V koloběhu Strážců a Watchmenů

Alan Moore stvořil epos, jenž kombinuje dobovou reflexi s žánrem superhrdinských příběhů, přičemž se komplexně zamýšlí nad povahou hrdinství, relativitou práva a spravedlnosti, konceptem maskovaných hrdinů i superhrdinů a podstatou moderní společnosti či lidského rodu. Tato témata skládá do propracovaného vyprávění, které maximálně vytěžuje potenciál komiksu, především co se týče vrstvení a proplétání dějových linií na prostoru jedné kapitoly, stránky, ale i jediného panelu. Mooreovi Strážci se tak stali jedním z pádných argumentů pro autonomnost komiksu coby média.

Nedávno celosvětově uvedený film Strážci – Watchmen, režírovaný Zackem Snyderem, vyvolává celé spektrum reakcí, od pobouření či odmítání až po obdiv i nadšení, a to jak od čtenářů předlohy, tak od diváků s ní neseznámených. „Zasvěcení“ se pak předhánějí v titěrných rozborech a hodnoceních toho, co bylo změněno či vynecháno. Tyto početné debaty se však především vyznačují nepochopením slova adaptace. Snyderovi Strážci si díky masivní propagační kampani, která byla cílena na fanoušky originálu, vybudovali auru doslovné kopie Mooreova díla. Jenže to je (stejně jako dříve u ságy Pán prstenů Petera Jacksona) pouze grandiózní tah, jehož úkolem je zakrýt přechod mezi médii. Markantní rozdíly ve vyprávění, jež vyvstávají již při zběžném porovnání filmu s komiksem, neznamenají zpronevěření se předloze, nýbrž věrnost filmovému médiu.

Součástky ve správném pořadí

Dva dny před premiérou Snyderova filmu vyšla takřka bez povšimnutí jiná „filmová“ adaptace Strážců. Watchmen: The Complete Motion Comic je hybridní forma komiksu a filmu, jakýsi „audio-visual-book“, kde byly panely původního díla rozpohybovány flashovou animací a veškerý text čte jedna osoba. Ve světle pouhého dodání pohybu a zvuku (hlas, hudba a efekty) do původního komiksu se ukazuje propracovanost Snyderova filmového překladu. Je však potřeba vzít v úvahu, že filmaři měli k dispozici formát hraného filmu, který musí splňovat stopáž pro uvedení v široké distribuci (přeanimovaní Strážci mají stopáž 325 minut) a je podřízen ekonomickým podmínkám.

Snyderův tým prokázal, že rozumí filmovému médiu a uvědomuje si možnosti filmu v novém miléniu. Jeho Strážci pak podobně intenzivně a maximálně využívají média, jako to činil Moore s komiksem. Na rozdíl od slepých uliček typu Sin City a Spirit filmoví Strážci nedávají otrocké paralely ke komiksovým prostředkům, ale ani nepřicházejí s ničím invenčním. Předlohu tedy pro své médium funkčně přizpůsobují. Vyprávění je vrstveno podle současných norem a formální zpracování je ve všech ohledech (herci, kamera, výprava, střih, efekty, stylizace) dokonalé. Přitom snímek neeliminuje výpověď a klíčová témata předlohy ani nezplošťuje charaktery. Lze namítnout, že mnohé aspekty postav, příběhu a světa jsou pouze naznačeny a divák neznalý předlohy je přehlédne, ale v dnešní době přece blockbustery nejsou určené pro jedno zhlédnutí, naopak se počítá s opakovanou konzumací.

Lidé od hraček chtějí nové postavy

Snyderův koncept plně využívá současného pojetí filmu coby média spjatého s distribučním systémem a určitým způsobem diváctví. Film již není jen 35mm pás v kině, ale také DVD, potažmo Blu-ray vydání v různých edicích a nabízí možnost vázat na dílo přidružené produkty. Proto již dlouho před premiérou Strážců v kinech bylo ohlášeno, kdy vyjde výrazně prodloužený režisérský sestřih na nosičích pro domácí užití. Navíc koncem března na stejném formátu vyšly Příběhy černé lodě a Pod kápí (jako Watchmen: Tales of the Black Freighter & Under the Hood), tedy dvě vedlejší vyprávění z komiksových Strážců.

Filmoví Strážci tedy představují vyvrcholení tendencí v současném filmovém průmyslu. Za posledních dvacet let se vlivem nových distribučních kanálů pro filmy i jejich propagaci proměnilo složení těch, jimž jsou určeny. Tradiční kategorie věku a pohlaví dnes doplnily skupiny definované vkusem – především festivaloví diváci a fanoušci. Stejně jako první z nich ustanovila žánr festivalových filmů, druhá zase ovlivňuje podobu současných blockbusterů. Právě proto byly áčkové akční filmy v novém tisíciletí nahrazeny spektákly s kořeny v popkultuře (komiksy, hračky, videohry, televizní seriály a nostalgické kulty). Snyderovi Strážci pak jsou komerční film, jak má být. Má svou jasně danou cílovou skupinu, kterou si kampaní obmotal kolem prstu (všechny její klíčové fáze byly vázané na cony, tedy velká setkání fanoušků komiksu, sci-fi, fantasy ad.). Současně filmoví Strážci vědí, že divákům musí dát to, co je od nich požadováno – nesmějí se zpronevěřit předloze, potřebují lákavý vizuál a předně musí stimulovat posedlost fanoušků, milujících merchandising a trávících čas nekončícími přestřelkami egocentrických názorů na diskusních fórech a blozích.

Snyder a jeho tým uspěli naprosto na všech frontách. V oblasti přímých adaptací komiksů, které si vypůjčují konkrétní příběh, a ne jen postavy, se jedná o výjimečně kvalitní počin. Spokojeni mohou být také staromilští elitáři v čele s Alanem Moorem. Předloha totiž nebyla pohaněna a film k ní přivádí řady nových čtenářů.

Autor je šéfredaktor portálu o asijském filmu rejze.cz.