Plakát ve stylu beatlesovské smuteční zdi, na něm Elvis, který má v ruce taktovku s napíchnutou krávou: Svijany & steaky, ochutnávka svijanských speciálů a dobroty z grilu od Elvise!!! Jistěže king není mrtvý, jen možná málokdo tušil, že teď slouží v Cafebaru Underground v Litomyšli. Love me tender, hovězí králi.
Na konci srpna jsem vzal děti a vezl je do východních Čech na národopisnou tour po hradech a zámcích, vejlet měl název Moře smrdí ropou a národní bohatství zas předestřenou blbostí. Měl jsem notebook i sluchátka, dokonce i něco komprimovaných souborů, ale plán byl neposlouchat žádnou hudbu, nechat jen industriál přírody a ustájené historie. Bouzov, Nové Hrady, Košumberk, rozhledna nad Zderazem, kulturní obora Litomyšl s veškerým inventářem, Úsov, Vrbatův Kostelec a poutní kostel sv. Jana Křtitele v Podskale. To, čemu tam říkají Sdružení obcí Toulovcovy Maštale. A pak že tu není žádná scéna.
Od té doby, co jsem byl já dítě, se dost věcí změnilo. Zachovalé i chátrající se propadá do sebe, něco se oprášilo, něco zachránilo. Lidí chodí po historických památkách obecně méně, program je různorodější, ale prohlídky kratší, není možné udržet pozornost devadesát minut, jak se zdá. Na hradech jsou dětské koutky, strašidelné sklepy nebo rovnou kolotoče. Útočí se na více smyslů, nezabíhá se do detailů, zůstává čas na zábavu. O kterou ale jako by většina účastníků zájezdu nestála. Nicméně vidět „malé Versailles“, první cyklistické muzeum nebo Hamzovu léčebnu s rozsáhlým lesoparkem, stejně jako výstavu panenek (nemluvě o dřevěném koníkovi z Vinohradského divadla, na kterém si to štrádoval už malý Hrušínský nejstarší), má něco do sebe i pro dospělého. Dětské výstavy se mění na to, čemu se dnes říká „interaktivní“ a čemu by starší paní učitelka řekla „školkové“, ale díky tomu se dá chytit dobrý marš rytmus a nezprudit děcko příliš rychle.
Hudbě se vyhnout nedá, i když pomlčím o turistickém šrumu maloměsta. Litomyšl vládne barvitou smyslovou operetou. Na reprezentativním náměstí je vyhlášený penzion a knihkupectví Paseka, kousek vedle Masna U Kašny, Bufet Florida nebo irský Buddy bar, nadčasová vášeň. Zašel jsem do informačního centra a koupil místní zpravodaj Lilie, abych byl v obraze. A uvažoval, jestli Penzion California v malebném údolí Žejbra může mít něco společného s flower power, respektive jestli Jan Křtitel, zaseknutý do opukové skály, byl hippie. Sedl jsem si do klášterních zahrad, děvčata nechal ráchat ve vodě mezi ladnými sochami Olbrama Zoubka, zub času je záměrná patina.
O jeden den jsme promeškali Čechomor v zámeckém amfiteátru. Unikátní prostor, „skladby s neotřelým zvukem, stejně jako ‚stará dobrá klasika‘, budou hrány v rámci Kooperativa Tour 2011“. Opožděnej blbec. Nicméně kulturní a hudební přetlak ve městě a okolí je… jak se řekne úctyhodný bez přehnaného patosu? Brandýské mámení (Traband), Guláš festival Přívrat (Melta), Trstěnické dožínky (Krajanka Václava Hlaváčka), Středa hudby vám třeba: Proč ne band. Litomyšl je město, které má o sobotách i dvanáct koncertů – neuvěřitelné – od swingu po střelenou alternativu. Bachovská letní akademie, Litomyšlský pivní festiválek s hudbou různých žánrů, kurs zpěvu v proboštském kostele Povýšení sv. Kříže, soustředění Letního komorního orchestru mladých, prodej kvalitních brambor, multižánrový festival Lubenská lodyha, travesti skupina Hanky Panky uvádí Televarieté 2011. V klášterních zahradách hrál ze zdi Mozart a já nevycházel z údivu.
Čeština vítězí, říkal jsem si, poezie na rok dopředu. Cafebar Underground se nachází v Umrlčí ulici a v srpnu tam proběhl v Lilii reflektovaný policejní zásah. Byl na vině podvratný program kapel Adam & Vejce, Psiskapsy nebo Trio de Janeiro? Nebo ty svijanské stejky? Všichni vyslanci alternativní kultury si můžou stěžovat, ale Česko, a tím spíše v létě, je plné umění, zejména hudebního. Jsme národ prostenalů a donutilů. Pořád se něco děje, všude samý šmejd a šmelina. Je v nich něco zvrhle opojného. Prevence a léčba zavšivení.
Autor je falešný Elvis.