Grouper je jednou z klíčových postav současné vlny postpsychedelického ambientního folku. Už šest alb hučí a šumí pro všechny, kdo chtějí ztlumit hluk okolního světa a plavat ve zvuku jako v hlubokém jezeře. Její nové dvojalbum je mezní deska, o které se u nás příliš nemluví.
Liz Harrisová aka Grouper by neměla být námětem hudebních kritik, ale spíše poetických básní. Je jen minimum konkrétních údajů, kterých se můžeme zachytit. A i když to uděláme, při poslechu její hudby znovu upadáme do zasněných stavů a abstraktních nálad. Spíše než konkrétní zvukové zlomky její skladby vysílají vlnění. Ani důslední archeologové nedokážou na hudební scéně najít ekvivalent této portlandské hudebnice. Těch, se kterými ji pojí společná estetika či podobný, v ambientním písničkářství ukotvený stav vědomí, je pár: Julianna Barwicková nebo šamanské duo Pocahaunted. Tyto projekty, často spojované s představou nového psychedelického hnutí, v některé ze svých fází poskytovaly částečnou nebo úplnou transcedenci. Jsou spirituální. Na chvíli, když je zrovna posloucháte, mění stavy vědomí.
Tichý hluk
Celá diskografie Grouper se dá poslouchat jako jedna dlouhá psychedelická mixtape, proto je na místě spíše komplexní charakteristika než analýzy jednotlivých alb. Každé z nich se liší nástroji, které ji právě baví používat: Grouper přeskakuje po psychedelických stylech, jak ji to zrovna baví, využívá drone, ambient, akustické písničkářství – výsledná spleť se podobá hluku, vše intenzivní je ale zároveň potlačené, takže napětí zní tiše.
Ani když si přečtete, o čem zpívá, nebudete jí rozumět. Slova plně zní až ze zvuku, jenž je nepropustný jako hustá mléčná mlha (a často to nejsou ani slova, ale hučení a jakási atmosférická citoslovce, dělající z hlasu další nástroj). Přesto bychom se bez nich neobešli. Ačkoliv jsou těžko čitelná, jejich přítomnost vše drží na zemi. Nesrozumitelnost přitom jen podporuje dojem fatality, něčeho, co stačí poslouchat a nechat působit. I když Grouper na posledním dvojalbu A I A: Dream Loss / Alien Observer v pár chvilkách tento mysteriózní klimax opustila a zvuk od hlasu částečně oddělila, neznamená to, že by se stávala příliš srozumitelnou.
Emoce a mantinely
Od svých psychedelických souputníků se však přece jen liší tím, že neumí dýchat pod vodou – ze svého introvertního světa se proto čas od času vynoří a svým způsobem komunikuje se zemí (oproti tomu třeba Juliannu Barwickovou byste z jejích éterických výletů nedostali za žádných okolností). Grouper se drží v jistých mantinelech – které si ale vymezila sama, žádný definovaný styl, natož producent, ji neomezuje. Vše, co v současnosti dělá, je koncepční a naplánované. Skládat zpřehýbané a jinak pokažené písničky je součástí plánu. Její pohyb mezi alternativou (v sepětí s popem) a avantgardou (v oblasti náročnějšího experimentu) budí dojem, že se vzdaluje. Přesto je pořád na dohled.
Poslech jakékoli její nahrávky má dva emoční leitmotivy: 1. absolutní čistota právě stvořeného, 2. nervozita, okusování už tak dost okousaných nehtů. Těmito efekty se Grouper vyděluje z přilehlého území pop music, která se kopíruje navzájem a tím bez milosti vraždí pocit původnosti. Její skladby jsou jako novorozeně – stejně původní, ale především budí podobnou nervozitu. Tvorba Grouper si vyžaduje ponor. Na Creepshow, společném albu s Xiu Xiu vydaném roku 2006, se dohodli, že jedna skladba bude čtyřiadvacet minut ticha. Mělo to svůj význam. Není důležité, jak co zní, ale do jakého to uvedete kontextu. A ticho bylo oním hlubinným prvkem v koláži zvuků.
Rekonstrukce snu
Introvertní koncept této do sebe uzavřené ambientní snivé hudby si žádá ztotožnění a schopnost klesat při poslechu co nejníže pod hladinu zvuku. Lo-fi poetika umožňuje tvořit každému a v zásadě není problém nechat šumět několik efektů a přehodit přes ně deku rozličných hlásek. Něco takového bude vždy působit jako do sebe zabrané umění, ten model je podmanivý sám za sebe. Pokud se Grouper vymyká svým vlastním postupům, není to jejich zkomplikováním ani prokomponováním výsledného tvaru, ale sugescí emočního ponoru. Grouper je tedy dobrým příkladem toho, jak se psaním niterných písniček můžete dostat tam, kde ještě nikdo nebyl. Její hudba netvoří nové vesmíry, zkoumá bílá místa na mapě našich zvukových zážitků.
První alba byla vypálená na CD-R – škrábou a praskají jako zanedbaný vinyl. Mám-li být konkrétní: ruchy a elektronika se mísí s vokály. Mám-li být abstraktní: dostáváte možnost účastnit se intimní zvukové modlitby (podobný vztah si lze vytvořit s prvními nahrávkami Atlas Sound). Nahrávky přitom otevřeně zachycují jeden vnitřní rozpor: klást důraz na zvuk, na atmosféru, na to, aby byl posluchač omámen, anebo napsat folkovou písničku, která se touto atmosférou obalí? Nové dvojalbum představuje mezník především proto, že se na něm obě složky podílejí současně, zatímco na dřívějších deskách převažoval vždy jeden přístup: na starších ambient, na těch dalších folková píseň. Je hezké to sledovat. Je to dokument niterných rozprav a diskusí o sobě samotné.
Oproti starším nahrávkám, které působily bezděčně jako volný tvůrčí výron, na těch nových Grouper pracuje mnohem cíleněji. Jako by se probudila ze snu s tím, že přesně ví, jak ho rekonstruovat. Naivní hledání ustupuje cílené práci. Zázrak krátkého okamžiku se mění ve vědomou tvůrčí progresivitu.
Autor je hudební publicista.
Grouper: A I A: Dream Loss / Alien Observer. Yellowelectric 2011.