Stálicí české loutkářské mapy zůstává světoběžné Divadlo bratří Formanů, loni se ale vynořili i výrazní nováčci ze Semil – Teatro Hugo. A kudy se dnes vydávají studenti a absolventi loutkářství?
Loutkové divadlo v roce 2008 silně čerpalo z tradičního iluzivního divadla, jeho postupy však používalo pro hledání nových divadelních variací. Loni odbornou i širší veřejnost nejvíc zaujala dvouhodinová inscenace Obludárium Divadla bratří Formanů a dvacetiminutová hříčka Hugo studentského Teatra Hugo. Odrazilo se to i v anketě vyhlášené českým střediskem mezinárodní nevládní loutkářské organizace UNIMA (Union Internationale de la Marionette), přidružené k UNESCO: první místo získalo Divadlo bratří Formanů, druhé Teatro Hugo. I festival …příští vlna/next wave… poctil Teatro Hugo pravidelnou výroční cenou za objev roku 2008. A Obludárium se stalo inscenací roku v anketě Divadelních novin.
Rozvolněná tradice
Loutkovodivadelní produkce lze dělit podle stupně užití loutek či animovaných předmětů. Někdy sledujeme čistě loutkovou iluzivní inscenaci, jindy autoři vedou loutky odkrytě a dostávají se tak až na hranice činohry nebo pohybového divadla. Oba zmiňované soubory nelze obviňovat z netvůrčího lpění na tradici, zacházejí s ní velmi volně.
Divadlo bratří Formanů hraje v Česku zřídka, většinou je na zájezdech po Evropě. Poslední inscenací Obludárium pokračuje v divadelním tvaru, který použilo v roce 1997 v česko--francouzském projektu Bouda (La Baraque). Ten vzbudil velký ohlas, neboť forma kavárenského divadla se stolky a živou hudbou prokládanou krátkými loutkovými etudami u nás v té době nebyla obvyklá.
Obludárium je hra na varietní cirkus z přelomu 19. a 20. století. Využívá tradičních cirkusových prvků, například kruhové manéže, jezdecké krasojízdy a kabaretu, k vytvoření soudobé inscenace. Formani manipulují s manekýny (loutkami v životní velikosti); loutkou je i dřevěný kůň, na kterém jede – živá – krasojezdkyně. Tím práce s předměty končí. Pokračuje však kouzlo obrazů, které probouzejí fantazii a jež mají loutkové divadlo a některé části cirkusu společné. V cirkuse není vše dokonalé, přesto jsme ochotni uvěřit, že akrobatka je krásná a šaty má pošité drahokamy. I v Divadle bratří Formanů věříme, že krasojezdkyně jede na živém koni, a dřevo přestáváme vnímat.
Hlava místo živáka
Nové jméno na české loutkářské mapě roku 2008 je Teatro Hugo, parta zhruba dvacetiletých lidí ze Semil. Jejich první inscenace Hugo prozaicky popisuje pracovní den mladého muže. Vedoucí souboru, student Katedry divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jan Mocek, své loutky nazývá psanou realitou.
Teatro Hugo se vyrovnává s tradicí iluzivního loutkového divadla po svém. V inscenaci vystupuje cosi, co by ortodoxní loutkář se sebezapřením označil za plošnou loutku. Konstrukčně se jedná o přechodný typ mezi marionetou vedenou shora (klasický „vhlavědrát“ je však nahrazen špejlí) a manekýnem. Z tohoto hlediska jde o inscenaci čistě loutkovou, kde se při vstupu „živáka“ objeví pouze jeho hlava. Jména jednotlivých předmětů a osob, které v inscenaci vystupují, jsou svisle napsaná na papírovém obdélníku, který tvoří tělo loutky. Zcela nedivadelně si tak třeba na jednom obdélníku přečteme nápis Hugo, na druhém Práce, na třetím Sklad – z kontextu vyplyne, že Hugo jde do práce a že pracuje ve skladu. Až čas ale ukáže, zda se Teatro Hugo dopracuje i k celovečerním inscenacím na úrovni Divadla bratří Formanů.
Generační boj: z loutkářů alternativci
V českém vysokém školství má loutkářství zastoupení na Katedře alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (KALD). Studenti každoročně vyhlašují generační boj – chtějí se vymezit vůči loutkářské tradici, až to skoro vypadá, že ani žádnými loutkáři být nechtějí, stačí jim být „pouhými“ alternativci. Těmi rozhněvanými mladými lidmi byli například studenti režie a dramaturgie na KALD Jakub Vašíček a Petra Tejnorová.
Jakub Vašíček vešel do povědomí loutkářského světa již účastí v inscenacích plzeňského souboru Rámus (Hostinec u zlámaného mnicha, 1999; Showlet, 2003) nebo souboru Pachýř Pačejoff (Veselé příhody Pachýře a Chroše, 2004), které se dostaly i na pražské festivaly Přelet nad loutkářským hnízdem a …příští vlna/next wave… Petra Tejnorová na sebe upozornila v prvním ročníku studia KALD v roce 2005 pohybovou inscenací Utrpení knížete Sternenhocha. V sezoně 2007/2008 uvedla na školní půdě v divadle DISK bakalářskou inscenaci Titus Andronicus_Let mouchy, kde se loutkářské postupy snoubily s pohybovým divadlem. Animačním předmětem nebyl neživý objekt, nýbrž lidské tělo.
Tejnorové první profesionální režie, inscenace Bártndžus v plzeňském Divadle Alfa, však nedopadla nejlépe. Autorka zatím hledá, jak technicky propojit vyspělé profesionální loutkáře s výtvarně-pohybovým divadlem, jež je jí zřejmě nejbližší.
Studentské inscenace jsou sice nadějné, ale často vlastně neloutkové. Vývoj divadla ukázal, že čistě iluzivní loutkové divadlo již dnes není sdělné. Je však třeba proto loutky zatracovat? Umělci, kteří šli na KALD kvůli loutkám, u nich více či méně zůstanou – lidé z Divadla Continuo, Buchet a loutek nebo souboru Mimotaurus, tvůrci Matija Solce, možná Jakub Vašíček ad. Loutkové divadlo v různých variacích bylo, je a bude, špatní činoherci se ztratí.
Autorka je redaktorka portálu i-divadlo.cz.
Divadlo bratří Formanů Praha – Petr a Matěj Formanovi, Veronika Švábová, Ivan Arsenjev: Obludárium. Výprava Matěj Forman, hudba Jaroslav Svoboda a Marko Ivanovič. Česká premiéra 9. 9. 2008 na festivalu Divadlo Plzeň.
Divadlo Alfa Plzeň – Petra Tejnorová: Bártndžus. Režie Petra Tejnorová, scéna Jiří Nachlinger, kostýmy a loutky Marie Černíková, hudba Cossiga, pohybová spolupráce Rostislav Novák ml., dramaturgie Pavel Vašíček. Premiéra 2. 6. 2008.
Teatro Hugo Semily – Jan Mocek a kolektiv: Hugo. Režie Jan Mocek. Premiéra 5. 4. 2008.