktivní stránky Dobrého světla, přízračného tiskového orgánu Svazu českých fotografů (grafik Adam Macháček cituje archiválie s hravostí barevného posunu). Jiří Pátek předkládá poznatky v hutných esejích a v duchu všeobecné koncepce doplňuje heslářem jen nejzákladnější informace o autorech snímků. Tím, že potlačil autorství, však neodsoudil celkový dojem k nevýraznosti. Typologií ikon totiž dokládá masovost neinspirovaného přístupu k fotografování.

Na exponáty se lze ovšem dívat nejen tak, jak je vždy vnímal pisatel recenze (až na výjimky je považuji za kýče), nýbrž i způsobem, jakým byly (a zůstávají) zamýšleny.

Autor je fotograf a publicista.