Překladová literatura tvoří nezanedbatelnou část produkce našich nakladatelství a podle některých hlasů určuje literární život mnohem podstatněji než literatura česká. Jak je na tom vydavatelská strategie po roce 1989, proč je reflexe současné světové literatury na tak nízké úrovni a které země jsou nakladateli opomíjeny?
Text o vydavatelských edicích světové prózy se sluší zahájit radostným předznamenáním – na nedostatek kvalitní překladové literatury na českých knihkupeckých pultech si rozhodně nelze stěžovat. Rok 2008 byl podle Českého statistického úřadu opět rekordní, v České republice vyšlo 18 520 knižních titulů, podíl beletrie se pak v přehledu zpracovaném podle dat Národní knihovny ČR uvádí okolo 22 %.
Z těch relevantních více než 4000 knih jistě podstatnou část odkrojí literatura domácí, velký díl připadne i na úžeji chápané čtení „žánrové“. Přesto je však zřejmé – a i jen letmý pohled do libovolné veřejné knihovny či regálů nejbližšího knihkupectví to okamžitě potvrzuje – že vydavatelské subjekty věnující se publikování textů zařaditelných do této těžko uchopitelné kategorie „náročnější literatury“ rok co rok vyprodukují desítky, ba spíš stovky pozoruhodných titulů.
Polistopadová obměna literárních edic
Vydávání světové literatury ve velkoryse koncipovaných edičních řadách má v našem kulturním prostředí dlouholetou tradici, jen málokterý čtenář by neznal například téměř šestisetsvazkovou řadu Světová četba nakladatelství Odeon. Otevření nakladatelského trhu po roce 1989 s sebou přineslo konec zákazů a příliv dříve nedostupné literatury zahraniční (zejména západní) provenience, změnilo se ale mimo jiné i tržní chování čtenářů.
Polistopadové osudy zmiňované řady Světová četba mohou posloužit coby užitečný příklad. Snaha pokračovat ve více než čtyřiceti lety (edice vycházela od roku 1948) ozkoušené tradici malých knížek se střelkou byla s přestávkami patrná po celá devadesátá léta. Po prvním konci edice roku 1992 následovaly dva resuscitační pokusy. Poprvé se o oživení řady Odeon pokoušel v letech 1996–97, podruhé pak mezi roky 2000 a 2001. Ani jeden z pokusů ale neměl delšího trvání. Edice ztratila své výsadní postavení na trhu, tradice byla přerušena a pozapomenuta a novým titulům se v přehršli nabízených knih nedařilo dostatečně zaujmout.
Z předrevolučních edičních řad moderní světové literatury do dnešních dnů nevytrvala snad jediná, u Světové knihovny nakladatelství Odeon a u Moderní světové prózy z Mladé fronty snad lze uvažovat alespoň o určité ideové návaznosti, přihlášení se k tradici. Místo toho se přirozeně objevilo množství nových edičních řad a pokusů, mnoho jich samozřejmě záhy skončilo (např. předsmrtný pokus o edici Světová knihovna vydavatelství Český spisovatel), jiné existují dodnes.
Texty mladé a úspěšné
Podíváme-li se na titulovou skladbu výrazných edičních řad soudobé světové literatury detailněji, není obtížné identifikovat základní společné rysy. Nad zpřístupňováním starších, u nás dosud opomíjených titulů častěji vítězí aktuálnost, zaměření na nejčerstvější literární „senzace“ a úspěchy. Důležitým aspektem je minimálně pro některé české vydavatele či vedoucí edičních řad i sporná, leč v praktickém výběru samozřejmě vypomáhající instituce každoročních literárních cen.
To potvrdí i jen rychlé porovnání s tabulkou vítězů prestižní, jakkoli v posledních letech stále častěji a hlasitěji zpochybňované britské Man Booker Prize. Z jednadvaceti vítězů od roku 1990 – v roce 1992 zvítězily současně tituly dva – v českém překladu chybějí (resp. brzy budou chybět, romány vítězů z let 2007 a 2008, The Gathering Anne Enrightové a The White Tiger Aravinda Adigy, se k vydání právě připravují) pouhé tři knihy. Ve všech třech případech se navíc jedná o tituly odměněné na počátku devadesátých let: stále tak na překlad čeká historický Sacred Hunger Barryho Unswortha, The Ghost Road, poslední díl trilogie Pat Barkerové, zasazené do období
první světové války, a glasgowským dialektem sepsaný román How Late It Was, How Late Skota Jamese Kelmana.
Obdobné trendy lze – jakkoli zřetelně slaběji – pozorovat i u literatur dalších: čeští vydavatelé i čtenáři se naučili ocenění sledovat a vyznamenání Goncourtovou cenou, Pulitzerem, ale třeba i polskou Nike často poslouží jako vítaná pomůcka při výběru titulu ze záplavy nabízené knižním trhem.
Euroatlantická nadvláda
Co do jazykové skladby dominuje samozřejmě edicím současné světové prózy – ostatně jako původu do češtiny překládaných textů obecně – angličtina. Několik edičních řad se specializuje přímo a jen na texty z tohoto jazykového prostředí (edice AAA nakladatelství Argo, řady Albion a Na cestě od Volvox Globatoru), v dalších edicích představují původem anglicky psané knihy nejvýraznější zastoupenou skupinu (např. v odeonské Světové knihovně se podíl překladů z angličtiny přibližuje k 50 procentům).
Relativně četné jsou v soudobých edicích i překlady z francouzštiny, španělštiny či severských jazyků, v posledních letech lze v edičních řadách i mimo ně pozorovat zvyšující se vydavatelský zájem o moderní literaturu německojazyčnou i o texty původem středo- (např. edice Neewit nakladatelství Kniha Zlin) a jihoevropské. Největším evropským dluhem tak nadále zůstává prakticky nulové zastoupení překladů ze současné moderní prózy ruské, běloruské, ukrajinské atd.
Obdobně neveselá je i situace s překlady z literatur asijských. Snad s výjimkou Japonska, bohatě živeného dlouhodobým, aktuálně však ještě zvýšeným zájmem o tuto kulturní oblast i celosvětovým úspěchem Haruki Murakamiho, lze překlady z asijských literatur – zvláště po utlumení činnosti vydavatelství Brody – spočítat na prstech nemnoha rukou. Moderní literatura čínská, korejská či indická se v nabídce prakticky neobjevuje, obdobně jako literatury arabského světa či Afriky. Celkově je dominance literatur euroatlantického prostoru jasně zřetelná, uvádění moderních děl pocházejících z oblastí hraničních či z míst vně tohoto regionu je nejčastěji závislé na nadšeneckých projektech jednotlivců a malých vydavatelů.
Vodítka pro čtenáře
Orientace v nových titulech překladové prózy může být pro čtenáře dosti obtížná. Tiskoviny jako Knižní novinky, vydávané Svazem českých knihkupců a nakladatelů, posloužit coby funkční a přínosný orientační zdroj při výběru fakticky nemohou, protože se reálně omezují jen na přetiskování vydavatelských anotací a především četné inzerce.
Denní tisk se literatuře, natožpak té překladové, věnuje spíše akcidentálně než systematicky, situace ve společenských časopisech je jen o málo příznivější. Samostatný časopis, který by svědomitě a kriticky reagoval na aktuální literární dění po vzoru slavné Světové literatury, v českém prostředí chybí – akademický Svět literatury je pro běžného čtenáře příliš odborný, časopis Plav s podtitulem Měsíčník pro světovou literaturu zase možná až příliš jednostranně cílí na publikum z řad překladatelů. Cennou práci odvádí internetový server www.iliteratura.cz, jako pouze elektronický zdroj ale skutečně širokého přijetí dosáhnout zatím asi ani nemůže.
V takové situaci mohou kvalitně připravované edice a publikační řady nabídnout a snad i nabízejí určitou záruku, garanci nejen kvality představovaného literárního textu, ale – jak platí v šťastné většině případů – i kvalitní překladatelské a redakční práce.
Autor je bohemista.