Jak chudý Džamál k Oscarům přišel

Úspěch Milionáře z chatrče je zaklet ve schopnosti dokonale sloučit tři relativně různorodé prvky – Boyleův efektní dynamický styl, díky němuž celý snímek získává tempo a atraktivitu filmového traileru, emocionální apel na globální soucit vůči lokálnímu utrpení dětí z indických slumů a univerzální sdílnost sentimentální pohádky o věčné lásce. Tyto prvky, které jsou samy o sobě povážlivě diskutabilní, se tu vpíjejí do jediné neodlučitelné slitiny, která zároveň dojímá, baví a k tomu ještě mate zdáním realistického pohledu na současnou Indii.

Běh a tanec

Boyle patří ke hvězdám, které zrodil nebývalý divácký zájem o „nezávislé“ filmy v polovině devadesátých let. Jeho dosud nejslavnější Trainspotting (1996) oslňoval roztříštěným stylem, který místo lineárního příběhu předkládal proud volně asociovaných obrazů, jež provokovaly svou drzou anarchií. Když zájem o originální a zneklidňující snímky opadl, pokoušel se Boyle o průnik do populárních žánrů. Horor 28 dní poté… (2002) či sci-fi Sunshine (2007) mají ambice předvést efektní žánrovou podívanou a přitom se stále vztahovat k typickému tématu režisérových filmů, kterým jsou mocenské mezilidské vztahy založené na majetku a násilí. Milionář z chatrče je první snímek, kde tato symbióza působí přirozeně. Klíč k dosažení harmonie přitom spočívá v promyšleném dávkování mělkosti a povrchnosti.

Děj filmu je prostinký a silně neuvěřitelný. Příběh o mladíkovi z chudinské čtvrti, který vyhraje v soutěži Chcete být milionářem hlavní cenu díky tomu, že všechny položené otázky se nějak vztahují k jeho zážitkům z minulosti, je udržitelný jen zásluhou roztříštěného vyprávění, jež skáče mezi mnoha časovými rovinami, a přímočaře naivní linie hrdinova hledání, nacházení a opětovného ztrácení jeho celoživotní lásky. Zápletka nepůsobí vykonstruovaně, protože snímek neustále odvrací naší pozornost od děje k jednorázovým požitkům. Prostředí indických slumů se mění na nepřehledné bludiště, kde místní děti hrají rychlé, dynamické a smrtelně vážné hry o přežití. Stejně jako v Trainspottingu i tady se hodně utíká a běh, který může být chápán jako úprk, štvanice, ale i honba či závod, je mnohoznačným emblémem filmu. Scény běhu jsou příznačné v tom, že výrazně vystupují ze svých dějových souvislostí a stávají se samostatnými, euforickými videoklipovými pasážemi, doprovázenými chytlavou popovou world music (indický skladatel A. R. Rahman na některých skladbách spolupracoval s vynikající britskou zpěvačkou M.I.A.). Podobně mimoběžně vůči zbytku díla působí i závěrečné taneční číslo v bollywoodském stylu. Ačkoli snímek jako celek nemá s bollywoodskou produkcí mnoho společného, organicky zapadá do celkového pojetí díla jako řady vitálních požitkářských scén, stejně dětsky čistých jako hrdinova nezdolná láska k dívce jeho snů.

Pohádka pro dospělé – Boylywood

Odzbrojující mělkost Milionáře z chatrče je navíc velmi liberální vůči různým interpretacím. Nabízí totiž hned několik základních možností, jak film jako celek uchopovat. Tyto varianty vycházejí ze zmiňované trojice různorodých prvků, z nichž je dílo slito.

Snímek srozumitelně navazuje na předchozí Boyleovu tvorbu, která se vrací nejen ve stylu, jakým je Milionář z chatrče natočen, ale i v motivech společenských vyděděnců a mocenských vztahů mezi postavami. Místo feťáků z Trainspottingu zaujali toulající se sirotci a problematika dominance pomocí násilí je vyjádřena v proměnách vzájemného vztahu obou bratrů. Boylovština to je, ale absolutně sterilizovaná, bezpečná a snadno srozumitelná. Režisér se svým novým filmem definitivně pouští na půdu nenáročné a nekonfliktní zábavy, tzv. britského Boylywoodu.

Důraz je však možné přenést i na způsob, jakým snímek zobrazuje současnou Indii. Někteří zahraniční novináři přirovnávají Milionáře dokonce k Dickensovým románům. „Tady vidíte, jak vypadá skutečná Indie,“ říká ve filmu skupině amerických turistů chlapec právě zmlácený ostrahou před Tádž Mahalem. Perspektiva, z níž snímek zobrazuje negativní rysy indické společnosti, je však ve své podstatě také turistická. Potvrzuje totiž to, co si jakožto západní publikum o Indii už stejně myslíme, a podává nám naše představy ve zjednodušujícím, smířlivém a líbivém podání.

Snad nejadekvátnější chápání Boyleova oscarového triumfu spočívá v náhledu celého snímku skrze jeho pohádkové aspekty. Jako dojímavě dětinský příběh o tom, jak chudý Džamál ke štěstí přišel, je Milionář z chatrče upřímný. Tvrdý život indických sirotků i problematický vztah obou bratrů nám ukazuje jen proto, aby z nich mohl vydolovat poselství o tom, že pravé vědění vedoucí k úspěchu neleží v knihách, ale v tvrdé škole života, a především o tom, že pravá láska překoná veškerá protivenství. Právě díky sociálním motivům se Boyleův film může prohlásit za pohádku pro „dospělé“, tedy pro racionálně uvažující odpovědné lidi bez fantazie, kterým příběhy ze Země Nezemě připadají infantilní a únikové, ale kteří skálopevně věří na Indii jakožto zemi dobrodružství a nebezpečí a na televizní soutěže jako prostor, kde naše celoživotní úsilí bude po zásluze odměněno.

Autor je přispěvatel Houseru a stránek o asijském filmu rejze.cz.