Soubor statí vyšlý pod názvem Holaniana od Vladimíra Justla, našeho největšího znalce poezie Vladimíra Holana, shromažďuje výběr z padesáti let jeho bádání. „Atonální harmonie“ Holanova díla je zde vykládána s vzácnou kombinací osobního zaujetí a vědecké erudice.
Kniha studií Vladimíra Justla o Vladimíru Holanovi, Holaniana, je v mnohém podobná jinému edičnímu počinu loňského roku: Binarově knize Čin a slovo (viz A2 č. 5/2010). Oba autoři byli svým básníkem osudově uhranuti na celý život, slova svého básníka pečlivě považovali a ta uzlová se k nim vracela neustále dokola v nových kontextech, obohacena opsaným obloukem. Kritické a ediční dílo Vladimíra Justla i Vladimíra Binara je tou nejpříkladnější ukázkou věrnosti.
Podat pomocnou ruku
Editor Holanian Viktor Dobrev zařadil na konec útlého svazku bibliografii prací Vladimíra Justla o Vladimíru Holanovi – začíná v padesátých letech a končí v roce 2007. Čítá přes sto titulů. Přes toto těžko přehledné množství se editorovi podařilo vybrat reprezentativní texty, které i s ohledem na časový vývoj postihují témata, jež Justl pokládal u Holana za stěžejní –dětství, matka, láska, smrt. Knihu také úsporně a účelně provázal se Spisy Vladimíra Holana, které Vladimír Justl připravil společně s Pavlem Chalupou v nakladatelství Paseka. Připomněli tak in memoriam i tento monument, který editor Vladimír Justl v české literatuře zanechal.
Vladimír Holan je považován za jednoho z nejobtížněji čitelných básníků české literatury. „Ó rouhači, ó lenivci, kteří řeknou o básníku, že jest nesrozumitelným,“ napsal v jednom svém dopise Holanův přítel Jakub Deml. Justl je přesvědčen, že literární historie a kritika „by zvláště u tak složitého zjevu [jako je Vladimír Holan – pozn. aut.] měla podat čtenáři pomocnou ruku“. A tohoto kréda se ve všech svých statích držel neodchylně. Vede čtenáře opatrně nejhustším trním, nabízí (ale nenutí) mu vnitrotextové paralely, upozorňuje na verše, které Holan přepracovával a významově pozměňoval, a uklidňuje nás poznáním: „A tak tu jde o prostotu, k níž vede nezvyklá cesta, cesta složité a komplikované obraznosti; jde (…) o složitou prostotu.“
Život i poezie
Zmiňovaná věrnost způsobuje, že Justlova Holaniana nejsou suchopárným svazkem literární vědy, ale výrazem živé lásky, která také diktovala metodu přístupu k Holanovu dílu.
Nejen pro velký časový rozestup vybraných studií a článků je kniha mnohotvárná. Výběr textů reprezentuje mnoho žánrů, tj. mnoho úrovní, na kterých Justl propagoval Holanovo dílo. Najdeme tu články populárně naučné, ale i studie o poetice či důkladné textové geneze se svědectvími o básníkově autointerpretaci. Justl coby umělecký šéf Violy se zabýval teorií přednesu Holanových básní, ale zapsal i osobní svědectví (či přesvědčení) o Holanově vztahu k náboženství, komunismu. To vše promíchal s etymologií novotvarých osobních jmen, která se objevují v Holanově díle, nebo osvětlením dnes už těžko srozumitelných válečných šifer. Obrazy Holanových básní nenásilně spojuje s krajinou jeho dětství – život a poezie se osvětlují navzájem.
Justlovy svědecké zápisky ze setkávání s Vladimírem Holanem jsou přitom většinou pečlivě datovány a jsou tak vzácným pramenem pro textology i interprety. Vědeckou úzkostlivostí však v tentýž okamžik prosvítá svědectví o Holanově díle neméně podstatné – mocný čtenářský zážitek, prosté okouzlení. Kombinace osobního zaujetí a vědecké erudice činí tuto malou knížku velmi vzácnou.
Kontinuita souvislostí
Mnohotvárnost asi nejlépe vystihuje titul jedné z nejdůležitějších statí knihy: Kontinuita souvislostí. Tímto textem, uveřejněným v roce 1964 v Hostu, se Justl neohroženě a nevybíravě rozhodl vrátit deset let ignorovaného Holana zpátky do české literatury. Vřadil ho do kontinuity s největšími milníky našeho písemnictví – zejména s Máchou a Březinou, ale jmenuje i Skupinu 42, a dokonce Legendu o svaté Kateřině. Kontinuitu však odhaluje i uvnitř Holanova díla a navzdory básníkovu přání rehabilituje jeho prvotinu Blouznivý vějíř. Staví tak obraz Holanova díla jako monolitu, jednotného a vnitřně logického (vždyť i pro poetický rozbor Holanových veršů nachází nejvýstižnější termín uvnitř díla samého – je to „atonální harmonie“). Toto přesvědčení dostalo svůj výraz ve velkolepém edičním počinu Spisů Vladimíra Holana.
Poselství Justlovy kritické práce pak může být: přijmout Holanovo dílo jako „svět provokujícího dialogu“. Vždyť tento „nesrozumitelný“ básník v roce 1964 Vladimíru Justlovi pravil: „Můj život byl fantastický, protože byl všední.“
Autorka je bohemistka.
Vladimír Justl: Holaniana. Akropolis, Praha 2010, 224 stran.