Tento způsob léta se mi nezdá. „Protože nejhorší, ty vole, je, že svět chce z člověka udělat šedou děvku, co salutuje v zástupu, chodce přecházejícího přes silnici. Pasažéra, ty vole, tramvaje, kterej povlává na tyči s takovymhle obličejem, jo. Bez jakejchkoli výběžků. Bez jakýkoli tváře. Takovýho jako ty. Člověka-uzeninu. Já taková nechci bejt.“ (Dorota Masłowská: Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky.) Krásná písnička, a mluvit v tomhle kontextu o rapu je skoro vulgární. Sice mám takové podezření, že ta paní, co vyšilující Polku překládá, si tam vkládá něco ze svých pletacích jehlic, ale to mi vadí pramálo, dělal bych to taky.
*
M.I.A. je fascinovaná Madonnou, psali. Holka ze Šrí Lanky žije ve zlatém paláci a zpívá o globálním marasmu, o tom, jak korporátní peníze ovládají naše životy, o bídě třetího světa, a na pochvě hlasivek má vytetované AND JUSTICE FOR ALL (nebo tak něco). Tohle jsem zhruba věděl, ale pak jsem stál pod pódiem, kam naběhla její útočná skvadra femin. Okouzlující neříká totéž co slovenské „očarujúce“. Poslední deska kombinuje world pop a exotickou diskotéku, i když jsou tam skladby, které překvapují zvukovou nekompromisností, dubstep/industriální bordel jako mejkap? Nejagresivnější momenty Steppin Up roztáhnuté na celou hodinu, k tomu jevištní šou mixující politickou tribunu a zapadlý strip bar, vyhoněný maglajz pohlaví a křiklavého gender fucku, pimprlová hra, kde první loutka je tanečník a poslední nadržený novinář-fotograf. Rozšklebený tribal řezaný ravem, syrová mlátička bpm, stehna o zadek. Neutuchající tempo, žádná balada, žádný cumel z hollywoodské chatrče. Hodně kultivovaných hudebních fanoušků mělo pocit, že to nemá s muzikou nic společného nebo že nerozumějí „konceptu“. Rozumíte cizojazyčnému pornu? Dokonalá partnerka, prvotřídní lež. Tygřice za osvobození tamilského biče, válka rovná se public relations. Je hrozně jednoduché vložit jí do úst část jejího textu „All I wanna do is/ And take your money“. Je to tak jednoduché, že ani nevím, proč bych měl dělat něco složitějšího. No a co? Nejhlasitější cigoška na světě, respekt.
*
„My odds are stacked/ I go back to black.“ Ó, ano. Se šancemi je to vždycky na levačku, když nejste součástí žádné lásky. Co s tím? Amy Winehouseová. Kde jsou posmrtní imagemakeři? Štěkne po ní kůň?
*
Beth Gibbonsová. Drahá maminko, konečně jsem měl možnost vidět a slyšet svou nejvíc nejkrásnější kapelu na světě, Portishead… Vždycky jsem chtěl, aby mi máma četla trochu děsivé příběhy a nejvíc ty, kde je bezmoc zřejmá tak, že se nedá ani nadechnout, jenže ona byla plná konejšivé lásky. To Beth Gibbonsová měla jinou mámu a hloubka jejího zoufalství se měří speciálními přístroji. Je to kýč? Asi jako „antické rozměry“. Je to masochismus? Spíš romantika, jen se občas leknete, jestli smrt není přece jen až moc blízko a málo papírová. Jevištní koncentrace a tma v očích. Ta nepojmenovatelná.
*
„Haně Hegerové sluší hluboké city i černý humor.“ Jak se jmenovala ta Zemeckisova komedie…? Vážně jsem uvažoval o tom, že si poslechnu poslední desku Hany Hegerové, a dneska jsem to opravdu udělal. Škoda, že už se nedávají zasloužilí a národní umělci, ostatně nikdo by se ceremoniálu nezhostil lépe než propiskový škudla. Paní Hegerová zpívá francouzské šansony, ale o cover verze nejde. „Když ji sevře beznadějný pocit marnosti a splín/ jí slepí suché rty, sešlápne pedál, stiskne plyn./ Její mašina se rozeřve jako bez sebe/ sedne si, pustí spojku a pak koukne do nebe.“ Pouštím spojku, koukám do nebe. Jak se tomu rádo říká? Stárnout s grácií? Tyhle vylhané grácie v čele s Květou Fialovou jsou laskavé jako farmaceutický průmysl. Šedé děvky z nás dělají.
Autor je obstarožní gerontofil.