Flexibilní výraz, mobilní forma, variabil... Prostředky k tomu, jak se vyvarovat závazných programových utopií moderny a jak se jich ale také zcela nezříct.
Jednou z charakteristických strategií vizuálního umění posledních let je pojetí uměleckého díla jako výsledku kumulativního budování skladů realit a konceptů. Tato nainstalovaná zauzlení předmětů a jejich konstelací jsou přitom často vnímána jen jako provizorní depozity neustále připravené k rozebrání, přesunu na jiné místo a poskládání v nových souvislostech a korelacích. Jejich uchopení se pak zdá být v podstatě protimluvem. V tomto smyslu je možné vnímat i tvorbu Františka Kowolowského (nar. 1967). I on proplouvá volně žánry, technikami a zobrazovacími strategiemi.
Jak vystavujeme obrazy a vzpomínáme
Výstavou Mirage v Galerii Sokolská 26 autor částečně navazuje na své jiné – nedávné – ostravské vystoupení (Lokální entropie, Galerie Jáma 10). Jeho vystavené obrazy lze vnímat jako pokus o novou definici expresivně podaného abstraktního gesta. Autor však nezůstává věrný pouze této základní tematické rovině. Zároveň s ní prozkoumává další konvenční danosti spjaté s tradičním prezentováním „obrazů“. Zajímá se o klasický instalační úzus a narušuje jeho strukturu. S plátny zachází až asamblážovitým způsobem. Vrství je, kumuluje, shrnuje do „navážek“ opřených o zdi galerie. Prozkoumává i nutný doprovod obrazů – popisky, často manipulativní: vysvětlující a zároveň omezující. František Kowolowski je proměňuje na potemnělé obrazové formáty pojednané volným, těžko čitelným písemným záznamem (Sleep, Spleen) a podepírá je (fixuje) ještě dřevěnými latěmi. Doprovod a doplněk se tu najednou stává součástí samotného díla.
Vedle obrazů a jejich skrumáží doplňuje výstavu dřevěný objekt a několik fotografií. Námětově se vztahují k jedné z architektonických ikon meziválečné avantgardy – Tatlinově Věži III. internacionály (1919–1920). Její hmotové řešení připomněl Kowolowski už na výstavě v Galerii Jáma 10. Zde se k ní vrací v prostorově upravené a zmenšené podobě. V náznaku siluety je pak možné ji vysledovat i na několika „kresbách“ na velkoformátových papírech.
Tematizování klasických avantgardních konceptů jako další „vyprávěcí“ roviny je patrné i na jiných vystavených fotografiích. Na jedné z nich je za pomoci skrumážovitě nainstalovaných dřevěných ploch rozkládajících hlavu dívky do protínajících se faset připomínáno racionálně kubistické zacházení s multiplikovaně organizovanými plochami v prostoru.
Hledání cesty
Mirage znamená francouzsky přelud, fatu morganu. Proměnlivě neuchopitelné je ovšem i Kowolowského účinkování na české výtvarné scéně. Jako by svou vlastní činností a proměnou „identit“ v rámci výtvarného provozu (umělec, kurátor, učitel) ilustroval onu výše zmíněnou tendenci k redefinování nebo neustálému přeskládávání již jednou složených realit či životaběhů. Ne nadarmo ve svém úvodním textu k výstavě mluví (ve shodě s Nicolasem Bourriaudem) o tom, že současný umělec je nomád, a že jednou z jeho neuskutečněných utopií je touha po vyprázdnění.
Kowolowského Mirage tak můžeme číst jako návrh na další alternativu příběhu avantgardního utopismu a univerzalismu v situaci současné atomizace významů. Stejně tak je možné ji vnímat jako obsedantní snahu uniknout zařazení a uzavření v jedné z manipulativně diskursivních uměleckých realit.
Autor je kurátor výstav.
František Kowolowski: Mirage. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava, 8. 1. – 13. 2. 2009.