„Rudá hvězda Lipsko“ – jméno tohoto fotbalového klubu se dostalo do povědomí světa nikoliv sportovními výkony, ale svým politickým angažmá a také – bohužel – díky brutálnímu útoku pravicových radikálů. V nedělním vydání Frankfurter Allgemeine Zeitung z 1. listopadu je tematizována geneze i současné trable tohoto klubu. Od účastníka saské okresní soutěže se neočekávají brilantní kousky na hřišti. „Rudá hvězda“ je výjimečná něčím jiným než honbou za míčem. Klub, založený v roce 1999, je politický. Jeho iniciátoři chtějí dělat všechno jinak a sami sebe chápou jako „levicově alternativní sportovní projekt“. Co to znamená? Znamená to programatický boj proti komercializaci fotbalu, proti všem formám diskriminace a homofobie v něm. A nejen to. V klubových strukturách vládne totální demokracie takřka švýcarského střihu. Rozhodnutí nečiní ex katedra předsednictvo, ale jednou týdně členské shromáždění v takzvaném plénu. Pokud je byť jeden přítomný proti, neusnese se vůbec nic a vyjednává se znovu. V lipském měřítku tento systém funguje dobře a pražské Spartě by možná také na pár týdnů prospěl.
Genderová rovnováha má být zaručena tím, že do funkce prezidenta klubu je volena zásadně žena. Tato „zásadovost“ svědčí o jednostranném vidění věci, nicméně v muži dominovaném světě fotbalu je to sympatický a symbolický akt. Vzhledem k přítomnosti lipských levicových radikálů se klub na začátku svého působení stal předmětem zájmu německé zpravodajské služby, ta však brzy zjistila, že jí tam pšenka nepokvete. „Rudá hvězda“ se v Lipsku etablovala jako spolehlivá a v podstatě milá veličina, která nejenže hraje fotbal, ale pořádá také přednášky, autorská čtení a nejrůznější turnaje proti rasismu. Z toho důvodu byla nominována na „Saskou cenu za demokracii“. Úspěch se nedostavuje jen na lokální úrovni. Vzniká totiž jakýsi model „frenčízy“ a „Rudé hvězdy“ se objevují po celém Německu. Kluby s podobným zaměřením už vznikly v Berlíně, Lübecku, Flensburgu anebo v sousedním Halle. „Chceme být jako naše vzory z Lipska,“ prohlásil šéf halleského klubu Torsten Hahnel.
Úspěch má ale i stinné stránky. Protože „Rudá hvězda“ je levicová a na jejím hřišti vlají nápisy typu „Love Footbal – Hate Fascism“, vadí pravicovým extremistům, kteří slaví v okolí Lipska podobné úspěchy a mají tam hluboké podhoubí. Když „Rudá hvězda“ vyrazí někam hostovat, často ji vítají zdvižené pravice a hitlerovské pozdravy. Nenávist vyvrcholila v Borně, což je městečko kousek od Lipska. Během hry vběhlo na hřiště několik desítek pravičáků a začalo hráče i fanoušky „Rudé hvězdy“ mlátit baseballovými pálkami a železnými tyčemi. Jeden z pořadatelů si strhl dokonce pásku s nápisem „Ordner“ a přidal se k agresorům. Bilance: dvě zranění. Po zápase se někteří z hráčů rozmýšleli, zda jim tohle stojí za to. Poslouchat výkřiky „jste noví Židi, zničíme vás“ asi není nic příjemného. Šéf klubu Adam Bednarsky však ve Frankfurter Allgemeine Zeitung říká: „Nemáme čas být v šoku. Máme příliš mnoho práce.“
Černožlutá koalice v Berlíně, tvořená křesťanskými demokraty a liberály, má „mnoho plánů“. Například se zamyslet nad jedním z pilířů poválečného Německa. Povinná vojenská služba je zakotvena v ústavě. Kdo má se službou ve zbrani problém, je mu umožněno absolvovat civilní službu. Ačkoliv je možnost „civilky“ již v ústavě z roku 1949, byla poprvé uskutečněna až v roce 1961. V roce 1990 trvala dvacet měsíců. Dnes trvá devět. A koalice ji chce dále krátit na půl roku. O sporech informuje Süddeutsche Zeitung z 3. listopadu. Zvony u sociálních zařízení, nemocnic a záchranných služeb začínají bít na poplach. Civilkáři často pracují jako řidiči sanitek. Řidiče sanitky lze z nezkušeného mladíka „vyrobit“ za tři měsíce. Pokud by měl plnohodnotně jezdit pouze další tři měsíce, je to podle mnohých odborníků zbytečná investice. V domovech pro mentálně postižené, kde se civilkáři také hojně vyskytují, mají zase oprávněný strach z nestability a z toho, že klienti budou rozrušeni ze stálého vyměňování personálu. Tak by se dalo pokračovat.
Mnozí tedy uvažují o úplném zastavení náboru civilkářů. Co by to ale znamenalo? Civilkář přijde nemocnici na 6 tisíc eur ročně a normální pracovní síla stojí šestkrát tolik. Odbourání těchto v podstatě levných pracovních sil, jejichž stálý přísun byl zakotven v Ústavě, by tedy vyšel Němce pěkně draho. A to je přesně to, co koalice v Berlíně nechce. Jsou dvě možnosti. Buď se radikálně zhorší péče v pečovatelských domech anebo budou stávající zaměstnanci nuceni pracovat od „západu do západu“. Druhá varianta by velmi dobře odpovídala liberálnímu pojetí FDP o „výkonnostní společnosti“.
Braniborský sociálnědemokratický ministerský předseda Platzeck si zvolil koalici s (post)komunistickou Levicí (Die Linke). Tento model bude jistě ad futurum vzorem pro spolupráci obou stran na spolkové úrovni. V Berlíně už to klape, teď to klapne v Braniborsku, tak proč by to nemělo fungovat v celé SRN? Buď jak buď, v budoucnosti se možná obě strany dokonce spojí. Die Welt z 2. listopadu však dokumentuje způsoby, kterými se pan Platzeck pokoušel ospravedlnit spolupráci obou stran. Nutno podotknout, že Levici vše neprominul. Vymínil si například, že ve vládě nebude nikdo, kdo před znovusjednocením pracoval pro tajnou službu Stasi. To byla například i šéfka braniborské Levice, velmi šarmantní dáma Kerstin Kaiserová. Platzeck ale musel vysvětlit „svým Braniborům“, proč je mu Levice milejší než CDU, s níž by koalici dal také dohromady. Oháněl se jednak tím, že dvacet let po revoluci už nejde komunisty zatracovat, pokud se dlouhodobě a konstruktivně podílejí na budování země. Dále, a tento příměr je velmi hezký, tvrdí, že je třeba si vzít příklad ze šéfa sociálních demokratů po druhé světové válce Kurta Schumachera, který byl 10 let v koncentračním táboře, ale v roce 1951 se vyslovil pro smířlivé zacházení s bývalými příslušníky Waffen-SS. Podle něj to tehdy byla „lidská a občanská nutnost“. Platzeck si to možná neuvědomil, ale tím hodil Levici, respektive komunisty do jednoho pytle s SS a nacisty.