Helena Henschenová

Uppsala 7. března 1932

Student práv Christian Fredrik Viktor Albert von Sydow, 23 let, narozen 4. 6. 1908, výška přibližně 178 cm, úzký, protáhlý a poněkud odulý obličej, světlé vlasy s pěšinkou napravo, šedomodré oči, poměrně velký, zahnutý nos s šikmou jizvou, nenápadná ústa a brada, menší, ale hluboká jizva na pravé straně spodní čelisti, na sobě má pravděpodobně černé sako, pruhované kalhoty, bílý límec, černou vázanku, světle šedý svrchník a černý tuhý klobouk.

Sofie von Sydowová, 23 let, narozena 6. 3. 1909, výška přibližně 175 cm, štíhlá, popelavě šedé vlasy, velmi elegantní, na sobě má tmavé šaty, dlouhý tmavý plášť s perziánovým límcem a rukávy, černý klobouček a černé polobotky.

Vyhlašujeme pátrání a žádáme, aby byli zadrženi pro podezření z vraždy.

Policejní ředitelství Stockholm

Policie v Uppsale se o vyhlášeném pátrání dozvěděla v pondělí 7. března 1932 v deset hodin večer, několik hodin poté, co v bytě ve stockholmské ulici Norr Mälarstrand byli nalezeni tři zavraždění lidé: okresní soudce Hjalmar von Sydow a jeho dvě služky. Podezření okamžitě padlo na jeho syna Fredrika von Sydowa.

Fredrik a jeho žena Sofie přijeli týž večer, za pět minut tři čtvrtě na osm, taxíkem do Uppsaly – nechali si zastavit před Městským hotelem. Taxikář Erik Oskar Waldemar Nordkvist se jich zeptal, jestli pro ně má zase přijet a odvézt je zpátky, ale oni mu odpověděli, že v Uppsale bydlí. Když se pak následující den v novinách dočetl o spáchaných vraždách a uviděl v nich otištěnou fotografii manželské dvojice, byl si jistý, že vezl právě Fredrika von Sydowa a jeho ženu. Všiml si, že paní von Sydowová ve skutečnosti vypadala mnohem líp než na snímku v novinách.

V Městském hotelu se manželé zeptali, jeli nějaký volný pokoj, avšak všechny pokoje byly už rezervované. Je známo, že těsně před osmou hodinou oba opustili hotel a vydali se do restaurace Cech na náměstí Fyristorg. Šatnář Ernst Gustaf Norman von Sydowovy poznal a zapamatoval si dobu jejich příchodu.

Byli na útěku od jedné smrti k druhé. Chtěli jenom odklad, ještě chvilku života. Dřív než u Cechu o půlnoci zavřeli, jejich cesta skončila.

V pondělí 7. tohoto měsíce v době mezi 22.25 a 22.30 byla paní Sofie von Sydowová usmrcena kulkou do hlavy, kterou na ni z revolveru vypálil její muž, student práv Christian Fredrik Viktor Albert von Sydow. Manželé von Sydowovi se v té době zdržovali ve vestibulu v mezaninu hotelu Cech v našem městě. Ihned poté Christian von Sydow spáchal na témže místě sebevraždu, když se z téhož revolveru sám střelil do hlavy.

Uppsalská policie

Kriminální oddělení

Policie výslechem svědků zmapovala poslední hodiny Sofiina a Fredrikova života. Událost vzbudila značný rozruch – nejenom skutečnost, že Fredrik smrtící kulky vystřelil v blízkosti restaurace, ale také provokativní rekvizity: šampaňské, ústřice, růže a skladba, kterou údajně na jejich přání zahrála kapela. Byl to odchod jako na divadelní scéně. Není jasné, co z toho je pravda, celá událost byla opředena zvěstmi a báchorkami a stala se oblíbeným konverzačním námětem nejenom v Uppsale, ale v celé zemi.

Nikdo nedokázal vysvětlit, proč Fredrik von Sydow svého otce a dvě rodinné služky připravil o život. Nikdo nic nevěděl a z vyšetřování zločinu nevyplývá žádný motiv. Není známo, co se Fredrikovi honilo hlavou a co v něm onoho pondělního odpoledne vyvolalo takový výbuch násilí. Od té doby uplynulo sedmdesát let a dnes je jeho čin stejně záhadný jako tehdy. Mezi přeživšími rodinnými příslušníky se o této události nesmí mluvit. Je tajná a je zakázáno se jí jakkoli dotýkat. Neexistuje a nikdy se nestala. Možná právě proto je její existence tak hmatatelná.

 *

Byli velmi mladí, bylo jim teprve třiadvacet let. Den před vraždami slavili spolu s několika přáteli na ostrůvku Skarpö ve stockholmských šérách Sofiiny narozeniny a Sofie se přiznala, že poprvé v životě myje nádobí. Měla ruce hlaďoučké jako malé dítě a Fredrik dosud jen ochmýřenou bradu.

V březnu 1932 se noviny černaly tučnými titulky, téměř jako by byla válka. Zmíněné vraždy obsazovaly první strany všech švédských novin v týdnu do 13. března, kdy zemí otřásl další skandál, totiž zpráva, že se v Paříži zastřelil finančník Ivan Kreuger. Obě události spolu nijak nesouvisely, až na to, že se odehrály ve stejné době. Rozsypané svazky novin už dávno nahradily mikrofilmy, ale i ty patří v časopiseckém archivu Královské knihovny k těm nejohmatanějším a nejpotrhanějším.

Vraždy Hjalmara von Sydowa a obou služek, kuchařky Karoliny Herouové a hospodyně Erby Hamnové, obsahovaly všechny ingredience, které patří k opravdu velkému skandálu: známé osoby, náhlá smrt a hrůzné podrobnosti. Dál fascinují a čas od času se objeví v novinách jako jedny z těch, které ve Švédsku vzbudily největší pozornost. Na přelomu tisíciletí byly uváděny jako jeden z největších společenských skandálů v uplynulých tisíci letech, v roce 2001 byly zahrnuty mezi zločiny, které postihly Stockholm od čtrnáctého století: takzvané käpplinské vraždy roku 1389, které uvrhly Stockholm do německých rukou, vražda krále Gustava III. na maškarním plese v Opeře roku 1792, vražda ministerského předsedy Olofa Palmeho v roce 1986… a vraždy v rodině Sydowových. Zločin posloužil jako námět divadelní hry a televizního filmu a je mu věnovaná samostatná vitrína v Policejním muzeu, jeho vylíčení je na internetu.

Fredrikův otec, okresní soudce Hjalmar von Sydow, zastával na přelomu devatenáctého a dvacátého století funkci stockholmského policejního ředitele, byl poslancem horní komory parlamentu, ale především šéfem Svazu švédských zaměstnavatelů – od jeho založení roku 1907 až do své smrti. Byl ústřední postavou švédské hospodářské politiky v první čtvrtině dvacátého století a veřejně známým se stal hlavně jako neústupný generál zaměstnavatelů v největším švédském konfliktu na pracovním trhu, ve velké stávce roku 1909.

Sydowovské vraždy byly spáchány v rodině, která na pohled měla všechno. Bydlela na mondénní ulici Norr Mälarstrand v osmipokojovém bytě s vyhlídkou na jezero Mälaren. Sydowova manželka byla dlouho nemocná a zemřela několik let před zločinem, ale o domácnost se pak s pomocí kuchařky a hospodyně starala věrná služebná. Sydowovi měli čtyři děti – nejdřív se jim narodila dvě děvčata, potom Fredrik a nakonec ještě jedna holčička. Všechny čtyři byly považovány za nadané, v neposlední řadě Fredrik, který maturoval s vyznamenáním. Léto rodina trávila ve Velamsundu, ležícím přijatelně daleko od města. Letní hnízdo – tak se nazýval jejich dům – patřilo k nejpompéznějším velkoobchodnickým vilám v šérách. Zahrada byla pojatá jako anglický park – s umělou jeskyní, lavičkami, drobnými zahradními skulpturami a rozhlednou s dalekohledem. Zahradník hrabal, stříhal a udržoval, a do domu se nosily náruče květin, které se aranžovaly do krásných váz. V kočárovně stál kočár a v budově stáje bydlel kočí, připravený dojet pro hosty, kteří nedorazili parníkem.

Tady se slavily rodinné události – na oslavy narozenin, svateb nebo křtin, odehrávající se mezi květinovými urnami ve stinné zeleni, byli zváni příbuzní a prominentní hosté. Nejmladší dcerka byla oslavována, jako kdyby nebyla jenom princeznou starého soudce, ale všech švédských podnikatelů. Soudce a jeho žena se pohybovali v nejvyšších švédských hospodářských a politických kruzích.

Na břehu kousek od Sydowových stála jiná vila, ne tak velkolepá, ale přesto impozantní – s růžovými štěrkovými chodníčky, tenisovým hřištěm a zvláštním přístavkem pro služebnictvo. Tady léto trávila Sofiina rodina, pokud zrovna nepobývala v Sandhamnu na samém kraji šér. Otec rodiny se spolu se svými čtyřmi dětmi zúčastňoval závodů plachetnic a během těchto regat se tam vždycky celá rodina přestěhovala. Po skončení plachtařské sezony se všichni vrátili do Velamsundu nebo do dvanáctipokojového bytu ve stockholmské Pobřežní ulici.

Děti obou rodin se stýkaly a hrály si spolu. Bony je obskakovaly, soukromí šoféři je vozili sem a tam a námořníci se starali o výstroj lodi. Obě rodiny se opevnily za svým bohatstvím a nezasvěcencům nikdy neodhalily to, co se skrývalo uvnitř.

Fredrik a Sofie byli tedy sousedé a poznali se už jako mladí. Jejich otcové byli oba úspěšné a vysoko situované osobnosti – Fredrikův působil ve Svazu švédských zaměstnavatelů, zatímco Sofiin ze své námořní pojišťovny Hansa vybudoval to, z čeho se později stala dnešní TryggHansa. Oba řídili rodinu stejným mocenským jazykem, jaký uplatňovali ve svých šéfovských křeslech. V tehdejší patriarchální struktuře muž odpovídal za veškeré závazky mimo rodinu, zatímco žena měla za úkol spravovat svůj revír: děti a domácnost se služebnictvem. Ale to ani Fredrikova, ani Sofiina matka nezvládaly. Fredrikova matka trávila dlouhá období v sanatoriích a Sofiina matka odešla z domova, když dceři bylo dvanáct let. Otcové se málokdy vyskytovali doma a jejich pokusy řídit domácnost a děti na dálku byly bezpochyby předem odsouzené k neúspěchu. V každém případě nemohli dětem nahradit absenci matek, a když se z dětí stali náctiletí, začalo se to projevovat čím dál zjevněji. Fredrik a Sofie dělali to, co by pravděpodobně dělali mnozí jiní chlapci a děvčata, kdyby měli takovou možnost. Když skončila letní sezona, vypravovali se do prázdných vil, vypíjeli tam zásoby alkoholu a pořádali mejdany bez rodičů. V době, kdy alkohol byl na příděl, byly víno a lihoviny žádané a těžko dostupné, ale Fredrikův i Sofiin otec dostávali zvláštní příděly. O divokých večírcích ve Velamsundu kolovaly různé pověsti, ale k sluchu obou patriarchů se určitě nedonesly. Kdo by se jim odvážil vyprávět něco takového? Sluhové a služky sotva, protože by se to obrátilo proti nim samým – nesli přece za děti odpovědnost. Ani sousedé, což v zimním období byli trvale usazení rybáři a zemědělci. Jim byl život ve velkých velkoobchodnických vilách tak vzdálený, jako kdyby se týkal jiné planety.

Otcovražda zaujímá v literatuře a mýtech zvláštní postavení. Otcovražda, matkovražda, bratrovražda… to je Hamlet, Macbeth, bratři Karamazovovi a Orestés, štvaný hořícími pochodněmi z jedné země do druhé. Je to Oidipus, který si sám vypíchne oči, když vyjde najevo, že zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou. Oidipus porušil dvě tabu: incest a otcovraždu. Skutečnost, že je bez viny, jeho skutek nijak nebagatelizuje, naopak: čin plodí pomstu, která ho zničí.

Ze švédského originálu I skuggan av ett brott (Brombergs 2004) přeložil Zbyněk Černík.

Seriál je připravován ve spolupráci s Českou kanceláří programu EU Culture a Zastoupením Evropské komise v ČR. O Ceně Evropské unie za literaturu se dozvíte více na www.europrizeliterature.eu.