Slovesnou stránku hry Julia Zeyera Radúz a Mahulena, její zvukové kvality, podrobil „scénologické“ analýze Jaroslav Vostrý ve studii v revui Disk č. 33 (září 2010). – Jeho text tematicky doplňuje přetisk studie Jindřicha Honzla z roku 1936 Slovo na jevišti a ve filmu (z jeho knihy Sláva a bída divadel) a dvě původní práce: Václava Syrového O „fotografování“ zvuku a názorech kolem a Jaromíra Kazdy Příspěvek k hlasové práci herce Eduarda Vojana (1853–1920).
Životopisný portrét lékaře Františka Hamzy (1868–1930), autora dodnes čteného románu Šimon kouzelník (1920), podala v Chrudimských vlastivědných listech č. 3/2010, v roce osmdesátého výročí spisovatelova úmrtí, Jana Bartůňková.
Sté výročí narození Františka Hrubína, „básníka, který nám zrýmoval dětství“, připomněl v Hospodářských novinách 16. 9. 2010 Petr A. Bílek.
V jubilejním 100. fejetonu Trilobit v sobotní Mladé frontě Dnes 25. 9. 2010 se Pavel Kohout zamýšlel nad Milanem Kunderou, „velikánem generace, která načas sešla ze 100py demokracie“.
K recenzi s ukázkami z románu polského autora Juliana Stryjkowského Hostinec, kterou do Světové literatury č. 5/1967 napsal Sergej Machonin, se v České literatuře č. 4/2010 vrátil Petr Poslední.
Znamenitou televizní inscenaci politické hry Jiřího Šotoly Waterloo (1967), kterou reprízovala Česká televize o volebním víkendu, vyzdvihli ve své době například Milan Schulz (v Literárních novinách č. 25/1967) a Jiří Pittermann (ve Filmových a televizních novinách č. 1/1967). Zajímavé je, že knižně je Šotolova hra dostupná jen ve slovenském překladu (ve sborníku Televízne hry, Tatran, Bratislava 1967).
Výbor z básnického díla Egona Bondyho Ve všední den i v neděli (ed. Martin Machovec, DharmaGaia 2009) recenzoval v Tvaru č. 15/2010 Radek Fridrich.
„To už raději ten kýč,“ poznamenal na adresu „fyzického básnění“ Petra Váši z Brna Radim Vašinka v úvaze Dá se poezie přednášet tak, aby to pro posluchače nebyla otrava či nuda? (Divadelní noviny č. 16/2010).
Vydatnými citacemi z knihy-rozhovoru Ozvuky času… (Akropolis 2007) zavzpomínala Iva Kotrlá v Akordu č. 10 (červen 2010) na Vladimíra Justla.