VIP hrdinové a fantomové

Když roku 2005 běžela v České televizi soutěž Největší Čech, historik Jiří Rak tehdy v článku Největší Čech aneb Vítězství 19. století psal o nesmyslnosti ležící již v základech celého projektu, který se podobá idiotským otázkám typu: Jakou knihu byste si vzal na pustý ostrov?

Pokusy provádět bizarní srovnání se stále opakují nejen na národní, ale takřka na „celoplanetární“ úrovni. V češtině nyní vyšly dokonce tři stejnojmenné tituly Lidé, kteří změnili svět, jejichž zdejší vydavatelé či překladatelé při volbě názvu neprojevili mnoho invence, neboť publikace se liší jen svými podtituly (a autory). Můžeme si vybrat skromnější variantu s podtitulem 50 slavných osobností, jejich stručné životopisy a obrazové dokumenty, nebo dát naopak přednost letos vydaným 4000 osobnostem od starověku po dnešek. K těmto knihám můžeme připočíst ještě 100 nejvlivnějších osobností dějin – na rozdíl od předchozích publikací jsou v ní osobnosti řazeny ne chronologicky či tematicky, ale podle jakéhosi žebříčku jejich důležitosti.

Mohamed ve vedení

Na první místo dosadil autor posledně jmenovaného díla Michael H. Hart Mohameda, na druhé Isaaka Newtona, až na třetí Ježíše Krista. Mohamed byl totiž podle něj „jediný člověk v dějinách, který dosáhl maximálních úspěchů jak na poli církevním, tak světském“. Hart je povoláním astrofyzik, a má tedy zřejmě potřebu vědecké exaktnosti, ale jeho poměřování vlivu jednotlivých světových osobností, jeho žonglování se jmény „velikánů“ působí místy směšně a nabubřele. V přepracovaném vydání třeba vysvětluje: „Aby se v první stovce udělalo místo pro tři další osobnosti (Gorbačova, Rutherforda a Forda), bylo nutné vyškrtnout jinou trojici, která v ní byla v prvním vydání.“ Jiří Rak konstatoval, že v české anketě zvítězily stereotypy, které nám zůstaly z 19. století („hlasující se rozhodovali pro Brožíkův obraz Jana Husa před kostnickým koncilem, pro Žižku známého z pláten historických obrazů a shlížejícího z vrchu Vítkova na pražskou čtvrť nesoucí jeho jméno“). U Američana Harta zase podle všeho vítězí jeho nepříliš reflektovaný anglosaský egocentrismus, když tvrdí, že v jeho knize je „ze všech zemí nejčastěji zastoupena Británie, takže podle tohoto měřítka nejvíc přispěla k lidské civilizaci“.

Marlboro Man a Barbie

Výsledky soutěže Největší Čech byly sice unikátní v tom, že to v ní vyhrála neexistující postava Jára Cimrman (i když to oficiálně nebylo řečeno). Fiktivní bytosti se ale v první stovce umísťují i jinde. Třeba v britském originálu soutěže skončil na 51. místě král Artuš, což je podle dnešních historiků postava asi stejně historicky autentická jako praotec Čech. Artuš získal krásné třetí místo i v knize 101 nejvlivnějších lidí, kteří nikdy nežili: jak postavy z románů, mýtů, legend, televize a filmů formovaly naši společnost, měnily naše chování a určovaly běh dějin z roku 2006. V jejím úvodu se píše: „Pokoušel by se Alexandr o dobytí světa, kdyby předtím neslyšel příběhy o trojské válce? Postavili by bratři Wrightové první letadlo bez znalosti příběhu o Daedalovi a Ikarovi? O co všechno bychom bez těchto příběhů přišli?“ A jak vypadá pořadí na předních stupních? 1. Marlboro Man, 2. Big Brother, 3. Artuš,
4. Santa Claus (Svatý Mikuláš), 5. Hamlet, dále nechybí panenka Barbie, detektiv Perry Mason či pololegendární svatý Valentin. Jedna kapitola je věnována různým postavám zosobňujícím Ameriku, jako je strýček Sam, americký kovboj či Tom Sawyer, ovšem třeba i z kapitoly o Mickey Mouseovi promlouvá vlastenecké nadšení: „Děkujeme W. Disneymu za Mickey Mouse a za všechno, co představuje. Dotknul se srdcí a myslí skoro každého dítěte i dospělého v celém západním světě.“ Některé pasáže, doufám, nebyly myšleny zcela vážně, třeba ta o Santovi, v níž se dozvíme, že to byla jedna z mála postav spojených se západní kulturou, jíž bylo dovoleno přežít v komunistických zemích, což autoři vysvětlují tím, že Santa i K. Marx „měli oba dva bílé plnovousy a věřili v obdarování lidí podle jejich potřeb bez ohledu na výdaje“. Hned v úvodu příslušné kapitoly přitom stojí, že v žebříčku magazínu Forbes byl Santa vzhledem ke svému „neomezenému bohatství“ označen za nejbohatší fiktivní bytost. Zde ovšem musíme knihu poopravit, respektive její tvrzení aktualizovat – hned následujícího roku byl Santa Claus ze soutěže vyřazen. V oficiálním prohlášení Forbesu se pravilo: „Santovo jmění stále hodnotíme jako nekonečné, ale z klání jsme ho vyřadili poté, co jsme byli zavaleni dopisy od rozhořčených dětí trvajících na tom, že jde o osobu zcela reálnou.“

Česko bez hrdiny

Škoda, že v češtině zatím žádnou podobnou knihu o fiktivních postavách nemáme. Z jednotlivých neexistujících postav u nás asi nejvíce knih bylo napsáno o Krakonošovi, zatímco další bytosti vládnoucí našim horám, jako Muhu, Rampušák či Fabián, zůstávají spíše v pozadí.

Jakousi vzdálenou obdobou zmiňované kapitoly o amerických hrdinech ze 101 nejvlivnějších lidí jsou Jedličkovy České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi, jež letos vyšly v novém vydání. Příznačně ovšem Jedlička hned v první větě své knihy praví, že „česká kulturní tradice, a tedy ani česká literatura nemá skutečného hrdinu, reka“ (typu Rolanda, Parsifala či Robina Hooda). Český hrdina je tedy podle něj „bytost navýsost pohádková, která žije výhradně v čase a prostoru mýtu“. Však také lexikony fiktivních bytostí mají u nás k dispozici jen děti: například různé slovníky strašidel (od V. Klimtové či J. Pechy), kde bych ovšem „českého hrdinu“ raději nehledal.

I když ale česky – co se týká šíře výběru jednotlivých postav – nic podobného knize 101 nejvlivnějších lidí nevyšlo, alespoň že máme svého Cimrmana.

Autor působí v Národní knihovně České republiky.