Hlava a kvádr. Pivovarovův cyklus Oni říká s odvrácenou hlavou nasáklou smíchem, že žádné oni, ale my. Obrazy ruského konceptualisty jsou zdánlivě prosté násilných scén, nikdy se neodehrávají v prvním plánu a názvy cyklů Melancholici, Poustevníci nebo Jedlíci citrónů nezastírají ztišenou expresi, jen ukazují směrem, kde se blýská na humor. Stylizované divadelní sekvence jsou lapidární, ale přitom plné příběhů, které se dají snadno sestavit ze sexuálně výbušných scén, stejně jako z mrazivého bezčasí, zajímavý je oddíl kabaretní geometrie eidetických postav.
Internet nabízí možnost prezentovat se nepředstavitelně většímu množství hudebních exhibantů a úchylných pseudoumělců než doba před e-shopem, ale přímá úměra neplatí. Doba si žádá mrtvé činy a ekonomika se už dávno rovná racionálnímu uvažování. Při procházení tuzemskou scénou jsem narazil na experimentální projekt Pláč hoven, který se nazývá alternativou a který bych nazval okultismem, pokud vám anální fáze připadá jako čarodějný výtvor. Problém všech skupin, které pracují s expresí už ve svém názvu, je jasně daný, ale zároveň umožňuje deklarovat nekompromisnost a vyhodit z místnosti všechny, kteří mají jen přestávku na oběd. Situace se umocní, jakmile uvidíte Poslední hnisavý výtok z pochvy – není ani šokující, ani násilný, dokonce disponuje mimořádně dobrým filmovým řemeslem, jakkoliv jde jen o „trailer“.
Na webu pracují i s anglickým názvem Cry of Shits, ale v našich nadmořských výškách používají zásadně český ekvivalent. Dvojice Noneto a Hovnohlav se dala dohromady přes webové fórum, ve kterém byla původně velká skupina nadšenců, ale jen oni dva to mysleli vážně. Tito virtuální běguni se hudebně pohybují na poli elektronického experimentu a živé improvizace, do svých vystoupení implantují své známé i vzorky řadového obyvatelstva. Pracují přes internet a jednou za čas se scházejí ke společnému výstupu. Po desce The Last Colporea z letošní zimy je tu EP Uvnitř chčiju, které očekávatelně zachází s další porcí excesivních názvů, i když se drží zpátky, což je dáno možná jen tím, že aktuální nahrávka obsahuje „pouze“ čtyři skladby.
Nechci hledat posuny mezi infantilním Zrozením Megahovna a Exkurzí do obřízky, to je past. Jakkoliv ale bojujete s předsudky, osmiminutový song Galerie řitních stěrů je více než zdařilou kombinací filmové hudby, trip-hopu a dark ambientu, samply i živé nástroje se tu náladotvorně přelévají a celkové vyznění i použité skladební prvky vůbec neodpovídají názvu. Tím nechci říct, že kdyby umělci byli soudní, mohli by prorazit. Není kam a název kapely i skladby jsou regulérní součástí díla. Stejně jako koncerty, které se proti místy „uměřené“ studiové produkci proměňují v živelnější tvar: důraz na masky (kosmický vyděděnec nebo pokálený Superman), křepce překonávaná hluková improvizace a deklamace někde mezi rapem a lobotomickým písničkářstvím. Největší „zpěvákova“ síla a bezprostřednost (tedy kromě toho, že byl nucen si v časovém presu jako imitací kejdy polít hlavu žhavou čokoládou) tkvěla v mimořádném vrstvení koprolálních veršů, aniž by se stal trapným nebo jen baumaxově legračním.
V poslední době není nouze o humorně vulgární tendence české alternativy – narážím na formaci Piča z hoven. Výtvarně experimentální skupina je ve výloze olomouckého klubu Vertigo přirovnávána k undergroundové klasice Máma Bubo a konotace hrají všemi směry. Ale jestli je Piča z hoven jen odvrácenou stranou mince, na jejíž panenské straně klečí Mateřídouška, Kazety, ostravská jednotka Vole Love Production nebo i Table, pak Pláč hoven uvízl v hlubších propastech hudebního vesmíru. Nechci malovat zřetelný obrázek podivného mixu mezi starou alternativou (Ještě jsme se nedohodli) a třeba Head in Body, ale i takové kontury jsou možné. Piča z hoven zcela případně zpívá: „Nestrkej hlavu do igelitky.“ Ale co když právě tam je úsvit umění? Je to příliš násilné? Možná, ale po křeči ani památky. Útlum, bolest a groteska, křeč zpívá o unaveném svalu, tady jsou archeologické zbytky antické komedie.
Hlava a kvádr? Stále a pořád: cloaca maxima. Umění jako duchovně-kanalizační fenomén.
Autor je literární motokrosař.