České vydání dalšího textu Georgese Pereka je událostí, ať už jeho grafická podoba dopadla jakkoli. Autor, známý především svým románem Život návod k použití, nabízí návod, tentokrát k postupu při žádosti o zvýšení platu, doplněný organizačním schématem převzatým z Informačního věstníku.
Dílo francouzského spisovatele Georgese Pereka (1936–1982) je v u nás zastoupeno velice nesoustavně. Nyní mu vyšel útlý svazek nazvaný Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu (L’art et la manière d’aborder son chef de service pour lui demander une augmentation, 2008) a předem je nutno konstatovat, že připojení některých dalších textů a vytvoření jakéhokoli souboru by jistě nebylo na škodu.
Pochopitelně, že vydání nové Perekovy knihy je chvályhodný čin, zvláště pak ve výborném překladu Kateřiny Vinšové, ale na druhé straně graficky (viz pro mě naprosto nepochopitelné ilustrace a obálka) se věc příliš nepodařila. Celý problém je dobře ilustrován faktem, že kniha se v některých obchodech ocitla mezi manažerskými příručkami. Text je případně doplněn „organizačním schématem“, o němž se zmíním později. Vzhledem k tomu, že není připojen žádný komentář, pokusíme se o něj zde s tím, že k získání biografických a bibliografických údajů může čtenář využít internetu.
Protože zjednodušovat je vždy dobré
Někomu by se mohlo zdát, že Perec v této knize vypočítává všechny možnosti, které mohou nastat při zaměstnancově pokusu o žádost o zvýšení platu u šéfa oddělení. Tak tomu ale při pečlivějším pohledu není, a i když věc trochu zjednodušíme, protože „zjednodušovat je vždy dobré“, přijdeme na mnohem víc než toto konstatování. Uzly textu si autor vybírá tak, aby mohly vytvořit stromovou (dichotomickou) strukturu, která pohání celý proces psaní vpřed, a tím, že je převedena do kruhu (kruhu z kruhů, jelikož při nezdaru odkazuje k počátečnímu nebo některému z předchozích uzlů), je psaní principiálně neukončitelné. Celý text tvoří jedna „věta“ zcela bez interpunkčních znamének. Věta to tak docela není, jelikož její počátek a konec nejsou tak úplně koncem a počátkem. Začátek je zde prostě stanoven v libovolné repetici procesu snahy o žádost o zvýšení platu, kterou je rozhodnutí jít za šéfem oddělení. Uzly – jako mít nebo nemít spalničky, zkažená nebo nezkažená vejce – jsou běžně situacemi spíše nahodilými v množině mnoha a mnoha dalších situací, které mohou v životě nastat.
Ale protože zjednodušovat je vždy dobré, Perec (stejně jako jakýkoli systém) provádí selekci a z nahodilých situací vytváří situace nutné pro další postup nezbytný k organizaci a následnému dosažení kýženého cíle. K čemu je tento postup dobrý? Máme v zásadě dvě možnosti: jednak provádí kritiku funkcionalizované moderní společnosti, a jednak ukazuje, co lze takovým zjednodušením získat – přiložené schéma a text knihy by měly vypovídat totéž, ale nedělají to, a tím se dozvídáme něco o příběhu, vyprávění a literatuře.
Protože zjednodušovat je vždy dobré
Oddělení je přilehlé k dalším, a ta „ve svém úhrnu tvoří celek nebo část organizace, jež vás zaměstnává“. Oddělení jsou základní stavební buňky dané řady, která je buď konečná nebo nekonečná, otázkou je jen, zda je daná řada celkem nebo částí příslušné organizace. Horizontální prostupování odděleními je neproblematické, jejich obcházením se dá krátit čas mezi pokusy o vstup do šéfovy kanceláře. Zde je ovšem zádrhel, který právě zajišťuje nekonečnost psaní a zároveň neustálý odklad žádosti o zvýšení platu. Dva uzly totiž nenabízejí možnost ANO, nýbrž pouze NE. Nemůžete být pochválen, neboť to by vedlo k možnosti žádosti a dosažení cíle, a nemůžete si „trvat na svém“, což by mělo stejný efekt. Subordinace je definitivní a neměnná, komunikace ve vertikálním smyslu mezi oddělením a nadoddělením (či šéfem, který fakticky spadá do vyššího oddělení) je nemožná. Šéf pochopitelně provádí stejný postup o patro výš. Zmínit zde Kafku bude znít jako klišé, ale nezmínit ho by bylo asi ještě horší.
Protože zjednodušovat je vždy dobré
Z prvního pohledu rozdíl mezi schématem a příběhem v tomto případě spočívá v časovosti. Čas schématu je pouze libovolně opakovatelný interval mezi nějakými dvěma body. Čas aktéra, který používá schéma, je kontinuální, ale konečný, uplývá, zatímco situace se opakují bez možnosti přerušení nebo úspěšného vyřešení. Podnik či organizace je strojem, jehož produktem je čas zaměstnance, životní čas moderního člověka. Kdyby nic jiného, podnik vyrábí systém organizace času, toho času, který se obyčejně předkládá jako činorodý, smysluplný ve svém cílevědomém snažení. Jedinec indoktrinovaný snahou o žádost o zvýšení platu je proháněn systémem a nucen k opakování stále téhož pohybu, který lze ukončit jen excesem (smrt, odchod ze zaměstnání; anebo lze přestat psát, jako v případě knihy).
Z druhého pohledu spočívá rozdíl v tom, co má psaný text navíc. Krom kopírování schématu jsou tu totiž drobné variace, řekněme, nepovinných prvků. Organizace jednou zaměstnává, jindy vykořisťuje, může být „celým vaším obzorem“ atp. A dokonce samotné kopírování schématu je něčím víc. Tak jako schéma z nahodilých (pouze možných) událostí tvoří nutné součásti systému, tak i vyprávění, byť sporé a vedené v hypotetické rovině, dané schéma transformuje do nutného opakování cest schématem v psaní. Schéma je převedeno do lineární podoby a uzly vizualizované pouze jednou jsou rytmicky opakovány při každém průchodu, kupí se a propojení bobtnají (pochopitelně ve snaze o zjednodušení), čímž jsme se ocitli zpět u problému času (tentokrát času četby). Humor variací a různých rozvedení pak způsobuje rozklad zdánlivě úplného systému, jelikož když šéf řekne, že tři jeho dcery nemají spalničky, nemusí to nutně platit o dceři čtvrté.
Protože zjednodušovat je vždy dobré
Co z toho všeho máme? Poučení o tom, že každý systém má slepá místa, ať už jde o systém teoretický či organizační schéma jakéhokoli postupu, anebo nakonec o samotnou literaturu. Na základě experimentálního přístupu Dílny potenciální literatury (Oulipo) se dozvíme, co všechno může literatura být a jaký potenciál tato potencialita má. Perec nám tím vším (krom jiného) ukazuje, že problémy jsou od toho, aby byly předváděny. Zjednodušovat je dobré vždy v případě, že nám toto zjednodušení může něco ukázat. Jeho zpětná projekce do života a produkování sociálního a ekonomického života skrze organizační schémata je sice fakt, avšak vědomí systémových omezení je intelektuální nezbytnost (navíc když je to legrace). Hříčky jsou totiž životnější, než byste možná řekli. Pokud se nyní cítíte být odhodláni k četbě, otevřete knihu; pokud ne, vraťte se na začátek tohoto textu.
Autor studuje komparatistiku na FF UK.
Georges Perec: Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu. Přeložila Kateřina Vinšová. Mladá fronta, Praha 2010, 88 stran.