Zabití šéfa sítě al-Kájdy Usámy bin Ládina vyvolalo v arabských sdělovacích prostředcích dle očekávání řadu reakcí. Ty oscilovaly mezi jednoznačným souhlasem se zabitím teroristy a masového vraha až po zármutek nad smrtí mučedníka rukou arogantní supervelmoci. Co se týče formy, pokrývaly zprávy o bin Ládinově smrti celou řadu technických aspektů od typu použitých vrtulníků až po způsob, jakým se Američané zbavili protivníkovy tělesné schránky.
Autorka Ghadá Karmí se na stránkách egyptského deníku al-Ahrám zaměřila na souvislost bin Ládinovy smrti s palestinským problémem. V článku z 12. května připomněla, že k útoku amerického komanda v pákistánském Abottábádu, kde se terorista skrýval, došlo těsně před 63. výročím palestinské „katastrofy“, jak je Araby běžně nazýváno založení státu Izrael. Autorka uvedla, že bin Ládin a al-Kájda dlouhodobě využívali palestinského problému, a přestože s Palestinci přímo nespolupracovali, některé jejich názory zde velmi dobře rezonovaly. Když bin Ládin v říjnu 2010 prohlásil na adresu francouzských občanů: „Jak můžete očekávat, že budete žít v míru a bezpečí, když okupujete cizí země a zabíjíte naše ženy a děti?“, jednalo se o tvrzení, které by mohla podepsat řada obyvatel Gazy a Západního břehu. Většina Palestinců se nemůže zbavit otázky, jak je možné, že Spojené státy dokážou nasadit obrovské množství sil k prosazení svých zájmů, nejsou však schopny ani zlomkovým úsilím podpořit spravedlivé nároky Palestinců. Autorka se domnívá, že odpověď je bohužel jednoduchá: „Zájmy a potřeby Západu jsou prostě důležitější než potřeby kohokoliv jiného.“ Její vlastní země byla svědkem tohoto přístupu, když se na konci čtyřicátých let Západ údajně rozhodl řešit „svůj problém s Židy“ na úkor tehdejších obyvatel Palestiny. „Židé, vzhledem k jejich tragickému osudu, měli větší nárok na tuto zemi než já, jejich práva měla přednost kvůli jejich předchozí evropské historii, kterou jsem já nemohla nijak ovlivnit.“ Pokud chce Amerika odstranit příčiny terorismu a nejen jeho projevy, musí se zodpovědně zaměřit na odstranění křivd a nespravedlností, zejména v Palestině.
Fyzickou eliminaci nejhledanějšího teroristy světa nepokrytě přivítal saúdský princ a bývalý šéf zpravodajských služeb Turkí al-Fajsal. Ve svém textu uveřejněném v deníku Šark al-awsat dne 8. května se mimo jiné pozastavuje nad odporem, který u muslimů vzbudila skutečnost, že Američané shodili zohavené bin Ládinovo tělo do moře. Autor sice uvádí, že tupení zabitého se příčí prorokovým příkazům, naproti tomu však argumentuje, že bin Ládina je třeba považovat za mrtvého již několik let před jeho fyzickou smrtí. Původem saúdský terorista byl totiž „mrtvý“ již ve chvíli, kdy se odchýlil od cesty pravé víry a vydal se na cestu vedoucí k exkomunikaci. K tomu došlo v době, kdy začal ostatní muslimy označovat za nevěřící a zabíjet své nevinné spoluobčany. Těmito zločiny podle Turkího al-Fajsala smazal své předchozí zásluhy. Před soudem dějin bude údajně třeba připomenout i to, že Usáma vedl spravedlivý džihád proti Sovětům v Afghánistánu v osmdesátých letech, přičemž se odvážně postavil na stranu chudých a utlačovaných Afghánců. Posléze se však zapojil do vnitroafghánských rozbrojů a začala jeho cesta do záhuby. Začal se dopouštět zrady na své rodině, svém národu i svém náboženství, přičemž se ani neštítil pašovat výbušniny uvnitř svatého Koránu. Těmito skutky mimo jiné strhl na muslimy hněv zbytku světa. Nová generace věřících bude muset tvrdě pracovat, aby obnovila jméno a velikost svého národa. Bin Ládina přitom čeká spravedlivý boží soud, jehož verdikt lze odvodit od následujícího verše ze svaté knihy: „A věru těm, kdož nevěří a odvádějí jiné z cesty Boží a od Mešity posvátné, již jsme určili pro všechny lidi – jak pro ty, kdož u ní sídlí, tak i pro kočovníky –, a těm, kdož chtěli by zde zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusit trestu bolestného.“ (Korán 22,25–26)
Smrtí Usámy bin Ládina se zabývá i komentátor Eliás Harfúš v článku s názvem Aby se už bin Ládin nevrátil na stránkách deníku al-Haját dne 7. května. Podle něj je třeba si povšimnout faktu, že arabská veřejnost zprávu přijala relativně klidně, přičemž se zajímala zejména o technické okolnosti vojenské operace. Nekonaly se přitom žádné větší protiamerické demonstrace. Vypadalo to, jako by Arabové se smrtí hledaného teroristy souhlasili. Jedním z důvodů tohoto postoje může být to, že radikální panislámský diskurs se postupně vyčerpal. Dobře je to vidět na probíhajících revolucích v arabském světě, které svou pozornost zaměřují výhradně na společenské a domácí problémy. To je samo o sobě velmi dobrá zpráva. Západ v čele se Spojenými státy by měl tento trend podpořit. Neznamená to ovšem pouze podporu pro ty, kteří se postavili proti autoritářským režimům. Znamená to podporu spravedlnosti na Blízkém východě obecně. To ovšem nebude možné bez adekvátní pozornosti palestinsko-izraelskému konfliktu. Barack Obama by měl využít současné situace a podpořit potlačená palestinská práva. Arabové si podle autora uvědomují, jaká rizika skýtají teroristické organizace typu al-Kájdy; aby se však jednou provždy vzdali terorismu, musí jim být nabídnuto spravedlivější uspořádání. Utrpení Palestinců bylo záminkou řady teroristických útoků. Musí tedy skončit, aby bylo zaručeno, že se bin Ládin v jakékoliv podobě opravdu nevrátí.